V poslední době to nemám lehké. Manžel skončil v nemocnici a čeká ho podle všeho dlouhá a ne úplně jednoduchá léčba. Kvůli tomu, že za ním jezdím, jsem musela pustit práci, kterou jsem nám přilepšovala k důchodu. Do toho jsem se dozvěděla od syna, že se pravděpodobně bude rozvádět. Mám pocit, jakoby se kolem mě všechno hroutilo a já tomu nemohla zabránit. Nedokážu už být tak optimistická, jak

Dcera byla princezna, která mi dělala jen samou radost. Představovala jsem si pro ni muže stejných kvalit. Ona si ale vybrala tu největší nulu v celém okrese. Ten kluk mi byl vždycky trnem v oku. Od první chvíle, co jsem ho viděla, jak se točí kolem mé dcery, jsem ho neměla ráda. Karolínku jsem neporodila a nevychovala pro chudáka z neúplné rodiny, který určitě fetoval, pil a kouřil. S oblibou vy

S mým mužem jsme chodili skoro pět let. Od začátku jsem věděla, že má bratra. Nikdy jsem ho ale nepotkala. Rodinné mlčení skončilo až na naší svatbě. S Mirkem to byla láska na první pohled. Od prvního rande jsme se od sebe neodloučili. Se svatbou jsme si sice dávali načas, ale každým dalším rokem jsme se jen utvrzovali v tom, že k sobě patříme. Že nenajdeme lepšího partnera pro život. Jediné,

Naše první vnouče pro nás bylo požehnáním. Chtěli jsme si ho s manželem užít co nejvíc! Netušili jsme, že těch vnoučat budeme mít víc, než zvládneme! Naše dcera byla jedináček a my ji rozmazlovali. Ne, že bychom ji zahrnovali luxusem, ale dělali jsme všechno, co jí z očí vyčetli. A ona toho vyžadovala opravdu hodně! Měla mnoho zájmů, sportovala a taky se učila dva cizí jazyky. To všechno stálo ne

Je to šok, když se dozvíte, že vás odmalička nevychovává vlastní táta. Já jsem to zjistila až jako dospělá ženská. Původně jsem jen chtěla zjistit, proč si nemůžu najít pořádného chlapa. Táta. Když slyším tohle slovo, vybaví se mi vždycky jen jediný chlap. Ten, který mě učil jezdit na kole i pouštět draky. Ten, kterému jsem potajmu podstrkovala žákovskou knížku, když v ní nebyla zrovna jednička.

Dlouho jsem nemohla pochopit, proč neteře chodí do zvláštní školy a špatně se učí. Bála jsem se, že se jedná o nějakou dědičnou dispozici. Vina byla ale jinde. Sestřiny děti pobývaly často u nás na venkově. Snad proto, že ve městě, kde bydlely se svou matkou a švagrem, nebylo tolik přírody. Bývaly často nemocné, pořád nějaké nachlazení, chřipky, angíny a nepříjemné rýmy. Tak jezdily za mnou a bab

Dlouhou dobu jsem si říkala, že náš Štefan se snad nikdy neožení. Proto jsem byla moc ráda, když nám oznámil, že se zasnoubil s Jitkou. 
Byla to hodná holka a nejlepší na ní bylo, že si našeho synáčka chtěla vzít. I když je pravda, že v něčem měla na můj vkus až příliš velkopanské způsoby. Poznala jsem to, když mě Štefan požádal, abych s ním šla vybrat zásnubní prsten.
Já koukala po něčem, co s

Máme celkem tři vnuky. Mikuláše, Zdeňka a Honzíka. Největší divoch a taky nejstarší je Mikuláš, v zimě mu bylo dvanáct. Hodně mi připomíná mého manžela, ono se ostatně říká, že dědičnost jde často přes koleno. Můj muž Kryštof je s Mikulášem jedna ruka, občas mám dojem, že jsou spíš jako nějací dva kumpáni, než jako vnuk a dědeček.
 Před nedávnem se u nás stavovala dcera. Byla taková nervózní a

Nemohu to stále pochopit. Vždy jsem si myslela, že manželství mé dcery je naprosto bezkonfliktní až ideální. Bohužel opak byl pravdou. Andrea má od pláče opuchlý celý obličej. Nyní opravdu nevypadá zrovna sexy a přitažlivě. Je jí to ale zřejmě úplně jedno. Ten, kvůli kterému chtěla být vždy ta nejlepší, už o ni vůbec nestojí. Přišla o manžela a její děti možná i o tátu. Zatím neví, co dělat dál

Když se moje vnučka před půl rokem vydávala na svou vysněnou cestu, měli jsme o ni všichni velký strach. Teď už měla být doma, ale není. Denisa ještě hubenější než dřív a dočokoládova opálená mi mává z monitoru počítače. „Ahoj babi, neměj strach, jsme v pořádku.“ No vypadá to, že vnučce opravdu nic moc nechybí. Ale strach mě stejně neopouští. Ani moji dceru, která se ale snaží tvářit statečně.