Když do mého života zasáhla smrt, myslela jsem si, že to je konec mého štěstí. Paradoxně právě tragédie mi přinesla lásku i rodinu. Vdávala jsem se v jednadvaceti z lásky. Honza, můj manžel, byl šikovný a pracovitý opravář televizí. V osmdesátých letech, kdy se těžko sháněla nová televize, docela lukrativní povolání. Měli jsme třípokojový byt v paneláku krajského města a dvě děti, Ríšu a Renatu

Můj táta byl úplně jiný, než máma tvrdila. Vylíčila ho jako nějakého padoucha, ale to nebyla pravda. Táta mě měl rád. Rodiče se rozvedli, když jsem byla ještě malá. Příliš jsem si na tátu nepamatovala, nevídali jsme se, zmizel někam na Slovensko, pak zřejmě ještě dál. Máma na něj nadávala, co mně paměť sahá. „Ani pohled ti nepošle,“ naříkala. „Ani dárek k narozeninám. To že je táta? Jako bys

Láska je mocná léčitelka. Když nad naší Haničkou všichni zlomili hůl, vzala jsem si ji do péče já. Dnes je šťastná a já za ní jezdím na její farmu. Nemoc se vždy objeví najednou a nečekaně. Stejně, jako se to stalo mé vnučce Haničce. Byla v pubertě, když se u ní začala projevovat psychická nemoc, která ji nakonec dovedla až do léčebny. Jako malá bývala spíše tichá, klidná, neuměla se projevovat

Pro ostré slovo nešla daleko a urážky jsem poslouchala snad pokaždé, kdy mě navštívila. Nikdy jsem jí nepřeložila přes cestu ani stéblo. Tak proč je na mě snacha tak zlá? Asi bych si měla vyčítat, že jsem svého jediného syna rozmazlila. Jenže nebyla by to pravda! Vdávala jsem se totiž ve dvaceti, právě kvůli svému těhotenství. Bohužel, hned po svatbě jsem o dítě přišla. Mít dítě se nedařilo

Na nic jiného snad nemyslela než na ně. Na děti! Když se nedočkala partnera, který by si ji byl ochotný vzít, rozhodla se mít děti i bez něho. Po týdnu nám bylo jasné, že je nezvládne! Naše dcera se nám s manželem narodila docela brzy a neplánovaně. Zaskočilo mě to! Chystali jsme se cestovat a užívat si života, ale místo toho nás čekaly pleny a bezesné noci. K naší Adélce jsme se chovali spíš j

Říká se, že příklady táhnou. Je to pravda. U mě to tak bylo. Nejprve mě svým rozhodnutím Vojta zaskočil, a pak se mi ten nápad zalíbil taky. Od svého syna jsem se dočkala dvou vnoučat, které jsem z celého srdce milovala. O starší Vilmu jsem strach neměla, měla pusu prořízlou, vdala se do ciziny a byla spokojená, i když bezdětná. Ale její mladší bratr Vojta mi dělal starosti. Neměl dost sebevědo

I když se staráte o své blízké co nejlépe, uchránit je od všeho nedokážete. Patrik byl takový případ. Vím, jak moje sestra Petra trpí, a mám o ni velký strach. Jak strašlivé je přežít smrt vlastního dítěte, to si lze jen těžko představit. Jenže to, že tu Patrik už není, je především jeho vina. Neměl se dát zlákat snadným výdělkem. Měli se přece s Líbou a dětmi dobře. Navíc jim moje sestra vždy

Jsem z toho nesvá, protože jsem už slyšela o různých nehodách. Se svým přítelem jezdí vnučka po silnici jako dva zamilovaní blázni! Doufala jsem, že můj syn a snacha vnučce nic takového nekoupí a že jí rozmluví, aby si to ďábelské prkýnko neosedlala. Když ale před několika měsíci na takové koloběžce přijela ke mně, srdce se mi zastavilo hrůzou. Když jsem se jí snažila domluvit, smála se mi.

Když je člověk mladý, bere všechno moc srdcem. Cesty osudu jsou ale složité. Naše Kačka věděla, že se k sobě s Milanem hodí, ale nemohli mít dítě. Dnes je s ním zase šťastná i díky jeho dceři. Brali se moc brzy. Dcera byla plná romantiky a spolu s Milanem si malovali budoucnost pestrými barvami jako v pohádce. Svatbu měli krásnou a první roky plynuly v duchu lásky a pohody. Já už byla připraven

Nechtěl být doma sám a nudit se. Potřeboval moji společnost, či spíš moji péči! Proti mojí vůli mě donutil odejít do předčasného důchodu! Odchod do důchodu vnímá každý jinak. Někdo se nemůže dočkat a počítá každý den, kdy bude muset ještě brzy ráno vstávat a celý den pracovat. Jiný se zase obává ztráty svého postavení a na zasloužený odpočinek by nejraději nešel. Já pracovala ráda, i když žádné