Domů     Padli jsme si do oka…
Padli jsme si do oka…

Někdy to chvíli trvá, než potkáte tu pravou spřízněnou duši. Mně to život dopřál, ale zároveň mi připravil nejtěžší zkoušku v životě.

Věřím tomu, že mě slyší, když mu říkám, jak moc ho pořád miluju, jak si život bez něj vůbec nedokážu představit. A také, že mu moc děkuji za ten krásný společný život.

Držím Milana za ruku, za ruku, kterou mě vždy tak něžně hladil, kterou měl vždy připravenou mi podat, když jsem potřebovala pomoc. Svírám ji pevně, jako bychom se nikdy neměli pustit. Ale musíme. Už jsme za ten rok vyčerpali všechny možnosti.

Milan je po celou tu dobu v kómatu a pracují za něj jen přístroje. Jsem to já, kdo dá pokyn, aby ho od nich odpojili. Je to naprosto šílené.

Jedna chyba za druhou

Šílený byl i můj život před tím, než jsem potkala Milana. Měla jsem těžkou pubertu a dělala jsem spoustu hloupostí. Vrcholem byl můj odchod od rodičů a setkání s Petrem. Sotva osmnáctiletá jsem začala bydlet s o rok starším klukem.

Zpočátku jsem byla zamilovaná, cítila jsem se dospěle bez rodičovského dohledu. Ještě jsem stihla odmaturovat a pak jsem otěhotněla.

Ukázal, jaký opravdu je

Petr zuřil. Místo natěšeného tatínka byl vzteky bez sebe. Vynadal mi, že jsem se proti otěhotnění nějak nezabezpečila, a poslal mě na potrat. Když jsem řekla, že nikam nepůjdu, zmlátil mě. Když jsem nešla ani potom, zmlátil mě znovu a vyhodil z bytu.

A tak jsem se po dvou letech vrátila domů. Rodiče mě sice nenechali na ulici, ale také mi dali jasně najevo, že s mým způsobem života nesouhlasí a pořád se na mě zlobí.

Dokázala jsem to

Brzy po porodu jsem si našla malou garsonku a s malou Evičkou jsme se tam nastěhovaly. Měla jsem celkem slušnou práci a nakonec jsme to s dcerou všechno zvládly. Tížila mě jedině samota. Plánovitě hledat tatínka pro dceru a pro sebe parnera se mi nechtělo.

Přesto jsem potkala pár potenciálních nápadníků, ale nikdy to nedopadlo. Buď jim vadila moje dcera, nebo já sama pochopila, že ten vztah nemá budoucnost.

Toužila jsem po lásce

Nechtělo se mi ale žít samotné. Dcera už vyrostla a já toužila po někom, kdo by mě opravdu miloval takovou, jaká jsem. Někoho, komu by nešlo jen o mé tělo, ale především o mou duši. Toužila jsem po skutečné lásce, přátelství a porozumění.

Nic takového ale nepřicházelo. Mezi muži v mém okolí, na pracovišti, se nikdo takový nevyskytoval. Bylo mi padesát, měla jsem vdanou dceru a vnoučka, ale cítila jsem se hrozně sama, nemilovaná, docela zbytečná.

Hned jsem to věděla

Pak mě ale dcera vytáhla na ples, který pořádala firma, ve které pracovala. Nechtělo se mi tam jít, ale nakonec jsem přece jen šla. Chvíli jsem seděla s rodinou u stolu a pak jsem šla s dcerou objednat pití k baru.

Stoupla jsem si k barovému pultu, chlapík, který stál přede mnou, se otočil a naše oči se setkaly. Bylo to jako zásah bleskem. Podlomila se mi kolena a svět kolem mě přestal existovat.

Dívala jsem se jen do těch jeho očí, hlubokého pohledu, ve kterém jsem se naprosto utopila. Do reality jsem se vrátila, až když mi dcera, už poněkolikráté, zatřásla ramenem: „Mami, co si objednáš?“ ptala se naléhavě a trochu udiveně se na mě dívala.

„Děje se něco?“ Zavrtěla jsem hlavou, ale byla jsem jako ve snách, jak zfetovaná, či co.

Milan už mě nepustil

Než jsem stačila vypít sklenku vína, stál u našeho stolu ten chlapík, co mě tak zhypnotizoval pohledem, a vyzval mě k tanci. Ačkoliv jsem netancovala už řadu let, s Milanem, tak se jmenoval, nám to společně šlo, jako bychom spolu tančili odjakživa.

Vznášeli jsme se po parketu, vpíjeli se do sebe pohledem a vůbec nevnímali okolí. Ten večer jsme celý protančili, stihli jsme si vyměnit kontakty, domluvit rande. A na závěr plesu mi Milan ještě pošeptal: „Už tě nepustím.“

Co řekl, dodržel

S Milanem jsme začali randit a chovali jsme se jako puberťáci. Byli jsme oba zamilovaní. Od prvního okamžiku, co jsme se potkali, jsem jasně cítila, že je to konečně ten pravý, že se mi v životě přece jen podařilo potkat pravou lásku.

A Milan dodržel svůj slib a už mě nepustil. Po dvou letech jsme se vzali. Byla to moje první svatba. Sice trochu pozdní, ale o to krásnější. Začala tak moje nová, úžasná etapa života.

Užívali jsme si jeden druhého

Můj život s Milanem mi připadal jako pobyt v ráji. Milan byl moc hodný, citlivý a trpělivý člověk. Věděla jsem, že ne vždy je mu moje jednání příjemné. Dokázala jsem říkat a dělat pěkné pitomosti. Nikdy se kvůli tomu se mnou nehádal, nekřičel.

Nikdy na mě nezvedl hlas. Vše řešil v klidu, vyvažoval pro a proti. Ten jeho klid a laskavý přístup mě ukotvovaly, dodávaly mi pocit jistoty a bezpečí. Navíc jsme měli mnoho společných zájmů, rozuměli jsme si i beze slov a nikdy se spolu nenudili.

Za ty roky moc děkuji

I když po několikaletém soužití odezněla bláznivá zamilovanost, naše láska jen posílila. Nebyla postavená na sexu, i když milování jsme si také užívali. Šlo ale hlavně o souznění.

Postupem času jsme byli jako dvě půlky jedné bytosti, které bez sebe nemohou být. Děkuji osudu za to, že jsem takou sílu lásky mohla ve svém životě zažít.

Už nic slavit nebudeme

Chystali jsme se na oslavu dvaceti let od naší svatby na naší chalupě, kterou jsme si „na důchod“ s manželem pořídili. Den před oslavou Milan dostal rozsáhlý infarkt a upadl do kómatu.

Jak žít dál?

Rok jsem u něj v nemocnici proseděla celé dny. Připomínala jsem mu naše krásné chvilky, četla, pouštěla oblíbené písničky a věřila, že to vše vnímá. Bylo to marné, stav se nelepšil a byl naprosto beznadějný.

Bylo mi jasné, že všichni čekají na to, až dám souhlas k odpojení od přístrojů. Jenže nikdo neví, jak strašné je konečně kývnout hlavou a tiše opustit nemocniční pokoj, ve kterém umírá vaše životní láska.

Zdena K. (73), Benešov

reklama
Související články
16.4.2024
Když jsem slavila šedesáté narozeniny, číšník mi přinesl obálku. Ale nebyly tam peníze. Uvnitř se skrýval můj nejkrásnější narozeninový dárek. Celý život jsem neměla kamarádku. Tedy když nepočítám Bohunku, ale o tu jsem přišla. S Bohunkou jsme byly spřízněné duše. Než ta první něco dořekla, ta druhá se tomu už smála, až se za břicho popadala. Bohunku nikdy nikdo nenahradil. Všechny ty úžasné
16.4.2024
Stala se ze mě matka samoživitelka, na kterou se začaly dluhy hrnout ze všech stran, a já je nedokázala řešit. Bojím se kvůli tomu znovu vdát. Pokud je žena dobrá máma, tak nedopustí, aby její děti někdo šikanoval a bil. Život s mým manželem bylo peklo. Byl to tyran. Tak jsem sbalila tašky, nasedla s dětmi do auta a odjela. První tři měsíce jsem žila z úspor. Moje práce byla špatně placená. Dět
16.4.2024
Byl tak vlezlý a trapný! Nakonec jsem se ale do něj zamilovala. Dokázal totiž, že je to muž, o kterého se může žena v nouzi pevně opřít. Měl a jsem o muži svého života přesnou představu a od té jsem se nehodlala vzdálit. Jakmile to nebyl pan Dokonalý, neměl šanci. A tak to bylo i s Ivanem. Potkala jsem ho v době, kdy jsem chodila s Láďou. Toho jsem nekriticky milovala. Byl to krasavec, vysporto
15.4.2024
S mužem jsme 40 let snili o Karibiku. Když jsme na něj našetřili a vyrazili jsme, vrátili jsme se do domova, který byl zcela zničen. Jako náš život. S Karlem nemáme děti. Chtěli jsme, ale nepovedlo se. O to víc jsme si chtěli užít život, abychom si řekli, že jsme jej spolu naplnili. Jezdili jsme na výlety a dopřávali si, avšak nebyli jsme tak bohatí, abychom si jen tak dovolili Karibik, o němž
14.4.2024
Rodina je základem všeho, ovšem co když ty kořeny nepoznáte už v dětství? To byl totiž přesně můj případ a tehdy se začal psát můj katastrofický životní osud. Celý život a stále je to ve mně. Je mi 81 let a lituji, že jsem prožila tolik let v bolesti. Přitom stačilo být tvrdší. Jenže zkušenosti získáváme postupně, a proto dnes kroutíme hlavou nad tím, co jsme kdysi udělali a jak jsme si život z
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
skutecnepribehy.cz
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
Je jí už třicet, ale máma s ní jedná jako s malou. Zakazuje jí chlapce a hlídá ji na každém kroku. Pořád dělá scény a vnučka chřadne před očima. Moje dcera bývala pěkné kvítko. Už na základce chodila s dvacetiletým a později těch chlapů vystřídala nepočítaně. Když se konečně vdala, ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Stala se z ní taková
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
epochalnisvet.cz
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
Před badatelem Josefem Urbánkem leží právě dokončená mapa. Zakreslená je na ní také obří vodní plocha. Urbánek totiž ve 20. a 30. letech minulého století postupně prozkoumal záhadnou jeskyni Výpustek. Údajně v ní objevil také přírodní unikát. Po něm se ale úplně slehla zem. Existuje vůbec a může nás k němu mapa přivést?   Rozlehlými prostorami
Opékané španělské papričky
tisicereceptu.cz
Opékané španělské papričky
Ve Španělsku se konzumují jako předkrm. Vy si je můžete vychutnat třeba jako přílohu k masu. Suroviny 250 g čestvých papriček Pimientos de Padrón hrubozrnná (uzená) sůl kvalitní olivový olej
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
21stoleti.cz
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
V roce 2023 stoupla globální hladina oxidu uhličitého na 419 částic na milion, což je přibližně o 50 % více než před průmyslovou revolucí. To znamená, že ve vzduchu je zhruba o 50 procent více molekul
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
nasehvezdy.cz
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
Herec Bronislav Poloczek (†72) připomínal medvěda. Postavou i chováním. Dětství a mládí prožil Bronislav Poloczek (†72) ve Slezsku a mluvil stejně dobře polsky jako česky. Původně chtěl studovat př
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
epochaplus.cz
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
Zámek jako z nejkrásnější pohádky je svědkem pohnutých dějin od doby, kdy se Francie stává významnou velmocí až po dramatický úpadek monarchie. Ve Versailles se však rozhoduje i o osudu jiných států. Impozantní sídlo ve Versailles je jednou z nejcennějších památek Francie, která je od roku 1979 zapsána na seznamu památek UNESCO. A také patří
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
epochanacestach.cz
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše, o tom se můžeme přesvědčit jen kilometr od poutního areálu ve Velehradě, v Archeoskanzenu Modrá. Představuje opevněné sídliště z dob Velké Moravy vybudované na základě skutečných archeologických nálezů přímo ze zdejší lokality. Prostor je členěn do několika tematických celků. Fortifikační část se věnuje typům dobových opevnění od hradeb ze dřeva a
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
historyplus.cz
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
Je to jedinečná šance, jak zlikvidovat prvního muže Třetí říše. Při svých pravidelných vycházkách po Obersalzbergu je totiž téměř nechráněn. Stačí vybrat vhodné stanoviště, zamířit a vystřelit. Pokud by britský odstřelovač přece jenom minul, jeho dva kolegové budou připraveni dokončit práci bazukou…   Usekni hadovi hlavu a vyřadíš celé tělo…Myšlenka s jasným poselstvím, že když
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
nejsemsama.cz
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
Byli jsme mladí a až příliš troufalí. Chtěli jsme si promluvit s duchy našich blízkých. Takovou zkušenost bych ale nikomu nedoporučovala. Tehdy mi bylo třináct let, když mi zemřela babička, kterou jsem měla velice ráda. Neměla jsem moc kamarádek, ráda jsem trávila čas sama. Ráda jsem si četla, malovala a vyšívala, vždy v klidu v tichosti domova. Ven jsem chodila
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
enigmaplus.cz
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
Zámek Vranov nad Dyjí, nacházející se na jihu Moravy nedaleko Vranovské přehrady, se může pochlubit velmi bohatou historií. Už okolo roku 1100 zde totiž údajně stával hrad, zmiňovaný rovněž v Kosmově
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
iluxus.cz
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
Cartier se vždy vyznačoval vytvářením jedinečných forem, od designu přes propracované siluety, které jsou na první pohled okamžitě rozpoznatelné. Hra s tvary, stírání hranic mezi skutečným a imaginárn