Domů     Moje žena obětovala život pro našeho syna
Moje žena obětovala život pro našeho syna

Pro Danu bylo největším štěstím, když otěhotněla. Děti milovala a po dlouhých letech marného čekání se konečně podařilo. Vzápětí ale přišla krutá rána osudu…

Seznámili jsme se v našem rodném městě. Ačkoliv jsme nebydleli daleko od sebe, desetiletý věkový rozdíl mi asi nějak zabránil, abych si jí všiml dřív. Kdo by se taky ve dvaceti díval po desetiletém žabci!

Měl jsem několik spíše krátkodobých známostí, ale ani jedna mě nezaujala natolik, abych uvažoval o společném životě. Bydlel jsme u rodičů, studoval jsem vysokou školu, pak jsem si našel slušné místo v místním podniku a můj život plynul celkem poklidně.

Až jednou v létě, když jsme se sešli s partou kamarádů na partičku kanasty, přivedla mezi nás jedna z kamarádek Danu.

Zamilovali jsme se okamžitě

Bylo mi tehdy osmadvacet a jí sladkých osmnáct. Od prvního okamžiku jsem na ní mohl oči nechat, a bylo to oboustranné.

Oba jsme byli rudí jako raci a hra ani jednomu z nás vůbec nešla, zvlášť když ostatní asi pochopili, jak se věci mají, a trochu si z nás utahovali, ale v dobrém.

Ke konci jsem si dodal odvahy, a když odcházela, nesměle jsem se zeptal, zda by se mnou šla na schůzku. Od té doby z nás byla nerozlučná dvojice. Chodili jsme spolu tři roky a já během té doby poznával, jakou má Dana neuvěřitelně milou a dobrosrdečnou povahu.

Uměla se radovat z úplných maličkostí, byla plná optimismu a života. Když jsem ji požádal o ruku a ona i její rodiče souhlasili, připadal jsem si, jako bych vyhrál v loterii.

Děti stále nepřicházely

Svatba byla poměrně skromná, ale o to víc plná lásky a štěstí. Začali jsme bydlet v jednom pokoji v domku mých rodičů a plánovali jsme si krásnou budoucnost a aspoň tři děti. Pak jsem dostal nabídku práce v krajském městě i se služebním bytem.

To bylo tenkrát ohromné terno. Jeli jsme se na byt podívat a oba jsme se radovali a těšili, jak si svůj nový domov zařídíme podle svého a já už pomalu zařizoval dětský pokojík.

Přestěhovali jsme se, Dana si našla také práci ve městě, aby nemusela dojíždět, šetřili jsme peníze a postupně byt vybavovali.

Čas běžel, byt už byl zařízený, časem jsme si mohli dovolit i pár pěkných dovolených v podnikovém rekreačním zařízení, ale pomalu jsme se začali znepokojovat, protože děti stále nepřicházely..

Absolvovali jsme i nějaká vyšetření, ale bylo nám řečeno, že jsme oba v pořádku. Prý se to někdy stává a máme se prý připravit na to, že to buď vyjde, anebo taky ne. Zvlášť Dana to nesla velmi těžce, ale přesto se stále nevzdávala naděje.

Řekla mi radostnou zprávu

Uběhlo pár dalších let. Já už se během času víceméně smířil s tím, že zůstaneme sami, ale Dana ne.

Přečetla snad všechny knihy op této problematice, zkoušela různé věci, které radii lékaři, i ty, které jí doporučovaly kamarádky, i když někdy šlo o skutečně podivné záležitosti, které z mého pohledu hraničily až s pověrami.

Zdálo se mi, že to na ni nemá dobrý vliv, bývala častěji unavená a já ji prosil, ať už těch všemožných pokusů raději zanechá, že jí to spíš škodí. Ale ona se jen smála a říkala, že jí nic není, v práci toho prý teď mají hodně a že to nic neznamená.

Pak jednoho dne přiběhla Dana domů a celá zářila štěstím: konečně čekala miminko! Nemohl jsem tomu ani uvěřit, a ona se smála a plakala zároveň. V té chvíli byla asi nejštastnější ve svém životě.

Najednou se musela posadit, jako by ji ta nečekaná radost vyčerpala. Byla úplně bledá a já o ni měl hrozný strach. Tvrdila mi ale, že to nic není, jen se jí štěstím zatočila hlava.

Trval jsem na tom, že se teď musí šetřit a určitě má zajít k doktorovi a ona mi slíbila, že nic nezanedbá. Vždyť ví, že se teď musí starat nejen o sebe, ale i o naše budoucí děťátko.

Přišla krutá rána osudu

V těhotenské poradně ji vyšetřili, ale vše se zdálo být v pořádku. Prvorodička v devětadvaceti letech byla tenkrát spíš výjimkou, tak asi vše připisovali pozdnímu těhotenství. Dana zůstala doma a společně jsme se těšili na příchod děťátka.

Když už byla v šestém měsíci, překvapila ji bolest břicha. Báli jsme se, že půjde o předčasný porod, a tak jsem ji zavezl do nemocnice. Tam ji podrobili všemožným testům a pořád se jim něco nezdálo. Nakonec jsme se dozvěděli krutou zprávu.

Dana má rakovinu prsu, a to velmi agresivního typu. Bohužel malé zatvrdliny v prsu, které objevila už na začátku těhotenství. považovala za jeho příznak a lékaři se o nich nikdy nezmínila, takže nyní už se nemoc rozšířila do uzlin a dalších orgánů.

Vzhledem k agresivitě nádoru už nebylo možné jej operovat a ozařování ani chemoterapie nepřicházely v úvahu, protože by ohrozily dítě. Dana měla vlastně jen dvě možnosti.

Buď souhlasit s ukončením těhotenství a doufat, že se její léčba podaří, nebo ji odmítnout a vydržet, než se dítě narodí. To už pro ni ale s největší pravděpodobností bude pozdě.

Její rozhodnutí bylo nezlomné

Dana se ale nerozmýšlela a okamžitě se rozhodla dítě donosit. Prosil jsem ji, aby si to ještě rozmyslela, vždyť pokud by už pak nebyla léčba možná, co si bez ní počnu, ale ona byla skálopevně rozhodnutá.

Řekla mi, že by se musela celý život stydět, kdyby musela žít s pocitem, že nedala tomu nenarozenému miminku šanci žít. Syn Vašík se narodil císařským řezem v květnu, týden po Daniných třicátých narozeninách.

V posledních týdnech už žila jen silou vůle a soustředila se pouze na to, aby vydržela až do porodu. O tři dny později zemřela.

Ještě před tím mi ale stačila říct, jak moc mě i syna miluje a že se o něj musím za každou cenu dobře starat, vždyť je to i její pokračování. A chtěla po mně slib, že mu najdu dobrou novu matku.

Slzy mi zalily oči, vůbec jsem si neuměl představit, že bych mohl žít s někým jiným než s Danou. Byla to úžasná žena.

Čas vše zahojil

Zpočátku jsem vůbec nevnímal svět okolo sebe, nevěděl jsem, jak se postarat o dítě, co budu bez milované Dany dělat a jestli vůbec budu schopen tu ztrátu unést. Naštěstí jsem měl ještě své i Daniny rodiče, kteří se společnými silami o vše potřebné postarali.

Postupně jsem se i já začal vracet do života, při kterém mě držel hlavně Vašík. V jeho očích jsem stále viděl ty Daniny, a tak jsem se nakonec vzmužil a rozhodl se, že z něj už kvůli ní vychovám dobrého člověka.

Když pak povyrostl, vyprávěl jsem mu často o tom, co se jeho mamince stalo, aby věděl, jaká to byla úžasná a odvážná žena a že ho od začátku milovala víc než vlastní život. Po několika letech jsem se seznámil s příjemnou ženou.

Začali jsme spolu žít, protože měla ráda i Vašíka. Byla chápavá, takže jí bylo jasné, že Danu nemůže nikdy nahradit, a také mi to řekla.

Ale dítě potřebuje i matku, byť náhradní, a splnil jsem tím vlastně i to, co po mně Dana v posledních dnech svého života chtěla. Dnes už jsem podruhé vdovec, ale z Vaška mám velkou radost. Vyrostl z něj báječný člověk, citlivý, ohleduplný a schopný.

A životní optimismus nejspíš zdědil po své matce. Díky němu se na stará kolena mohu radovat ze dvou krásných vnoučat.

Za Danou stále chodím na hřbitov, povídám si s ní o synovi i o vnoučatech a mám pocit, že na mě vždycky odněkud shůry šibalsky mrkne a jako by říkala: „Vidíš, dobře jsem se rozhodla!“

Václav (78), Pardubicko

Související články
20.6.2024
Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme
17.6.2024
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro
15.6.2024
Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
6 nejbizarnějších vozidel
epochaplus.cz
6 nejbizarnějších vozidel
Kabina, sedačky, volant a nejčastěji 4 kola. Auta či vozidla však nemusejí vypadat vždy takto! Jaké nejbláznivější nápady vznikly v hlavách designérů a techniků, ale nakonec se neujaly? 1/ Přidat kola! OctoAuto (1911) Na počátku 20. století jsou silnice samá díra. Auto se špatně ovládá a kola dostávají zabrat! „Čtyři jsou málo,“ domnívá se americký
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
nasehvezdy.cz
Přinese Lutovské rozvod konečně klid?
Moderátorka Iveta Lutovská (41) si může konečně oddychnout. Rozvodové řízení s podnikatelem Jaroslavem Vítem (47), které se táhlo několik měsíců a bylo pro ni velmi bolestivé, je u konce a ona je opět
Města zaplavily gangy malých kolportérů
epochalnisvet.cz
Města zaplavily gangy malých kolportérů
„Mnoho mužů může najít zaměstnání prodejem novin.“ Těmito slovy začíná Benjamin Day, vydavatel deníku New York Sun, v roce 1833 inzerát, v němž hledá kolportéry pro své noviny…K jeho překvapení se však nepřihlásí žádný dospělý, ale desetiletý chlapec!   Za prvního kolportéra, pouličního prodavače novin, lze považovat irského imigranta Bernarda Flahertyho (1824–1876), jenž zareagoval na
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
historyplus.cz
Bil se kardinál Harrach za církevní restituce?
Hlavou se kardinálovi honí temné myšlenky. Nejraději by všechno vzdal a užíval si klidu. Neustálé lavírování mezi snahou utužit v zemi katolickou víru a nezpronevěřit se svému svědomí ho ničí. Nakonec se ale rozhodne znovu bojovat.   „Násilím se ničeho dosáhnout nedá,“ povzdechne si v tichu své pracovny kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598‒1667). Ještě že arcibiskupství získalo
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
epochanacestach.cz
Tajuplná Šumava: Hrůzu nahánějící umrlčí prkna
Úcta k zemřelým se projevuje v každém koutě světa i naší republiky trochu jinak. Šumavští si osvojili velmi svérázný zvyk – stavění umrlčích prken, ze kterých se stalo podivné memento smrti a prostředek, jakým mrtvé uctívat a často i s nimi promlouvat. Mohla v sobě lože nebožtíků soustřeďovat negativní energii zemřelých a prostupovat i do
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
enigmaplus.cz
Nenašel snad duch zavražděného prezidenta až do dnešních dnů klid?
Duch bývalého 16. amerického prezidenta Abrahama Lincolna prý bývá poměrně často spatřován, jak bloudí ve washingtonském Bílém domě… [gallery ids="141907,141906,141908"] Věštecký sen Paní Lincolnov
Bohémský interiér s pařížským šarmem
rezidenceonline.cz
Bohémský interiér s pařížským šarmem
Zcela nový projekt, vybavený odborníky na design z LUXXU, byl promyšlen do nejmenších detailů a evokuje francouzskou klasiku s dotekem historie. Exkluzivní realizace je tak ztělesněním pronikavého kouzla a elegance půvabné metropole země galského kohouta a jejího životního stylu. Hned po vstupu do nitra charismatického bytu je téměř hmatatelně cítit vůni panujícího avantgardního stylu –
Krásné nohy? Žádný problém!
nejsemsama.cz
Krásné nohy? Žádný problém!
Nohy vás nosí celý den, a tak byste jim měla věnovat náležitou pozornost. Jenom tak se vyhnete nejrůznějším problémům. Následující návod platí pro všechny nehty na nohou, ale pro palce především, zde je riziko zarůstání největší. Nejdříve dopřejte prstu teplou koupel a do vody přijdete hodně soli. Horká voda změkčí kůži kolem nehtu a sůl pomůže s dezinfekcí
Pečená jehněčí kýta na česneku
tisicereceptu.cz
Pečená jehněčí kýta na česneku
Francouzi nadají dopustit na pečené jehně na česneku s rozmarýnovými bramborami. Ingredience 1 jehněčí kýta s kostí 5 stroužků česneku olivový olej sůl, pepř 5 snítek rozmarýnu 1 kg malých
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
21stoleti.cz
Původ známých pohádek: Znásilnění, mučení a smrt ve velkém
Pohádky, které dnes známe a milujeme, jsou oproti svým původním verzím jen slabými odvary. Jádra mrazivých nebo lechtivých příběhů, z nichž kdysi povstaly, v nich nicméně přetrvávají dodnes.  
Její smrt nikdy nepřebolí
skutecnepribehy.cz
Její smrt nikdy nepřebolí
Nikdy to nevymažu z hlavy. Ten den, kdy jsem se šla rozloučit s mojí dcerou. Neskutečná bolest, když víte, že je to poslední rozloučení. Monika byla zdravá, chytrá a krásná holčička. Nebyly s ní velké problémy v pubertě, když dospěla, byla úspěšná. Měla život před sebou Měla své plány. Vystudovala, našla si dobré místo a potkala Honzu, s nímž se chtěli vzít.
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení  v obrazech
iluxus.cz
Výstava Na led! představuje hokej a bruslení v obrazech
Fenoménu hokeje a bruslení ve výtvarném umění se věnuje výstava Národní galerie Praha (NGP), která pro návštěvníky znovu otevírá Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Výstava představí téměř sto pr