Potkal mě promáčenou na kraji silnice a vzal mě k sobě domů. I když jsem tehdy Roberta vůbec neznala, věděla jsem, že mu mohu důvěřovat. Můj vztah s Filipem byl už delší dobu na pokraji rozpadu. Byli jsme spolu necelé dva roky a za tu dobu se v nás nahromadilo mnoho špatného. To odpoledne hrozilo bouřkou nejen na obloze, ale i mezi námi dvěma. Nakonec skutečně došlo k hádce. Křičela jsem na

Byla jsem hrozně mladá, ale na svůj věk vyspělá. Rodiče mě už od dětství vedli k samostatnosti, a tak jsem si už v patnácti dokázala prosadit své. Díky mamince, která mi vyprávěla spoustu zajímavostí a příběhů ze života, jsem získala dostatečný přehled a nikdy jsem neměla problém zapadnout. S partou kamarádů jsme v té době chodili do naší oblíbené restaurace. Trávili jsme tam každou volnou c

Na svoji lásku ze střední jsem nikdy nezapomněla! Nic na tom nezměnilo ani manželství s jiným mužem a tři děti! Radek byl typ kluka rošťáka, kterému ale vždy všichni vše odpustí. Já si ho vždy pamatovala jako kluka s uličnickým kukučem, roztomilými pihami a pohledem, který uměl uhranout každé děvče. Chodil do vedlejší třídy na gymnáziu a šílely jsme po něm všechny. Dokonce i učitelky měly pr

Krizí středního věku většinou trpí muži. U nás to ale bylo přesně naopak. Ztratila jsem hlavu a málem přišla o rodinu! Bohužel jsem ve svém životě udělala velkou chybu, a ke všemu asi jen z nudy. Mám spokojené manželství a už dávno dospělé děti. S manželem se téměř nehádáme. Oba máme svoji práci, která nás baví, máme přátele, se kterými trávíme volné chvíle, a každý máme i své koníčky. Vlast

Když mě Vladimír pohladil, uvědomila jsem si, jak moc mi chyběly mužské doteky. Kdysi jsem měla platonický románek s mým tanečním trenérem, ale od té doby už uplynulo mnoho let. Vdala jsem se, s manželem jsme vychovali dceru a nakonec jsme usoudili, že bude lepší, když se naše cesty zase rozejdou. Dokud jsme se starali o dceru, tak nám to tak nepřišlo, ale jakmile vylétla z hnízda, došlo ná

Měla jsem vše, co si žena před třicítkou může přát. Kariéru, peníze, vlastní byt a přítele. Jak se ale blížily třicáté narozeniny, začaly se mi do mysli vkrádat myšlenky na děti. Když jsme jednou večer seděli s partnerem u večeře na počest našeho desátého výročí, s nápadem mít vlastní miminko jsem se mu svěřila. Bohužel mě jeho reakce zaskočila. Ani trošku mou touhu nesdílel. Zprvu jsem si vznikl

Večer už většinou dávno nikam nechodím. Od doby, co zemřel manžel, jsem raději v pozdních hodinách doma. Bojím se chodit sama. I když je to docela úsměvné. Kdyby nás někdo napadl, když jsme dříve s mým mužem šli z koncertu nebo divadla, musela bych asi spíš bránit já jeho, než on mě. Rozhodně to nebyl žádný silák ani hrdina. Takový obyčejný chlap pro obyčejný život. Ale nestěžuji si. Konečně to

Celý život jsem vlastně čekala a věřila, že ho zase jednou potkám. Když se to stalo, byla jsem v šoku.  Vstoupila jsem do knihovny a zamířila k polici s knihami o historii. Z kabelky jsem vytáhla seznam titulů,  které jsem si chtěla vypůjčit a doufala jsem, že tam všechny najdu. Čtení je totiž moje skutečná vášeň. Jsem už v důchodu, a tak si to užívám. Konečně mám na své knížky opravdu dost

Měla jsem vše, co si žena před třicítkou může přát. Kariéru, peníze, vlastní byt a přítele. Jak se ale blížily třicáté narozeniny, začaly se mi do mysli vkrádat myšlenky na děti. Když jsme jednou večer seděli s partnerem u večeře na počest našeho desátého výročí, s nápadem mít vlastní miminko jsem se mu svěřila. Bohužel mě jeho reakce zaskočila. Ani trošku mou touhu nesdílel. Zprvu jsem si vznikl

Několik měsíců jsem se starala o nemocnou maminku. Rakovině se ale poručit nedá, jednoho dne se mámin stav zhoršil a pak odešla nadobro. Tatínek zemřel, když mi byly tři roky, pamatuji si ho jen málo a sourozence jsem bohužel žádné neměla. Bydlela jsem v pronajatém bytě v malém městě. Doma mi však všechno připomínalo moji rodinu a hlavně fakt, že jsem najednou zůstala na světě úplně sama. Rozhodl