Domů     Stal se režisérem vlastního života
Stal se režisérem vlastního života
5 minut čtení

Jsem už dost stará na to, abych věděla, jak to na světě chodí, že staří lidé bývají nemocní a odcházejí na věčnost. Na to, jak to vyřešil můj těžce nemocný táta, ale nikdy nezapomenu.

Tehdy bylo hrozně horké léto. Můj táta zrovna slavil čtyřiaosmdesátiny. Byl to pořád kus chlapa. Stále chodil rovně, denně si sám holil vousy a rád to komentoval slovy: „Muž, co se nechá oholit cizí rukou, už není muž!“

Ta změna byla pozvolná

Jenže něco se na něm začalo pomalu a zákeřně měnit. Zapomínal. Nejdřív maličkosti, které v jeho věku nikoho nezarazily. Kde nechal brýle, jestli už pil čaj. Pak zapomínal čím dál víc. Vyrazil třeba do obchodu, který stál na konci ulice, s tím, že koupí chleba.

Vrátil se s třemi litry mléka a bez chleba. Smál se tomu. „No co, Věrko, aspoň budeme mít mléko na týden.“ Já jsem se smála s ním. Ale v noci jsem plakala.

Moc dobře jsem si uvědomovala, co se děje. Znala jsem to ze svého okolí. Dokonce jsem měla pocit, že Alzheimer je něco jako novodobý mor. Šíří se čím dál víc.

Věděl, že je to zlé

To ráno probíhalo tak jako obvykle. Vstal v šest, uvařil kávu, otevřel okno a pravil: „Dneska bude určitě hezky, ptáci zpívají jako na svatbě.“ Seděli jsme spolu u stolu. Já jsem mazala chleba máslem a on si četl noviny.

Byly to ty samé, co už četl tři dny, protože zapomněl, že je už přečetl. Najednou zvedl hlavu a řekl: „Věrko, já už nechci být na obtíž.“ A já jsem ztuhla.

Pokusila jsem se ho zarazit: „Jak na obtíž? Ty jsi můj tatínek. Ty jsi ten, kdo mě držel za ruku, když jsem se bála tmy. Ty jsi ten, kdo mi stavěl domeček na stromě. Jak bys mohl být na obtíž?“

On se jen usmál. Tím smutným úsměvem, který měl poslední rok pořád častěji. „Já vím, že mě máš ráda. Ale já už nejsem já. Zapomínám tváře. Zapomínám, jak se jmenuješ, i když se na tebe urovna dívám. A to je horší než smrt. Horší než cokoli.“

Nedošel do parku

Mlčela jsem. Protože jsem mu moc dobře rozuměla. Pozorovala jsem ho často. Viděla jsem, jak se dívá do zrcadla a ptá se sám sebe: „Kdo je ten starej dědek?“ Viděla jsem, jak se bojí, že jednou zapomene úplně všechno. I mě, i sebe.

Odpoledne řekl: „Půjdu se projít. Do parku. Jen na chvíli.“ Já jsem chtěla jít s ním, ale rázně mě odmítl: „Ne,“ řekl. „Chci být sám. Potřebuju si to srovnat v hlavě.“

Dal mi pusu na čelo. Tak jako vždycky. A odešel. Šel na nádraží. Koupil si jízdenku do rodného města. Sedl do vlaku.

A pak vystoupil na malé zastávce uprostřed ničeho, mezi poli a lesem. Tam, kde kdysi jako mladý chodil s mou mámou na první rande. Sedl si tam na rozviklanou lavičku.

Byl to jeho scénář

Vytáhl z kapsy starou fotku nás čtyř, já, on, maminka a bratr Pepa. Fotili jsme se společně na koupališti v roce 1968. Usmíval se na ní jako kluk. Pak ji schoval zpátky. A pak… To už nikdo přesně neví. Našli ho druhý den ráno.

Seděl na té lavičce, opřená záda a s očima zavřenýma. Jako by spal. Lékař řekl: „Selhání srdce. Klidné. Bez bolesti.“ Já vím, že to nebyla náhoda. On si vybral. Vybral si ten den, to místo, ten způsob. Aby to nebylo v nemocnici.

Aby to nebylo s hadičkami a na přístrojích. Aby mě neobtěžoval. Aby to bylo tak, jak chtěl on. Když mi to policisté řekli, nebrečela jsem. Stála jsem v kuchyni a říkala jsem si: „On to udělal, protože mě miloval.

Protože nechtěl, abych ho viděla, jak se rozpadá. Nechtěl, abych ho krmila lžící. Nechtěl, abych ho přebalovala. Nechtěl, abych ho litovala!“

Cítila jsem nesmírný obdiv, ale i vděk k tomu statečnému muži, kterým můj táta byl. Jeho odchod bolel, ale způsob, jaký si zvolil, byla jeho výhra nad stářím a smrtí.

Pro mě neodešel

V tichosti jsem vše vyřídila s policií, pořešila pohřeb a zorganizovala poslední rozloučení. A v hlavě mi celou dobu zněla jeho slova: „Věrko, já už nechci být na obtíž.“ Stejně tak mi ale nebylo jasné, jak to udělal. Jak dokázal být strůjcem vlastní smrti podle svého?

Byl to můj táta

Teď je to dva roky. Každý den ráno otevřu okno a poslouchám ptáky. A říkám si: „Zpívají jako na svatbě, bude krásně.“ A cítím, že můj táta tu se mnou pořád někde je. Cítím, jeho vůni, představuju si jeho úsměv.

Potom si dám kávu do jeho oblíbeného hrnku s nápisem „Nejlepší tatínek na světě“, který mu udělala moje dcera Verunka, když jí bylo asi osm let. A povídám si s ním. Hezky nahlas, nemám žádné zábrany.

Jako kdyby seděl naproti mě a četl si u snídaně noviny. Všechno je jako dřív, aspoň v mých představách. Já ho chápala a přijala to, ale ostatní lidé bohužel ne.

Pro mě neodešel

Hlavně pro sousedy to bylo velké sousto, dlouho se přetřásalo, že táta spáchal sebevraždu. Snažila jsem se jim vysvětlit, že to nebyla sebevražda, ale jeho dar životu. Dar, že mě ušetřil nejhoršího. Někdy se samozřejmě zlobím, že mi to neřekl přímo.

Že mi nedal čas se s ním rozloučit pořádně. Ale pak si vzpomenu na ten jeho úsměv ráno před odchodem. A vím, že to byl jeho způsob rozloučení. Ne slovy. Ale tím, že mě políbil na čelo. Jako vždycky. Vnoučata se ptají: „Babi, nelituješ, že jsi ho nepřinutila zůstat?“

Ne. Nelituju. Protože kdyby zůstal, byl by to už jen stín toho úžasného muže, kterého jsme všichni znali. Takhle zůstal celý. Můj tatínek. Ten, který stavěl domečky na stromech. Ten, který zpíval falešně. Ten, který mě miloval a nenechal mě trpět.

Věra J. (62), Boskovice

Související články
4 minuty čtení
Děti člověk vychovává tak, aby pro sebe jednou, až tady jejich rodiče nebudou, mohly fungovat jeden pro druhého jako opora. U nás to však selhalo. Ale spletla jsem se. Skutečné peklo začalo ve chvíli, kdy se z mých dětí, které kdysi usínaly v jedné posteli s propletenýma rukama, stali dva cizí lidé, kteří se nenávidí tak vytrvale, až mi to hlava nebere. Místo klidného podzimu života se tak každ
5 minut čtení
Jsem sama a kladu si otázku, zda mě k samotě nepředurčilo už mé dětství, kdy jsem nikoho neměla. Nakonec mě zradil i vlastní otec. Kdysi jsem záviděla všem spolužačkám a nechápala, jak mohou nadávat na své sourozence. Já trpěla pocitem osamění a ve svých představách jsem vozila kočárek, ze kterého se na mě smála moje malá sestřička. Co dělám špatně? Dodnes se snažím přijít na to, kde se v
2 minuty čtení
Život je jako loterie. Vsadíš vše a nevyhraješ, vsadíš pár korun, a vyhraješ milion... Vlastní dítě se mi nevyvedlo, zato s nevlastním si skvěle rozumím. Pod vlivem velké lásky a naprostého okouzlení jsem se v osmnácti zamilovala. Miroslav byl o třináct let starší a měl z předešlého manželství osmiletého syna Tomáše. Bylo mi to jedno, šla jsem si za svým. Přítel se do sňatku nehrnul a do dítěte
3 minuty čtení
Byla jsem dvaatřicetiletá mladá žena a měla jsem před svatbou, když se ke mně donesla ta jobovka. Rozhodla jsem se nesložit ruce v klín. Bylo mi dvaatřicet, když mi máma oznámila, že se s tátou rozvádějí. Vím, že je to nejspíš hrozně směšné, ale prostě jsem se z toho zhroutila. Připadalo mi, že všechno, co jsem doposud žila, byla lež. Moje zdánlivě dokonalé dětství, náš krásný, naklizený dům, v
3 minuty čtení
Vyrůstat bez milovaného otce není snadné. Byla jsem malá holka, když jsem o něj přišla, a donekonečna jsem přemýšlela, kde vlastně je. Když umřel táta, myslela jsem, že to nepřežiju. Aby ne, bylo mi teprve necelých jedenáct. Dospělí, tedy máma, babička, děda, tety, sestřenice a mnoho dalších, se ke mně chovali, jako bych byla mimino. Například babička mi tvrdila, že je táta v nebíčku, a sestřen
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Záhadná smrt Christophera Case: Zabil ho strach, nebo kletba odmítnuté ženy?
enigmaplus.cz
Záhadná smrt Christophera Case: Zabil ho strach, nebo kletba odmítnuté ženy?
Mladý Američan se v baru dá do řeči s neznámou ženou, která mu nakonec nabídne sex. Když odmítne, ženu to rozzuří. Začne vykřikovat, že je čarodějnice a sesílá na něj kletbu. Mohla by to po čase být h
Tragédie hraběnky Larischové: Sisi vinila oblíbenou neteř ze smrti syna
historyplus.cz
Tragédie hraběnky Larischové: Sisi vinila oblíbenou neteř ze smrti syna
„Císařovna mne za vámi poslala,“ promlouvá doktor Hermann von Widerhofer k Marii Louise. „Chce mě teta vidět?“ opáčí dychtivě hraběnka Larischová-Wallersee. Doktor zavrtí hlavou. „Ne. Žádá odpověď na otázku, co víte o té nešťastné věci.“ Marie Louisa zklamaně vzdychne.   „Věřte mi, že o tom nevím nic. Řekněte mi, co se stalo,“ naléhá hraběnka Marie
Kvůli aférce jsem zničila celou rodinu
skutecnepribehy.cz
Kvůli aférce jsem zničila celou rodinu
Byla to tichá, plíživá katastrofa, která nepřišla jako blesk z čistého nebe, ale začala takovým příjemným chvěním v mém nitru. A pak se daly věci do pohybu. Říká se, že vášeň je oheň, který hřeje. Jenže v mém případě to byla spíš ledová sprcha nebo jed, který mě pomalu rozežíral zevnitř, až nakonec zničil všechno, na čem mi záleželo.
Ovocný salát s kuřetem a jogurtem
tisicereceptu.cz
Ovocný salát s kuřetem a jogurtem
Suroviny 250 g kuřecích prsou citronová šťáva 1 jablko 1 pomeranč 1 ananas 150 g jogurtu (bílý) majonéza lžička medu sůl Postup Kuřecí prsa si naklepeme, osolíme, opepříme a dáme na s
Znojemské historické vinobraní
epochanacestach.cz
Znojemské historické vinobraní
Historické centrum Znojma ožije 11.–13. září 2026 největší slavností vína a historie v České republice. Znojemské historické vinobraní nabídne čtrnáct multižánrových scén, stovky programových bodů, desítky vinařů, velkolepý historický průvod krále Jana Lucemburského i koncerty známých českých interpretů. Na jeden víkend se celé město promění v živoucí kulisu středověku, kde se historie prolíná se současnou
Opulentní klasika dubajské vily
rezidenceonline.cz
Opulentní klasika dubajské vily
Rezidence navržená studiem Covet House, situovaná v srdci „Města zlata“, je oslavou dokonale propracovaného designu. Mistrná kombinace vznešenosti a sofistikovanosti v ní vytváří prostory, odrážející osvědčenou zdejší tradici v kontextu s aktuální modernou.   Nádheru klasického designu podtrhují mramorové detaily, současný nábytek, osvětlení a doplňky z bohaté nabídky Covet House pak vnášejí do interiérů potřebný
Jaká jste podle čínského horoskopu?
nejsemsama.cz
Jaká jste podle čínského horoskopu?
Zapomeňte na hvězdy, o vašem osudu rozhoduje rok narození. Stejně jako astrologický horoskop má i ten čínský dvanáct znamení, ovšem nezáleží na měsíci, kdy jste se narodila, ale na roce. Jaké zvířecí znamení je právě to vaše? Krysa – 1936, 1948, 1960, 1972, 1984 Zmatkářky, ale zároveň dobré duše, které milují své přátele. Udělají pro ně doslova první poslední. Do všeho
Nejlepší z nejlepších. Čtyři dream teamy, které zanechají stopu v historii
epochaplus.cz
Nejlepší z nejlepších. Čtyři dream teamy, které zanechají stopu v historii
Jeho obličej zná téměř každý, jenže na místo sportovní střídačky teď sedí na lavici obžalovaných. Soud ho viní z dvojnásobné vraždy, to samozřejmě odmítá, a tak si najímá právnická esa. Ty se spojí v jeden tým a svého klienta po několika měsících ze šlamastyky vysekají. Hvězda vedle hvězdy, i tak by se dalo v krátkosti vysvětlit sousloví dream
DS Automobiles ČR vstoupila do světa českého golfu
iluxus.cz
DS Automobiles ČR vstoupila do světa českého golfu
DS Automobiles ČR vstoupila do světa českého golfu jako partner 2. turnaje prestižní série Be Birdie Tour v Royal Golf Clubu Beroun. Účastníci měli příležitost seznámit se s novou vlajkovou lodí značk
Měsíční menu aneb Co měla na talíři posádka mise Artemis II
21stoleti.cz
Měsíční menu aneb Co měla na talíři posádka mise Artemis II
Jídlo pro astronauty řešili vědci už při misích Apollo, o kulinářské zážitky se ovšem tehdy úplně nejednalo. Ale stejně byla jednou z prvních věcí, které Neil Armstrong a Buzz Aldrin udělali po přistá
Obyvatele indické vesnice děsí duchové: Mohou za to zlé síly?
epochalnisvet.cz
Obyvatele indické vesnice děsí duchové: Mohou za to zlé síly?
Obyvatelé vesnice Mariguda v indickém státě Urísa žijí od konce roku 2025 v rostoucím strachu. Několik vesničanů totiž za záhadných okolností umírá a jejich duše nyní údajně straší ve vesnici. Podle některých vesničanů může vše souviset se stavebními pracemi u zdejší řeky, kde se dříve konaly náboženské rituály. Probudila snad stavba zlé síly? Klidná
Schneiderové dopálila přítele, a dostala kopačky?
nasehvezdy.cz
Schneiderové dopálila přítele, a dostala kopačky?
Zatím šlo stále jen o spekulace. Teď se ale zdá, že rozchod herečky známé ze seriálu Místo zločinu Zlín Jitky Schneiderové (53) a designéra Lukáše Pittera (45) je drsnou realitou. Podle člověka z bl