Domů     Kdykoli slyším hučet řeku, vzpomenu si na sestru
Kdykoli slyším hučet řeku, vzpomenu si na sestru
8 minut čtení

Život je opravdu složitý a bohužel i smutný. Někdy si říkám: proč zrovna Pavla? Proč ona, tak hodná, milá, spravedlivá a laskavá?

Netušila jsem, že je život tolik komplikovaný. Ostatně v dětství nebo v mládí to tuší jen málokdo. Prožila jsem hezké, bezstarostné dětství, sestra byla o rok starší, měly jsme k sobě velice blízko. Co mi paměť sahá, byly jsme nejlepšími kamarádkami.

Se žádnou holkou ve škole jsem si nerozuměla tak jako se ségrou. Nejlepší bývaly prázdniny u babičky. Noci v podkroví, kde jsme si vyprávěly strašidelné historky, kolem lampičky kroužily můry a z půdy se ozývalo tichoučké šustění netopýřích křídel.

Dny u líně tekoucí řeky, kde jsme mávaly vlakům houkajícím za vodou, hrály volejbal s místní partou a skákaly z jezu, protože to bylo zakázané. Připadalo nám nesmírně komické, že by tu hrozilo nebezpečí utopení.

Tady, v té báječné vesnici, kde bydlí babička a děda? Vyloučeno! Takové věci se nestávají.

Málem tě odnesla

Proto, když jsem otevřela oči a nade mnou se skláněla ségra a hromada dalších lidí, zamrazilo mě. Vyčerpaně jsem kašlala a dávila se, kdosi mě tloukl do zad. Pavla brečela. „Omlátilo tě to o kameny,“ vzlykala.

„Řeka tě málem odnesla, v poslední chvíli jsem tě chytila za nohu, byl to zázrak.“ Třásla jsem se a pořád kašlala. Pak jsem se úlevou rozbrečela. Měla jsem vyhráno.

Kdo by to řekl do té naší klidné, tiché a laskavé říčky, která mi před usnutím zpívala do otevřeného okna v podkroví písničky? Uvědomila jsem si, že mi má o rok starší sestra zachránila život.

Můj vztah k ní získal ještě jakýsi další rozměr, vzhlížela jsem k ní jako k nějakému božstvu. Jen díky ní ještě pořád chodím po světě. Zůstanu jejím věčným dlužníkem, to jí nebudu moci nikdy vrátit.

Z jezu jsem už pak nikdy neskákala, skoro jsem se na něj bála i podívat z vlaku, pokaždé se mi vybavila celá ta hrůza a udělalo se mi špatně.

Dvě svatby

Přála jsem si, aby se moje a sestřina životní cesta nerozešly, abychom zůstaly jedna poblíž druhé a navzájem si pomáhaly, tak jak jsme byly zvyklé. Vlastně jsme si to i slíbily. Že nás nic nerozdělí, že se budeme podporovat, že si budeme nablízku.

Jednoho krásného dne o prázdninách po maturitě jsme se u řeky seznámily se dvěma kamarády, připluli po vodě a zrovna si stavěli stan. Jmenovali se Luboš a Martin.

Seděli jsme všichni čtyři dlouho do noci u ohníčku, Martin krásně hrál na kytaru osvědčené trampské písničky, povídali jsme si, byla velká legrace. Hned ráno jsme za našimi novými kamarády běžely zas.

Připravili nám pravý kotlíkový čaj a tak staré sušenky, že jsem měla strach, abych si o ně nevylámala zuby. Během oněch prázdnin se z nás stala nerozlučná čtveřice, ale bylo nabíledni, že přijde čas, kdy se rozdělíme na dvojice.

Abych byla upřímná, táhlo mě to víc k Martinovi, byl takový rozumnější, sympatičtější, ale všimla jsem si, že Martin a Pavla si čím dál častěji důvěrně špitají o samotě, a tak na mě jaksi zbyl Luboš. Do roka a do dne se konaly dvě svatby v jediný den.

A právě od toho dne se naše životní cesty začaly různit. Moje sestra vykročila pravou nohou, zatímco já… bohužel spíš tou levou.

Třicet minut chůze

Luboš nebyl chlap do nepohody. Byl to fajn kamarád, správný tramp, nezkazil žádnou legraci, ale manželství považoval za volné pokračování svobodného života s tou výjimkou, že mu někdo jiný než maminka vařil, žehlil a pral.

Do dvou let jsme se rozvedli, zatímco vztah mojí sestry Pavly a jejího muže Martina vzkvétal. Byli spolu moc šťastní, narodila se jim krásná holčička.

Nastěhovali se do baráčku po babičce, já jsem si koupila maličký byt, vzdálený jen asi třicet minut chůze odtud. Přesně tak, jak jsme se se sestrou dohodly: být si stále nablízku. Abych řekla pravdu, žila jsem hlavně tím, co se odehrávalo v rodině mojí sestry.

Čerpala jsem z toho radost: malá Anička rostla jako z vody, a protože jsem se jí hodně věnovala, oblíbila si mě.

Mívala jsem na ni coby účetní s pevnou pracovní dobou paradoxně víc času než rodiče, kteří oba pracovali v zemědělství, a to je, jak se říká, občas od nevidím do nevidím. Se sestrou a švagrem jsem báječně vycházela, někdy mi připadalo, že u nich téměř bydlím.

Když byla Anička malá, jezdila jsem s nimi dokonce i na dovolené. Vozila jsem kočárek, aby měli také nějaký čas pro sebe. Připadala jsem si šťastná. Pomalu jsem se přestávala rozhlížet po životním druhovi.

Věděla jsem, že mě sestra se švagrem a Aničkou potřebují, to mi ke spokojenosti stačilo.Když jsem se dověděla tu strašnou novinu, sedla jsem si k řece, tam, kde byla líná a jakoby přátelská.

Broukala známou písničku, zdánlivě uklidňující, ale já jsem dobře věděla, že tam za tím ohybem zlá voda nabírá na rychlosti a řítí se ke splavu, kde pod bílou pěnou číhá smrt. Naše obyčejné, ale tím hezčí štěstí jako by se rozbilo o kameny pod jezem.

Uvidíš ho

Pavla umírala na rakovinu. Její čas se uzavřel. Zbývaly měsíce, možná, v nejlepším případě, rok. Netušili jsme, zda se vůbec dočká narození vnoučete. Anička čekala miminko, byla na ně sama, otec dítěte ji opustil.

Tím spíš by potřebovala matku, o kterou však zrovna přicházela. Pavla sedávala před domkem na lavičce, zavírala oči před jarním sluncem, jež už hřálo ostošest, a ptávala se mě:

„Myslíš, Leni, že ještě uvidím svoje vnouče?“ Chtělo se mi rozběhnout se hlavou proti zdi. Život není spravedlivý. Proč zrovna ona, tak hodná, milá, laskavá bytost? „Uvidíš ho,“ ubezpečila jsem ji, jako bych viděla do budoucna.

„Ráda bych ještě věděla, zda to bude chlapec, nebo děvče,“ dodala. V duchu jsem se modlila, aby se to podařilo. Ani lékař si nebyl jist. Krčil rameny. „Nechme to na přírodě nebo na pánu bohu,“ řekl.

Ta dávná scéna

Stal se zázrak. Anebo to nebyl tak docela zázrak, spíš Pavlino úsilí udržet se ještě naživu za každou cenu. Vezli jsme ji do porodnice a se švagrem napůl vedli a napůl nesli na novorozenecké oddělení, kde v hale seděla šťastná Anička s miminkem v náručí.

„Smím si ji pochovat?“ vydechla její matka. Položili jí holčičku do náručí. „Jsem tak ráda, že se jmenuje Pavla,“ šeptala. „Moc za to děkuji. Je to nádherná holčička. Kéž by měla dlouhý a hezký život!“ Víc toho neřekla, neměla už sílu mluvit.

Tři týdny nato zemřela – doma, v baráčku po babičce, kam jsme spolu kdysi jezdívaly na prázdniny. Když jsem se se sestrou loučila, zavřela jsem oči a spatřila tu dávnou scénu, jak se topím pod jezem, jak mě popadla rozzuřená voda a omlátila o balvany na dně.

To ona, moje sestra, mi tehdy darovala život. Měla bych jí to vrátit. Ale to bohužel nebylo v mých silách. „Prosím, starej se mi o ně,“ – tak zněla Pavlina poslední slova.

Hučení řeky

Věděla jsem, co je mojí povinností. Téměř až tragikomické bylo, že zrovna v tu dobu se o mě ucházel vdovec ze sousedství. Rozuměli jsme si, bylo nám spolu dobře. Nepochopil, proč jsem naši známost tak rázně ukončila.

„Děláš hroznou chybu,“ řekl mi se slzami v očích. Nic jsem mu nevysvětlovala, beztak tomu nemohl porozumět. K velké radosti Aničky a švagra jsem se nastěhovala do jejich domku, do pokoje pro hosty.

Když jsem tam poprvé usínala, z okna otevřeného do jarní noci bylo slyšet hučení řeky. Vstala jsem, dívala se na měsíc v úplňku, na temnou oblohu a pověděla směrem k ní: „Neboj se, Pavlínko, nikdy je neopustím.“ Bylo mě tu opravdu potřeba.

Suplovala jsem Aničce maminku, její holčičce babičku a také paní domu – byl jako ze škatulky, všude uklizeno, okna plná květin, navařeno, napečeno.

Se švagrem Martinem jsme kolem sebe chodili po špičkách a jeden druhého ujišťovali, že navždy zůstaneme dobrými kamarády. To se nám tak docela nepodařilo a za několik let jsme se dokonce vzali. To bychom však nikdy neudělali bez Aniččina požehnání.

„Dám vám je moc ráda,“ usmála se tehdy. „A jsem si jista, že i maminka se z toho tam nahoře raduje.“ Chodívám občas k k řece, která mi připomíná, čím jsem své sestře povinována.

V duchu s ní mluvím, cítím k ní vděčnost a čerpám tu energii, abych byla vzornou náhradní babičkou a dobrou ženou.

Lenka (64), jižní Čechy

Související články
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že jednou budu psát tento dopis, plný bolesti a zoufalství. Moje děti, moje největší poklady, se ode mě odvrátily. Všechno to začalo kvůli ní. Kvůli ženě, která vstoupila do života mého syna a všechno změnila. Vychovala jsem dvě děti, syna Petra a dceru Kláru, s láskou a péčí. Po rozvodu s jejich otcem, když byli ještě malí, jsem se snažila nahradit jim oba rodiče. Ch
2 minuty čtení
Dlouho jsem se nedívala do zrcadla. Bála jsem se toho, co uvidím. Těla, které už nepatřilo mně. Změnilo se. Proč se změnilo? Po léčbě rakoviny jsem se sotva poznávala. Je to pět let, kdy mi diagnostikovali rakovinu prsu. Život mi připadal konečně trochu klidný. Měla jsem práci, přátele, rodinu. Děti už odrostly a my měli s manželem klid jen pro sebe. Obyčejné štěstí. A pak jedno slovo. Náraz
3 minuty čtení
Míša byla moje nejlepší kamarádka. Znaly jsme se od střední školy. A pak vše skončilo kvůli chlapovi. A penězům. Jak jinak. Co jiného vše rozbije? Smály jsme se spolu v lavici, chodily na víno po večerech, řešily kluky, život, sny. Věděla o mně všechno. A já o ní. Nikdy jsem nepochybovala, že bych pro ni nebyla ochotná udělat cokoliv. Když si ale našla Patrika, byla jsem opatrná. Něco mi na něm
5 minut čtení
Krásy věcí kolem nás bychom si měli vážit. Vím o tom své. Mne fascinovaly obyčejné věci, na které dnes už jen vzpomínám. Nevidím je. Když jsem byla malá, svět mi připadal jako kouzelné místo. Bydleli jsme na okraji města, kde končily paneláky a začínaly louky. Tatínek mě často vyhazoval do vzduchu a chytal, maminka mi zpívala u večeře a v létě jsme s bratrem lítali v polích. Všechno si živě pam
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
skutecnepribehy.cz
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
Dlouho to bylo moje oblíbené místo, ale v době dospívání jsem na naší chatě zažila děsivé okamžiky. Odpověď přinesl až čas. V mládí jsem zažila na naší chatě hrozné věci, které jsem si nedovedla vysvětlit. Podivné příhody se mi tam ovšem stávaly jen tehdy, když jsem byla sama. Rodinná chata ukrývala děsivé tajemství z minulosti!
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
nasehvezdy.cz
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
V jednu chvíli byla Patricie Solaříková (36) v seriálech Ulice, Specialisté i Jedna rodina. Pracovala naplno. Teď jako by ze všech mizela a práci omezovala. Podle zákulisních informací za tím může bý
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
epochaplus.cz
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
Představte si podzemní svět tak obrovský, že by se do něj vešlo celé město, s křišťálově čistými jezery, podzemními řekami a dokonce i tropickým pralesem, kde se tvoří vlastní mlha a mraky. To není sci-fi vize, ale realita vietnamské jeskyně Son Doong, jednoho z nejnověji objevených divů světa. Tento gigantický podzemní ekosystém je fascinujícím místem,
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
epochalnisvet.cz
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
Polytechnické vzdělávání propojuje technické, praktické i tvořivé dovednosti. V dnešní době je důležité porozumět moderním technologiím, jelikož jsou stále běžnější součástí každodenního života. Komplexní řešení nabízí výuka robotiky. Začátek v útlém věku Robotika pro děti může být relativně jednoduchá – zaujme, zabaví a naučí přitom cenné dovednosti. Spojuje hru a učení, děti jsou aktivní, musí zapojit logické
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
nejsemsama.cz
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
Je tak lehká, že si ji, se zeleninovým salátem, můžete klidně dát i k večeři. Ingredience: 750 g kuřecích prsních řízků 200 g kvalitní libové slaniny 8 ks sušených rajčat naložených v oleji 2 stroužky česneku lžička kaparů tři snítky čerstvého tymiánu olivový olej 3 dcl bílého vína sůl pepř Postup: Kuřecí prsa rozkrojte na plát silný asi 1 cm. Pláty položte
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
historyplus.cz
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
„Škrábat v kuchyni brambory? Tak to ani náhodou!“ zuří na konci roku 1943 Lydie Studničková. Takhle si bojové nasazení nepředstavovala. V hlavě 16leté dívky už se rodí plán, jak se konečně dostat na frontu…   Zárodek čs. armády se počátkem roku 1942 formuje v Buzuluku na území SSSR pod velením tehdy podplukovníka Ludvíka Svobody (1895‒1979).
Vodní vila Celine Dion
rezidenceonline.cz
Vodní vila Celine Dion
Světově proslulá kanadská zpěvačka, mimo jiné vítězka prestižní hudební ceny Grammy, si v roce 2010 s manželem a dětmi začala užívat nebývalý komfort vodního království na Jupiter Island. Bohužel už za tři roky se karty jejich života obrátily úplně jiným směrem. Celine Dion není třeba dlouze představovat. Kromě toho nejprestižnějšího má na svém kontě i
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
21stoleti.cz
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
Staletí zanechávají na olejomalbách významných i těch méně známých mistrů výrazné stopy. Přirozené stárnutí děl má za následek praskliny, odlupování kousků pigmentů, změny barev a nejrůznější drobné s
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
enigmaplus.cz
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
Jenny si na podzim roku 2013 stáhne do telefonu aplikaci, která má sledovat její spánek a nahrávat případné rušivé zvuky, které by mohly kvalitu nočního odpočinku narušit. Jedné noci však záznam odhal
Duchové Kunžvartu
epochanacestach.cz
Duchové Kunžvartu
Na samém pomezí Českého království, na východním úbočí šumavské hory Strážný, stála od 14. století mohutná pevnost zvaná Kunžvart. V současnosti zbývá z hradu, který patří mezi nejtajemnější místa v oblasti, prakticky jen torzo čtyřhranné věže. Už výstup ke zřícenině (výlet začnete v nedalekém městysi Strážný) je jako z pohádky – cesta se vine lesem lemovaným mechem porostlými balvany, kapradím
Opečený sendvič s křupavou slaninou
tisicereceptu.cz
Opečený sendvič s křupavou slaninou
Slanina vás posílí na každé túře. Nejlépe chutná s čerstvým opečeným chlebem nebo bílým toustovým chlebem. Suroviny 20 dkg anglické slaniny 2 velká rajčata hrst čerstvé rukoly 1 lžíce másla
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
iluxus.cz
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
Letní outfit není kompletní bez dokonalých slunečních brýlí – a právě na tuto stylovou nutnost se zaměřila hodinářská značka Breitling, která spojila síly s renomovanou britskou značkou Cutler and Gro