Domů     Příběh se sladkou tečkou
Příběh se sladkou tečkou
5 minut čtení

Poprvé v nové škole. Chuť neznámého. Strach a zároveň vzrušení. Tak nějak začalo mé pondělní ráno a já ani ze začátku nemohla tušit, jak moc mi ten den změní můj život.

„Veroniko, jsi to ty?“ Ozval se za mnou povědomí hlas, který jsem už pěkných pár roků neslyšela.

Otočím se a ten nádherně zvonivý baryton najednou dostal i tvář. A musím přiznat, že dost pěknou. Marek byl můj kamarád ještě na střední škole. Nevím to jistě, ale možná byl do mě trošičku zamilovaný. Spolu jsme si ale nic nezačali.

Třeba proto, že jsem v té době měla přítele a vypadalo to na něco vážnějšího. Stačily ale jedny prázdniny, abych poznala, že to byl velký lump. Nebo to také bylo tím, že Marek se vlastně nikdy pořádně nevyjádřil.

Naposledy jsme se viděli až na pomaturitním večírku. Tehdy jsem mu dala pusu na rozloučenou. On sám to musel brát jenom jako gesto jedné střelené holky. Přiznám se, že jsem tehdy možná byla malinko opilá.

No a teď tu stál přede mnou v košili a pořádně upnutých džínách. Vypadal prostě úchvatně a já se měla co držet, abych se na něj hned nevrhla.

Pořádně jsem se na něho usmála a pak teatrálně rozhodila rukama.

„No to víš, jen tak se tady poflakuju a nemám tu do čeho rýpnout,“ dodala jsem a hned se za tu větu styděla, že jsem jí vykřikla nahlas. Však se na mě lidi dívali nějak divně. Marek to ale vzal celkem sportovně.

Přišel ke mně a aniž bych to čekala, pořádně mě objal. Najednou se mi připomněla vůně jeho toaletní vody, kterou jsem pořádně ani nevnímala.

„Co tu studuješ,“ zeptal se mě, když jsme se přivítali.

„Všeobecné právo,“ řekla jsem tak na půl pusy a dívala se, co to s ním udělá.

„To je úžasný. Určitě budeme na přednášky chodit spolu,“ řekl s úsměvem a mně se na chvíli pořádně rozbušilo srdce. Jenom jsem doufala, že on ten tlukot vůbec neslyšel.

Můj šlechetný rytíř se mě ujal a pomáhal mi vyřídit všechno nudné papírování na studijním oddělení. Zkontrolovat, jestli mám správně zapsané všechny přednášky a semináře.

Taky mi pomáhal najít místnosti, kde jsem měla úvodní přednášky a poctivě se mnou odseděl většinu hodin, i když vím, že ty předměty zapsané neměl. A co bylo vlastně nejúžasnější? Pořád se u toho usmíval a byl neuvěřitelně milý.

Ten den mi pak uběhl rychle, jako voda, a když mě Marek zval na večerní skleničku, byla jsem trošičku zmatená.

Potom mě doprovodil na byt. Tehdy jsem bydlela na privátě ještě s jednou kamarádkou, která ale odjela někam za přítelem a na stolku mi nechala vzkaz, že se vrátí až druhý den. Převlékla jsem se a hned utíkala zpátky za Markem, který na mě čekal před domem.

Musela jsem si dávat pozor, abych si ještě nezlomila nohu, jak jsem brala schody po dvou. Marek mi galantně nabídl rámě a já jsem se do něj se smíchem zaklesla. Byli jsem takový zvláštní pár.

Ve vzduchu bylo cítit přicházejícího babí léto, které slibovalo nové začátky krásného období.

Šli jsme nočním městem, plným nejrůznějších vůní a zajímavých zvuků. Dorazili jsme do podniku, ze kterého se kolem rozléhala hlasitá hudba. Marek mi objednal drink a mně bylo jasné, že u něj vydržím asi hodně dlouho. Můj doprovod byl naprosto úžasný.

Celý večer se ode mě nehnul na krok a přitom to bylo takové nenucené. Když už bylo hodně pozdě v noci, slíbil mi, že mě doprovodí domu. Byla jsem ráda, protože v tenhle večerní čas se kolem pohybuje hodně divných individuí.

Dorazili jsme před dům, kde jsem bydlela. Bylo mi trochu smutno. I když jsem věděla, že Marka zítra uvidím. Že se rozcházíme vlastně jenom na pár hodin.

„Ahoj“, řekl nesměle a opatrně mi chtěl dát pusu na rozloučenou.

„Marku,“ řekla jsem trochu vážně, až jsem se toho sama lekla. „Nechtěl bys jít nahoru?“ Účinek té věty mi docházel hodně pomalu.

„Víš já, já,“ koktal překvapeně. Ani mě ale v tu chvíli nebylo jasné, jestli na něj trošku netlačím a jestli jsem to nakonec maličko nepřehnala. Možná, že to ze mě mluvil alkohol. Těch drinků jsem měla několik a to se člověk pak těžko dokáže ovládnout. V tu chvíli jsem ale měla pocit, že to Markovi říct musím.

„Nejdeme na to nějak rychle?“ promluvil mi z duše, jako by mi četl myšlenky.

„Promiň, jestli máš pocit, že na tebe nějak tlačím,“ snažila jsem se o omluvu. Pokoušel se o úsměv. Asi nám v tu chvíli bylo oběma trapně, ale něco se vznášelo ve vzduchu.

„Ne Veroniko, já tě moc, moc chci. Vlastně jsem tě chtěl už dřív, ale víš…“ Vysela jsem mu na rtech a čekala, na jeho přiznání. V tu chvíli vypadal jako student, kterého vyvolali k tabuli a jemu je jasné, že se na to moc dobře nepřipravil.

„Já jsem se ti to vždycky jenom bál říct,“ řekl mi a mě ho bylo na jednu stranu líto. Na

druhou stranu jsem ho hrozně chtěla. Asi to zkrátka v tu chvíli bylo silnější než my dva a ten úžasný večer měl i svoji „sladkou tečku.“

Veronika, 29 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
3 minuty čtení
Měla jsem pracovitého manžela, dvě hodné děti, přesto jsem spokojená nebyla. Láska se už dávno vytratila, a rozvodu jsem se bála. Jako každá holka v mém věku jsem i já ve svých sedmnácti chodila do tanečních. Tam jsem potkala Tomáše, který byl starší. Moc jsme si rozuměli. Vyprávěli jsme si příhody ze školy a povídali si o svých snech a životních přáních. Já jsem byla jedináček, pocházela jsem
3 minuty čtení
Všichni už dávno s někým randili, jenom já jsem byla pořád sama jako v plotě kůl. Jenže kde najít kluka, který by mě miloval? Bylo mi sedmnáct, a ještě jsem do té doby s nikým nechodila. Musím přiznat, že jsem se cítila pekelně trapně. Skoro všechny spolužačky už randily. Byl máj, a to je téměř povinné se zamilovat. Jenže já pořád nic. Upsala bych bývala ďáblu duši, kdyby to šlo. Akorát že se o
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a