Je to dávno. Bylo mi pouhých osmnáct let. Cítila jsem zoufalství, beznaděj, prázdnotu. Vlastně jsem měla hodně společného s pohádkovou Popelkou. Maminka mi umřela a místo ní přišla zlá žena s pichlavýma očima. Nechápu, co na ní táta viděl. Byla to vysoká hřmotná ženská, budila hrůzu, připomínala čarodějnici. Když jsem byla malá, skálopevně jsem věřila, že ta žena tátu očarovala. Bál se jí, i k

Bydlela jsem ve svých třiadvaceti letech stále u rodičů. Na tom by nebylo zase až tak nic neobvyklého, jenže naši se rozváděli a doma se prostě nedalo vydržet. Neustále jsem byla svědkem hádek, obviňování a dokonce i fyzického napadání. Nehodlala jsem v tomto sporu stát na něčí straně, své výhrady jsem měla jak proti otci, tak proti matce. V každém rozchodu se vina dělí napůl, ať si kdo chce c

Narazili jsme na sebe v pochmurný podzimní den. A to doslova. Vrazil do mě kluk na kole. Na zem jsme spadli oba. Rozplácla jsem se do žlutého mokrého listí a slyšela svištění pneumatik a jakýsi znepokojivý řinkot. Kluk dopadl o kus dál. Zachovala jsem se jako promovaný blázen. Snad by bylo normální, kdybych třeba i sprostě nadávala. Kdybych ječela jako trhovkyně. Jenomže já si v té chvíli uvěd

Když jsme s manželem začali chodit do tanečních pro pokročilé, byl to vlastně takový poslední pokus o záchranu našeho vztahu. Dlouho nám to už s manželem neklapalo. Když i poslední naše dítě, nejmladší dcera, odešlo z domu a začalo žít svůj vlastní život, najednou jsme se spolu neměli o čem bavit. Neměli jsme co řešit a úplně jsme se odcizili. Já jsem se starala o zahrádku a chodila s naším psem

Říká se, že když někoho milujete, tak že věk nehraje roli. Že je to jen pouhé číslo. A já s tím naprosto souhlasím. Skutečné štěstí a lásku jsem našla až v náruči muže o patnáct let mladšího. Bylo mi přes čtyřicet let a na rozdíl od svých kamarádek jsem zůstávala pořád svobodná. Samozřejmě, že jsem do té doby nějaké vztahy měla, ale žádný z dotyčných mužů se neukázal jako ten pravý pro život.

Neměla jsem celých deset let našeho manželství jediný důvod podezírat Tomáše z nevěry. Věřila jsem mu zcela a bez výhrad, ale pak byl náš vztah vystavený zvláštní zkoušce. Byla to má kamarádka Jana, která mě upozornila na to, že má Tomáš zřejmě milenku. „Kdybych ho neviděla na vlastní oči, jak se s ní vede za ruku, neříkala bych ti to.“ Moji důvěru v manžela se jí podařilo nahlodat jen částečn

Bylo to nejbolestnější období, jaké jsem zažila. Ale propadat smutku jsem si nemohla dovolit, byla jsem maminkou osmileté dcery. Snažila jsem se před ní přetvařovat, jak jen to šlo. Studený pot mě polil pokaždé, když se mě nevinným dětským hláskem zeptala: „Maminko, a proč už mě tatínek nemá rád?“ Vysoukala jsem ze sebe, že to přece není pravda, ale dítě si myslelo něco zcela jiného. „Kdyby mě

S Jirkou jsme byli zamilovaní a plánovali jsme si růžovou budoucnost. Osud se však na naše plány občas neptá a hodí nám klacky pod nohy. Říká se, že studený a dlouhý leden je zabijákem vztahů. Prý je to z toho důvodu, že jsou lidé unavení po Vánocích, mají prázdné peněženky a trápí je nedostatek denního světla, protože se pozdě rozednívá a večer zase tma přichází brzy. Nevím, mně tedy leden uš

Na střední škole jsem se seznámila s chlapcem, se kterým jsem se potkávala během celého studia. Vznikl z toho samozřejmě příběh, kterému se říká láska, opravdu upřímná a velká. Můj Luboš ale po ukončení studia musel bohužel absolvovat základní vojenskou službu, která v té době trvala dva roky. A aby to všechno bylo ještě komplikovanější, jeho rodiče se přestěhovali na opačný konec republiky do

Vím, že se na svůj věk vlastně vymlouvám. Ale copak se mohu vrhnout do vztahu stejně bezhlavě jako ve dvaceti. Srdce ale říká něco jiného než rozum. Už z dálky vidím Aleše, jak přechází tam a zpět na místě, kde se máme sejít. Ne, rozhodně nejdu pozdě. Jenže on je vždy všude raději o deset minut dřív než o minutu později. Je to jedna z jeho mnoha vlastností, které mě docela vytáčejí. Ale přesto mi