Každý po ní touží a někdo ji hledá celý život. A přesto ji nikdy nezíská. Já jsem ji potkala už dávno a díky Kamilovi jsem dodnes na světě ráda.
Kamil se ve svém oblíbeném ušáku zavrtěl a z klína se mu svezla kniha a spadla na zem. Ten hluk mého milovaného muže vzbudil. Cukl s sebou a provinile se na mě podíval. Usmála jsem se, abych ho ujistila, že se nic nestalo, že je všechno v pořádku. Jenže není to tak docela pravda. Jsem stará, ale ne slepá. Moc dobře vidím, jak mi chřadne před očima. Není nemocný, jen najednou začal rychle stárnout. Ale fešák je to pořád, stejně jako tehdy, kdy mě poprvé okouzlil.
Na první pohled
Blížily se prázdniny a naše třídní učitelka vymyslela poslední společný výlet k Máchovu jezeru. Naše třída byla celkem dobrá parta a počasí nám přálo. Po návštěvě hradu jsme se usadili na pláži jezera. Po koupání jsem dostala pořádnou žízeň. A tak jsme se s kamarádkou vydaly k malému kiosku s občerstvením. „Co to bude?“ Uslyšela jsem hlas, který mě vzal za srdce a zdvihla oči od pultu. V kiosku stál krásný sympaťák. Delší medové vlasy mu padaly na ramena a jeho oči mě pobaveně sledovaly. Podlomila se mi kolena a nebyla jsem schopna slova. Kamarádka objednala za nás obě a nevěřícně na mě koukala. „Co se, prosím tě, stalo?“
Zavolá,nezavolá?
Neuměla jsem jí odpovědět. Sama jsem nechápala, co to znamená. Ale pro tu limonádu jsem si to odpoledne šla ještě třikrát. A nakonec si s kelímkem odnášela i telefonní číslo na Kamila. Tak se ten prodavač jmenoval. Zbytek výletu mám už jen v mlze. Byla jsem totiž plná dojmů z Kamila a přemýšlela, zda neztratí můj telefon a zda mi zavolá. Došlo mi, že jsem se právě zamilovala. Bylo mi patnáct a s láskou, až na nějaké platonické sny, neměla žádné zkušenosti.
První překážka nás nezastavila
Kamil se ozval hned další týden. Sešli jsme se, procházeli se podél řeky a povídali si. Stále bylo o čem, měli jsme oba pocit, že to setkání nesmí nikdy skončit. Kamil byl o osm let starší a končil studium na vysoké. U Mácháče dělal v kiosku jen brigádu. Byla jsem bláznivě zamilovaná a šťastná až do chvíle, kdy naše známost praskla. Rodiče se vyděsili a zakázali mi s Kamilem se scházet. Nedalo se to ale vydržet a naše schůzky začaly být tajné a pečlivě plánované.
Podpořil mě ve všem
Po čase, když rodiče Kamila poznali, smířili se s tím, že spolu chodíme. Nakonec sami měli svých starostí a skončili rozvodem. Hodně mě to sebralo. Kamil v té době ale už dostudoval, pracoval a měl pronajatý malý byt. Nastěhoval mě k sobě, abych se v klidu mohla učit na maturitu. Brzy jsem zjistila, že jsem těhotná. Kamil měl ohromnou radost a začali jsme chystat svatbu. Měsíc po svatbě nastaly nečekané potíže a já o dítě na začátku šestého měsíce přišla. V Kamilovi jsem v tu strašlivou dobu našla neuvěřitelnou oporu. Tolik něhy, lásky a pochopení jsem vážně nečekala.
Obyčejné rodinné štěstí
Další dvě těhotenství jsem už absolvovala bez problémů a do domácnosti nám postupně přibyly dvě krásné dcery. Kamil byl vzorný otec. Svým klidem, mírnou a laskavu povahou vnášel do našeho rodinného života pohodu, bezpečí a jistotu. Žili jsme takový obyčejný život, a přesto jsme se nikdy nenudili a byli jsme šťastní. Manžel mě vždy i dnes dokázal držet nad vodou, když jsem se topila ve svých obavách, smutcích a nepříjemnostech.
Aspoň ještě chvíli, prosím
S manželem se známe už víc než půl století, letos budeme 50 let manželé a stále se milujeme, jsme spolu šťastní. Chtěli bychom toho ještě společně podniknout, užívat si důchodu. Aspoň ještě chvíli. Čas je ale neúprosný a já s hrůzou pozoruji, jak poslední dobu Kamilovi docházejí síly, jak ho sužují různé choroby. Nikdy jsme na věk nehleděli. Ale zavírat oči před skutečností nemohu. Stárne mi před očima. Nedovedu si představit život bez něj. To raději ať odejdeme společně.
Blanka H. (69), Plzeň
