Myslela jsem si, že jsem jedináček. Dětství jsem měla krásné, rodiče skvělé. Pak mi ale maminka prozradila velké tajemství... Mí rodiče přede mnou nikdy netajili, že jsem adoptovaná. Ráda jsem poslouchala, když maminka vyprávěla, jak mě poprvé uviděli. „Ve velké místnosti bylo několik postýlek a my jsme okamžitě věděli, která holčička je naše.“ Moje dětství bylo nádherné, ale táta zemřel náhle,

Kdysi jsem udělala hroznou věc. A to, že jsem byla mladá, mě vůbec neomlouvá. Celý život žiju s pocitem viny. Nakonec ke mně byl ale osud velice přívětivý. Snažím se trochu uklidnit, ale moc mi to nejde. Zítra je Štědrý den a já ještě nemám nic připraveno. Ještě před pár minutami jsem si totiž myslela, že je to úplně jedno, protože Vánoce stejně slavit nebudu. Nemám s kým. Moji dva synové tr

Moje kamarádka Jana je můj nejbližší člověk, i když mám spoustu přátel, ona je nej. Jenže jsem zjistila, že má dcera spí s jejím manželem! Zatímco já mám život celkem klidný, Jana si prožila své. Já se vdala v pětadvaceti, narodily se mi dvě děti a s manželem bydlíme na kraji města v domku zcela normálním spokojeným životem. Syn s námi dosud bydlí, ale dcera se už odstěhovala. Nejdřív bydlela s

Byla jsem naivní. Věřila jsem na velkou lásku, kterou ve mně můj vyvolený pěstoval. Když jsem ale chtěla rodinu, řekl, že nejsem ta pravá. Každá holka se za ním podívala. Jmenoval se Patrik a byl o pár měsíců starší. Znali jsme se odmalička. Dodnes vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou holčičku s copy a modrookého hubeného kluka s brýlemi. Mne a Patrika. Když se stala ze mě slečna a

Když jsem si svého muže Mirka z velké lásky brala, mělo mě pár věcí varovat. Ale já byla zaslepená, ostatně jako každý zamilovaný člověk. Moje kamarádky si asi po straně ťukaly na čelo, protože Mirek byl vyhlášený svůdník. Ostatně, má to asi v genech – stejný byl i jeho otec a děda. Tehdy mi ale bylo sladkých dvacet a ani mě nenapadlo, že existuje reálné riziko, že půjde v jejich stopách. By

Když se narodil, vešel se nám do dlaně. Nezbývalo než doufat, že jeho vůle k životu bude silnější než okolnosti, které mu osud přisoudil. Honzík radostně poskakuje po schodech. „Pomalu, opatrně,“ brzdím svého vnoučka. Už nikdy se nezbavím strachu o něj. I když chápu, že chce žít stejně jako ostatní, má za sebou přece jen těžký životní start. Přežije vůbec? Moc jsem se tehdy těšila na své

Když jsem přišla na svět, nebyla to pro mé rodiče velká radost. Matka můj porod protrpěla a chybělo málo a nepřežila jej. Narodila jsem se totiž nožičkama napřed. Moji rodiče byli velcí sportovci. Máma vystudovala fakultu tělesné výchovy a sportu a pyšnila se titulem nejkrásnější studentka školy a táta byl reprezentantem ve vodním pólu. Máma chtěla kluka Měla jsem být chlapec a měla jsem

Když jsme se s Jindrou brali, měli jsme dokonce dvě možnosti, kde bydlet. Nakonec zvítězila varianta v domku u mých rodičů. Po svatbě jsme mohli zůstat s mými rodiči v rodinném domku s velkou zahradou, na venkově, blízko lesa, nebo si vzít hypotéku a koupit městský byt. Nebudu lhát, že pro nás byla příjemnější ta první varianta. Nulová hypotéka, krásné zázemí pro děti a vzájemná pomoc s rodi

Když jsem nemohla otěhotnět, začal se mi hroutit celý svět. Měla jsem ale úžasného manžela. A pak se najednou stal zázrak. Děti jsme s mým Jindrou chtěli moc, i když jsme se marně pokoušeli. Třikrát jsem potratila a tím naděje skončily. Shodli jsme se na tom, že dáme domov někomu, kdo ho nemá. A tak jsme si vzali z kojeňáku našeho Jiříčka. Sladké miminko. Měli jsme ohromné štěstí. Jiřík byl

Hloupá hádka má na svědomí to, že jsem přišla o svou sestru a jedinou příbuznou. Nikdy si to nepřestanu vyčítat, že jsme se tak dlouho neviděly. To byl vážně příšerný zážitek. Ještě že tu je se mnou můj syn. Je to pro mě velká opora. Ale stejně mám pocit, že se cestou z márnice složím k zemi. Identifikovat svou sestru, která tu leží přikrytá bílým prostěradlem a nedýchá, je na mě trochu moc. Vi