Byla jsem svobodná matka a nehodlala jsem na tom nic měnit. Můj malý syn měl ale jiný názor. Rozhodl se, že situaci vyřeší za mě. Když jsem v devatenácti letech přišla za mámou s tím, že čekám dítě, málem ji to porazilo. Plánovala mi budoucnost, o mnoho lepší, než jaké se dočkala ona. Místo toho jsem šla bez váhání v jejích stopách. Vychovala mě sama, dodnes nevím, kdo můj táta byl. A stejn

Být s někým více než polovinu života už něco znamená. Koho by ale napadlo, že se desítky společných let dokážou během vteřiny rozbít jako domeček z karet. Prožívala jsem báječné období. Právě se mi narodil vnuk Kája, kterého si celá naše rodina zamilovala. Zbývalo mi pár měsíců do důchodu, peněz jsme s manželem měli našetřeno dost, abychom bez problémů vystačili a mohli společně i cestovat a sp

Jako většina žen, i já jsem toužila po tom, že se jednoho dne vdám. Přítel měl však na svatbu jiný názor. S Jirkou jsem chodila už celých osm let. Ve všem jsme si naprosto skvěle rozuměli a nemohli jsme bez sebe být. Po pár letech jsme se sestěhovali a vše se zdálo být takřka ideální. Jenže čas plynul, já začala chtít něco víc, a zdálo se, že Jirka nikoliv. Vyčkávala jsem Když jsem začala

Uměla jsem si vždycky užívat život plnými doušky. Po rodině a dětech jsem nikdy netoužila. Najednou jsem ale zjistila, že jsem sama. Mládí mi uteklo jako voda. Užívala jsem si každičký den naplno, měla spoustu kamarádů, neřešila jsem budoucnost ani rodinu a děti. A najednou jsem byla sama. Všichni se mi vytratili ze života. Dolehlo to na mě ve chvíli, kdy jsem seděla sama ve vinárně a všichni s

Myslela jsem si, že mi ten zpožděný vlak vše jen zkomplikuje. On mi ale přivezl nečekanou a trvalou dávku velikého štěstí. Znovu se otráveně podívám na hodinky. Nervózně přešlapuji po peróně, je pět hodin ráno. Jsem jediný blázen, který chce v tuto hodinu cestovat. A vzhledem k tomu, že můj vlak má už skoro půl hodiny zpoždění, začínám si myslet, že si dneska přispal i pan strojvedoucí. Zrov

Rozchod s Tomášem jsem málem nepřežila. Byli jsme spolu dlouhé čtyři roky, a když odešel, rozervalo mi to srdce. Tak moc, že jsem přestala věřit ve svoji spřízněnou duši. Bylo mi šestadvacet let a místo zásnub jsem zůstala sama. To však znamenalo, že mi kromě partnera chyběl také dostatek finančních prostředků, abych si mohla dovolit dvoupokojový byt, ve kterém jsem do té doby žila. Přestože js

Kamarádce jsem dobře radila, aby se nepouštěla do vztahu s notorickým nevěrníkem. Sama jsem se ale této své rady nedržela... Jak snadno se dávají rady do života, když je člověk nezúčastněná osoba! Jak hezky se to radí, když sami nejste ve stejné situaci... Kamarádka Anežka byla odjakživa magnet na problémové muže. A když se zamilovala do číšníka z naší oblíbené restaurace, varovala jsem ji.

Když jsem na lásku poněkud zanevřela a rozhodla jsem se, že si budu jen užívat, tak si mě překvapivě našla ona sama. Delší dobu jsem byla sama a stále jsem se pokoušela navázat nový vztah. Seznamování mi problém nedělalo, všude byla spousta svobodných mužů, kteří o mě jevili zájem. Problém však byl v tom, že se vždy velice brzy ukázalo, že by nám to nefungovalo. Naše představy o životě byly zkr

Zhruba od svých patnácti let jsem se stylizovala do role rebelky. Naši to se mnou neměli lehké. Bouřila jsem se v podstatě proti čemukoliv. Když oni řekli „A“, já jsem řekla „B“. Stejné to bylo i s kamarádkami. Chtěla jsem, aby bylo vždycky po mém, a tak jsem pár opravdu dobrých kamarádek ztratila. Co se týkalo kluků, tam byla situace ještě složitější. Přes všechnu navenek hranou sebejistotu js

Vždy jsem věřila, že květina vykouzlí úsměv na tváři každé ženě. Nespletla jsem se. Mně květiny od toho pravého muže rozzářily celý svět. Mít vlastní malé květinářství byl už od dětství můj sen. Jako malá jsem otrhávala snad každou louku v okolí a pečlivě poté luční květy skládala do úhledných kytic, pro maminku. „Ty jsi má květinářka!“ říkala mi a já jsem si malovala svou budoucnost. Až bud