Deset let se nám nedařilo počít dítě. Když už jsme se vzdali veškeré naděje, otěhotněla jsem. Otcem vysněného miminka však nebyl můj muž, nýbrž náš kamarád z mládí. Kdysi na vysoké škole jsme bývali skvělá parta. Já, můj tehdejší přítel Radek a jeho kamarád Honza. Bydleli jsme na jedné koleji a chodili společně na pivo nebo se jenom tak bezcílně toulali městem. Zatímco já s Radkem jsme věděli,

Michala jsem znala už dlouho. Kdysi jsme spolu měli krátký románek, ale to už je dávno. Asi tak deset let. Seznámil nás společný přítel a my se do sebe trochu zakoukali. Nebylo nám tehdy ještě ani dvacet. „Máš nádherný vlasy,“ díval se mi upřeně do očí a lehce se usmíval. Nezmohla jsem se na odpověď. Žmoulala jsem skleničku s vínem a přemýšlela co říct. „Nikdy jsem k nikomu necítil to, co k tobě

Poprvé v nové škole. Chuť neznámého. Strach a zároveň vzrušení. Tak nějak začalo mé pondělní ráno a já ani ze začátku nemohla tušit, jak moc mi ten den změní můj život. „Veroniko, jsi to ty?“ Ozval se za mnou povědomí hlas, který jsem už pěkných pár roků neslyšela. Otočím se a ten nádherně zvonivý baryton najednou dostal i tvář. A musím přiznat, že dost pěknou. Marek byl můj kamarád ještě na stř

Rozvod mě srazil na kolena. Než jsem se nadála, byla jsem jako kůl v plotě a seděla sama v našem zbytečně velkém bytě. Přišly uplakané listopadové dny a já už nevěděla, čím zabít všechen ten volný čas. Proto jsem dala na nabádání kamarádky a zkusila navštívit jeden z chatů, které byly tehdy velice v módě. Jako přezdívku jsem zvolila přesmyčku svého jména a hned jsem se ponořila do hlubokých vod i

Když jsem nastoupila do své první práce, sblížila jsem se s jedním kolegou. Nebyl o moc starší, dělilo nás jen pět let. Po několika týdnech jsem se do něho strašně moc zamilovala. Nejednalo se o žádného chlapa z plakátu, ale zdálo se mi, že je upřímný a životem daleko protřelejší než já, mladá nezkušená holka. A hlavně – ty jeho oči! Jiskřily, hřály, říkala jsem mu, že je má plné hvězdiček.

Každý po ní touží a někdo ji hledá celý život. A přesto ji nikdy nezíská. Já jsem ji potkala už dávno a díky Kamilovi jsem dodnes na světě ráda. Kamil se ve svém oblíbeném ušáku zavrtěl a z klína se mu svezla kniha a spadla na zem. Ten hluk mého milovaného muže vzbudil. Cukl s sebou a provinile se na mě podíval. Usmála jsem se, abych ho ujistila, že se nic nestalo, že je všechno v pořádku. Jenže

Byla jsem černá ovce vzorné rodiny. Vzpomínám si na nesnesitelná nedělní rána, kdy jsem poslouchala sáhodlouhý výčet nepřístojností, které jsem během uplynulého týdne provedla. Táta si to snad zapisoval nebo co. A pak mi všechno zakazovali: televizi, pobíhání venku, cukrárnu, kamarádky i kolo. Tudíž jediné, co jsem směla, bylo poslouchat rádio, učit se a chodit spát. Jenže koho by to bavilo? „

Ve svých třiceti letech jsem měla na život už celkem střízlivé nároky. Vyrostla jsem z dívčích snů o princi na bílém koni, pohádkovém zámku a rodince šťastné jako z reklam. Věděla jsem své: rodiče jsem měla rozvedené, kamarádka, které jsem kdysi záviděla báječného manžela, žila sama s dítětem, a když už se vztah někomu podařil, zasáhl do něj osud. Příkladem v tomhle směru mi byl můj bratr, kte

Každý jednou velkou lásku potká. Přesně to se zpívá v jedné písničce. I já jsem svou velkou lásku potkala. Jmenoval se Petr a byl to, jak se říká, chlap pro život. Bylo mi tehdy třiadvacet let, akorát jsem dostudovala vysokou školu a nastoupila do svého prvního zaměstnání. Byla jsem nadšená novými lidmi, novým prostředím a především tím, že konečně sama vydělávám peníze. Samozřejmě jsem si během

S mým manželem, Petrem, jsme se rozvedli, když bylo naší dceři deset let. Oba jsme měli pocit, že náš vztah už se vyčerpal a je třeba jít dál. Najít si jiné partnery, se kterými bychom opět pocítili, co je to být zamilovaný. Ten pocit měl tedy hlavně teď již bývalý, Petr. To on si jako první našel jinou ženu, mnohem mladší a samozřejmě hezčí, než jsem byla já. Neměla jsem mu to za zlé. Za ta lét