Domů     Radost mi už konečně neschází!
Radost mi už konečně neschází!

Když mě Vladimír pohladil, uvědomila jsem si, jak moc mi chyběly mužské doteky.

Kdysi jsem měla platonický románek s mým tanečním trenérem, ale od té doby už uplynulo mnoho let. Vdala jsem se, s manželem jsme vychovali dceru a nakonec jsme usoudili, že bude lepší, když se naše cesty zase rozejdou.

Dokud jsme se starali o dceru, tak nám to tak nepřišlo, ale jakmile vylétla z hnízda, došlo nám, že už nemáme nic společného a nemáme si co říct.

Teď jsem, snad dílem osudu, stála před obchodem s instalatérskými potřebami mého bývalého trenéra Vladimíra a přemýšlela, jestli mám vkročit dovnitř. Vladimír vždycky tančil pro zábavu, živil ho právě tento obchod, který už tu fungoval dobrých pětadvacet let.

Příliv vzpomínek

V myšlenkách jsem zabloudila k poslednímu dni, kdy jsme se viděli. Tehdy mi bylo dvacet dva let, on byl mou tajnou platonickou láskou a měli jsme domluvený večerní trénink.

Můj taneční partner nedorazil a já s Vladimírem jsme měli pro sebe celý taneční parket. Já jsem v té době byla nezadaná, ale jemu se na prstu třpytil zlatý kroužek a ještě měl malé dítě.

Když jsme se pak spolu loučili před potemnělým tanečním sálem, Vladimír mě pevně objal a se smutkem v očích zašeptal:

„Zuzko, bude lepší, když už se neuvidíme.“ Z té věty mě strašně zabolelo srdce, ale chápala jsem ho. Ze všech sil jsem se k němu přitiskla a vychutnala si naposledy jeho objetí.

Samota byla mým společníkem

První týdny bez našich pravidelných setkání na tanečním parketě byly těžké. Abych zahnala smutek, zakousla jsem se do tance. Do tance jsem dávala všechny emoce, které mě uvnitř dusily.

Smutek časem přešel a já jsem potkala Honzu. Když mě po roce chození požádal o ruku, souhlasila jsem. Z přemítání mě probral čísi hlas: „Paní, jste v pořádku?“

Zvedla jsem hlavu a zjistila, že se na mě ustaraně dívá asi osmiletý chlapec. „Samozřejmě. Jen jsem se zamyslela,“ usmála jsem se.  „Vypadáte hrozně smutně,“ řekl mi s dětskou upřímností. Měl pravdu, byla jsem smutná. Smutná a opuštěná.

Litování už bylo dost!

Chlapec odešel a já jsem se stále nerozhodla, jestli mám vkročit do Vladimírova obchodu. Naklonila jsem se a nahlédla výlohou dovnitř. Vladimír stál u kasy a něco počítal. Když zvedl oči, schovala jsem se zpátky za zeď.

Jestli by mě vůbec poznal, prolétlo mi hlavou. Ve svých sedmačtyřiceti letech jsem sice vypadala stále dobře, ale takové jako ve dvaceti už to rozhodně nebylo. Nakonec jsem odvahu nesebrala a vydala se zpátky domů.

Tam mě přivítal tichý byt zející prázdnotou. „Přece nebudu sedět doma a litovat se,“ řekla jsem si a zapnula internet. Napadlo mě, že bych si mohla tanec oživit v některém z tanečních kurzů. Jeden mě velmi zaujal, a tak jsem se přihlásila.

Setkání po letech

Přihlášení na kurz mi vlilo do žil novou energii. Konečně jsem udělala všechno, co jsem pořád odkládala. Zašla jsem si ke kadeřnici, na manikúru a oživila šatník.

„Ty celá záříš,“ řekla mi kolegyně. Po práci jsem zaběhla domů, vysprchovala se, převlékla do nových smaragdově zelených večerních šatů a vyrazila jsem do taneční školy.

V sále jsem napočítala deset párů, já jsem tam byla jediná samotná. Ale to mě neodradilo. V osm hodin vkročil za doprovodu hudby na parket taneční mistr. Když jsem zvedla hlavu a podívala se mu do očí, málem jsem šla do kolen. Byl to Vladimír! „Neuvěřitelné, jak mě ten osud zkouší,“ pomyslela jsem si.

Večer jen pro nás dva

Vladimír se na mě podíval a zeširoka se usmál. „Moc ti to sluší. Ty nádherné šaty ti ladí s očima,“ zašeptal mi do ucha, když ke mně přišel a vzal mě za ruku. Vtom jsem si všimla, že už nemá na prstu zlatý kroužek.

Celý večer jsem si připadala jako ve snu. „Nechoď ještě,“ zavolal za mnou, když hodina skončila a já jsem chtěla jít domů.

„Znám jednu zapadlou kavárnu, kde si můžeme popovídat,“ řekl a já jsem cítila, že ani z jeho strany se za ta léta na citech ke mně nic nezměnilo.

Naše city neochladly

Došli jsme do romantické kavárny, kde Vladimír objednal láhev vína. Najednou, jako by bylo těžké najít slova, kterými bychom vyplnili těch posledních dvacet pět let. „Ty ses nikdy nevdala?“ promluvil Vladimír do ticha.

Napila jsem se vína a odpověděla: „Ale ano, vdala. Jen nám to neklapalo. Když dcera dospěla, šli jsme každý svou cestou. A co tvoje žena?“ vyslovila jsem opatrně. „Před třemi lety mě opustila.“

Pak mi pohlédl do očí a dodal: „Mezi námi se nic nezměnilo, viď?“ „Vůbec nic,“ usmála jsem se. „Zřejmě je mi souzeno milovat tě do konce života.“ Pak vzal mou ruku do své a začal ji hladit.

Na společné štěstí jsem museli čekat

Uvědomila jsem si, jak jsem osamělá a jak mi chybí mužské doteky. Strašně moc jsem Vladimíra chtěla. Po dvaceti pěti letech jsem mu konečně mohla dovolit víc, protože už to nikomu neublíží.

„Bydlím tady kousek,“ zašeptala jsem. „Pojďme,“ přijal Vladimír mé pozvání. Zaplatil, pomohl mi do kabátu a vykročili jsme do zimního večera. Do ložnice jsme ani nestihli dojít.

Jakmile se za námi zavřely dveře, Vladimír mě v chodbě opřel o zeď a rukou mi vklouzl pod šaty.

Milovali jsme se skoro celou noc a pak jsme schouleni k sobě usnuli. Druhý den jsem si připadala jako znovuzrozená, protože se mi do života vrátila láska. A ne ledajaká. Teď se naplnila láska, které to nebylo dopřáno před pětadvaceti lety.

Zuzana L. (48), Praha

Předchozí článek
reklama
Související články
28.3.2024
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi ale přineslo štěstí v podobě nového mu
28.3.2024
V dlouholetém manželství jsem nebyla šťastná, ale manželovi jsem byla věrná, i když on byl přesvědčený o opaku. Lidé jsou různí, hodní, dobrotiví, ale také zákeřní a zlomyslní. A někteří také rádi druhým ubližují vymyšlenými zprávami. Někdy se ale stane, že pomluvy mají nakonec úplně opačný účinek. Já jsem se před několika lety stala terčem takových pomluv. Naštěstí to ale nakonec vyústilo v do
25.3.2024
Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r
24.3.2024
Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom
20.3.2024
Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští