Krasavec to zrovna nebyl, ale vlastně to mohl být docela normální kluk, kdyby se hezky učesal a oblékl. To ale neudělal. Byl to nejpříšernější kluk ze třídy. Věty, které mu říkali učitelé, mi dodnes nevymizely z hlavy. Rosteš pro šibenici, to byla ta nejmírnější. Na střední škole mu jedna mladá profesorka řekla, že kdyby byla jeho ženou, tak by se zastřelila. Vypadal, že je mu to jedno. Spolužá

Chodila jsem s Petrem od střední školy a malovala si, že spolu budeme mít velkolepou svatbu, kupu dětí a budeme žít šťastně až do smrti. Když jsme byli ve druhém ročníku na vysoké, něco se změnilo. Neměli jsme na sebe tolik času, ale já se utěšovala, že až dostudujeme, bude to lepší. Spousta párů to tak měla. Jenže Petr začal být odtažitý. Byla jsem ve třetím ročníku a intenzivně jsem se připra

Skutečné city se během času neztratí. A je úplně jedno, kolik uplyne roků od posledního setkání! Jarda byl kdysi mojí první láskou. Zamilovala jsem se do něho na střední škole. Chodili jsme spolu až do maturity a já věděla, že nikoho jiného v životě nechci. Pak nás ale osud na dlouhé roky rozdělil. Ze dne na den byl konec Můj přítel začal pracovat v podniku zahraničního obchodu. Velice se

Tehdy jsem ještě žila na horách a o haldy sněhu tam v zimě nebyla nouze. Jedno ráno mé auto ze sněhu vyprostil neznámý muž... U nás v horách jsou dlouhé zimy a hromady sněhu. Parkovala jsem auto v naší ulici a snažila se stát co nejblíže našeho domu. Abych své autíčko, celé zapadlé sněhem, ráno našla, položila jsem po zaparkování na střechu velkou krabici s nápisem Jana. Takhle se to sousedství

Díky mé milované vnučce jsem se tehdy seznámila s mužem, který mi změnil život. Na tu dovolenou na horách dodnes s láskou vzpomínáme a smějeme se u toho. S mladými jsem o vánočních svátcích jela na hory. Chtěli si zalyžovat a já měla na starosti čtyřletou vnučku Ubytovali jsme se v penzionu a šli na oběd. U vedlejšího stolu seděl starší muž s asi šestnáctiletým chlapcem. Můj pubertální vnuk

Byla jsem v zoufalé situaci, s mobilem v ruce, který jsem neuměla ovládat. O pomoc jsem požádala jediného člověka, který šel kolem... Dcera se synem mi před časem koupili chytrý telefon, že prý mám jít s dobou. Nejsem vysloveně technický typ a ke komunikaci mi bohatě stačil můj starý, dobrý tlačítkový mobil. Z moderního dárku jsem tedy velkou radost neměla, bála jsem se na něm cokoli zmáčknout.

Libor byl hezký chlap, kterého jsem si vzala ve dvaadvaceti letech. Živil se jako fotograf. Kvůli jeho umělecké duši to s ním nebylo vůbec jednoduché. Trpěl nutkavou potřebou neustálé svobody, a to i přesto, že mi dal před řadou svědků vážný slib. Že bude milovat jen mě, v dobrém i zlém, na věky věků. Tři roky po svatbě jsem otěhotněla a čekala naše první dítě, syna Jana. V sedmém měsíci těhote

Není pochyb o tom, že když vám ujede vlak, je to velká nepříjemnost. Ale také platí, že něco zlého je pro něco dobrého. A to je nakonec skvělé. Stojím na nástupišti a sledují ujíždějící vlak. Ten můj vlak. Mít k dispozici dvě tři minuty navíc a už bych pěkně v teple seděla v kupé a ujížděla směr domov. Teď tu bezradně stojím, zpocená, uhnaná, unavená, s těžkým batohem na zádech. Kdyby se nestal

Když mi po tolika letech začal manžel lhát, myslela jsem, že je to náš konec. Byl to ale jen začátek něčeho překrásného. Jakmile se vám děti odstěhují, vylétnou z hnízda, je to jedna z nejtěžších chvil, kterou jako matka zažíváte. Máte-li ale vedle sebe takového muže, jakým je můj Jirka, všechno jde o tolik snáz. Když se naše dcery provdaly, začali jsme si plnit naše dávné sny. Naše mladistv

To byla noc! Nepamatovala jsem si z ní téměř nic. Jedna věc však byla jistá, přivedla mi do života skvělého muže. Působil tak, že nemá jedinou chybičku, zdálo se ale, že mi něco tají... Byl to hodně smolný den. Už ráno jsem si polila novou halenku černou kávou a potom si na mě v našem krámku s textilem neoprávněně stěžovala jedna zákaznice. Ženská jedna hašteřivá, křičela na mého vedoucího, že