Většina lidí má na dětství ty nejkrásnější vzpomínky. Já ne. Tuto dobu jsem totiž trávila po nemocnicích a zatímco jiná děvčátka nosila puntíkované šatečky, mým oděvem se stal nemocniční andělíček. Změnu přinesla až prepuberta, kdy se konečně našel vhodný dárce a já dostala novou ledvinu. Můj život se od základů změnil. Nastoupila jsem na gymnázium, začala malovat a především jsem potkala Patri

Když jsem Jakuba poznala, okamžitě jsem se do něho zamilovala. Ve vteřině. A drželo mě to dlouho i přesto, že on ke mně necítil to samé. Nikdy by mě však nenapadlo, že mé sny mají reálnou šanci. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Pět let nazpátek jsem byla s kamarádkou Erikou na chatě u jejího přítele. Bylo léto a my si naplánovali víkend plný her, rybaření a relaxace. Někdo by mohl říct, že

V mládí jsem hrála florbal. Začala jsem jako malá holka ve škole a pak šla hrát závodně za jeden pražský klub. V pubertě mě samozřejmě začali zajímat hráči juniorského týmu. Hlavně Milan. S kamarádkami jsme se tenkrát chodily dívat na klučičí tréninky i zápasy skoro každý den. A já z Milana nemohla spustit oči. On byl naopak zapálený jen a jen pro hru. Vůbec si mě nevšímal. Když jsem se na něj zn

Nejsem klasická holka. I když mám v práci vysokou a zodpovědnou pozici, v soukromí se ubírám do svého oblíbeného světa fantasy. Světa hobitů, elfů, ale taky komiksových superhrdinů a postav z videoher. Kdo by si myslel, že po takové holce musejí kluci šílet, ten by se mýlil. Šminky nebo módní trendy mě vůbec nezajímají. Mnohem raději se obleču do vlastnoručně vyrobeného kostýmu kočičí ženy, Catwo

Dlouho jsem nemohla najít toho pravého. Nejspíš to bylo tím, že nevypadám zrovna jako modelka. Chlapi se o mě nikdy moc nezajímali a tak jsem sama hledala na tom nejméně vhodném místě – na internetu. Dnes mi přijde neuvěřitelné, že to nakonec přece jen vyšlo! Bylo mi už skoro čtyřicet, když mi přišel mail z jedné seznamky: „Ahoj Vlasto, tady Vlasta. Je to legrační, že máme stejná křestní jména,

Bylo uplakané září. Čekala jsem na příjezd vlaku a brečela jsem také. Můj přítel Karel mi totiž zrovna dal kopačky. Seděli jsme s Karlem v denní vinárně. Na okenní tabule bubnoval déšť. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. To se mi snad zdá. Tohle se nestalo, nikdo by tomu nevěřil. Kamarádky mi to nikdy neuvěří! Dívala jsem se na svého společníka jako na zjevení. Seděl tu ve vojenské uniformě

Když mi zavolal můj bývalý spolužák ze střední, že se chystá třídní sraz po několika letech, zaplavila mě vlna nadšení a euforie. S lidmi ze střední jsme měli úplně jiný vztah než se základkou. Byli jsme sice pořád ještě děti, přesto ale už tak nějak dospělejší, vznikaly mezi námi první lásky a zažili jsme toho spolu zkrátka spoustu. Nikdy nezapomenu na náš školní zájezd do Bulharska, kde se mů

Můj vyvolený byl o hodně mladší, navíc kytarista. Babička s mámou o takovém ženichovi nechtěly ani slyšet. Pracovala jsem v tu dobu v hotelu Sport jako pokojská. Bylo to svým způsobem tragikomické, neboť hotel patříval v lepších časech, které jsem bohužel už nepamatovala, naší rodině. Tehdy se jmenoval Korso a ještě před tím Corso. V osmdesátých letech jsem tu tedy dělala pokojskou dílem z nostal

V lásce jsem se tolikrát spletla, že už jsem nedokázala žádnému muži věřit. Dokud jsem nepotkala Petra. Na své dětství moc ráda nevzpomínám. Otec hodně pil a s matkou jsem si nerozuměla. Vlastně mě psychicky deptala. Musela jsem být jen doma, zavřená mezi čtyřmi stěnami. Ven s kamarádkami mi chodit nedovolovala. Byla velmi přísná, občas jsem dostala i facku nebo výprask. Dnes mají děti naště

Roman byl moje první velká školní láska. Jenomže, zatímco já milovala jeho, on byl zakoukaný do mé nejlepší kamarádky Jany, která ovšem jeho city vůbec neopětovala. Jeho přízeň, kterou jí projevoval, ji obtěžovala. Vyhýbala se mu, a když už se s ním střetla, dělala si z něj akorát legraci. „Když já ji tak miluji!“ svěřoval se mi Roman a mně ho bylo tak líto. Zároveň jsem si říkala, proč plý