Domů     Umřít na nešťastnou lásku? Špatný nápad!
Umřít na nešťastnou lásku? Špatný nápad!
8 minut čtení

Z obyčejné letní romance se stalo nečekané životní pouto. A i když jsme na nějakou dobu ztratili nit, brzy jsme ji zase našli, a už nepustili.

Byli jsme ještě hodně mladí, když jsme se s Jardou stali rodiči. Všechno se to odehrálo tak rychle. Seznámili jsme se na letní zábavě pod širým nebem. Bylo mi čerstvých osmnáct a na „letní parket“ do vedlejší vsi jsem vyrážela s kamarádkami vůbec poprvé. Byla to kouzelná, teplá červencová noc.

Zábava byla v plném proudu a mně padl do oka kluk v kraťasech a kostkované košili, který postával se dvěma kamarády nedaleko nás. Po očku jsme po sobě mrkali snad celý večer, a nakonec se on odhodlal a pozval mě na tanec.

„Já jsem Jarda,“ představil se mi a rozpovídal se o tom, že je vedoucím na dětském táboře, za lesem.

„Tak to budeme mít společný kousek cesty domů,“ řekla jsem mu a skutečně jsme ze zábavy odcházeli spolu. Tedy ještě s mými kamarádkami a jeho kumpány, také táborovými vedoucími.

U lesa jsme se rozdělili, ale já jsem si ještě s Jardou stihla domluvit schůzku na další den.

Strávili jsme spolu deset krásných dní, přes den jsem mu pomáhala na táboře, večer jsme se tajně scházeli za humny. Byla to taková typická prázdninová romance. Když Jardovi skončil tábor, musel se vrátit zpět domů, pocházel z Prahy. Slíbil ale, že si budeme psát a zase se brzy uvidíme.

Byli jsme stateční

Sešli jsme se dříve, než jsme čekali. A to také za dosti nečekaných okolností. Za pár týdnů jsem zjistila, že jsem těhotná a vše jsem Jardovi napsala v dopise. Přijel prvním vlakem a postavil se k situaci jako chlap.

Vzali jsme se a já jsem se s ním odstěhovala do Prahy, kde jsme bydleli v bytě s jeho rodiči.

Je ale třeba podotknout, že jsme novou životní roli oba vzali statečně. A na to, že jsme se tak málo znali, jsme docela dobře fungovali. Vychovávali jsme naši dceru a o dva roky později jí nečekaně pořídili ještě bratříčka. Byli jsme víceméně spokojená rodina.

Když ale děti povyrostly, začaly se následky našeho, narychlo spíchnutého, manželství projevovat. Oba jsme brzkým rodičovstvím přišli o část mládí, a měli jsme potřebu to dohnat.

Jarda několikrát týdně vysedával po hospodách s kamarády a já jsem zase čím dál častěji utíkala zpět na venkov za kamarádkami.

Děti pohlídali mí rodiče a já jsem si mohla jít zatancovat. A při jednom takovém návratu na ves jsem se zamilovala do traktoristy Standy. Nechtěla jsem ale manžela tahat za nos. A tak jsem šla s pravdou ven.

Strejda Sranda

„Já jsem vlastně taky někoho potkal,“ překvapil mě svou klidnou reakcí Jarda. A tak jsme se rozvedli. V dobrém. Oba jsme měli právo začít znova. Život ve velkoměstě mě nikdy nelákal, a tak jsem se definitivně vrátila na venkov, i s dětmi.

S Jardou jsme ale měli úmluvu, že je může vidět kdykoli bude chtít. A také za nimi jezdil téměř každý víkend.

Začala jsem nový život po boku Standy. Nevzali jsme se, ale skvěle nám to klapalo, byla s ním legrace a i děti si na něj zvykly, říkaly mu „Strejda Sranda“. Byly to chvíle, kdy jsem byla přesvědčena, že se nic nemůže pokazit.

Život nás ale všechny učí, že ruku v ruce se štěstím a smíchem, chodí sem tam i smutek a pláč.

A ten po pár letech našeho soužití ovládl i mě a Standu. Začalo to tím, že jeho blízký kamarád měl těžkou autonehodu. Standu to úplně zlomilo. Utápěl svůj žal stále častěji v láhvi vodky a měnil se nám před očima. Prudce se střídaly jeho nálady.

V jednu chvíli byl tím starým dobrým Standou a vzápětí jsme se hádali kvůli maličkosem.

„Nerad tě vidím smutnou,“ řekl mi v té době můj bývalý manžel Jarda, kterému neuniklo, že idyla, která vládla mému domku s muškáty, je pryč. A navíc, svěřily se mu i naše, tehdy už dospívající, děti, které si brával na víkend.

Několikrát jsem jeho, i sebe, uklidnila, že se nic neděje, že jen máme se Standou těžké období. Sama jsem ale tušila, že mému druhému vztahu už brzy odzvoní. Standa vzal do hrsti poslední zbytek rozumu a rozhodl se odejít a začít život jinde, za hranicemi.

Nebránila jsem mu. Zároveň jsem ale konec našeho vztahu nenesla dobře.

„Mrzí mě to. Nepotřebuješ něco?“ ptal se mě v té době upřímně můj bývalý manžel Jarda, když u mě vyzvedával děti. Musím přiznat, že mě až dojalo, jakou péči o mě i po rozvodu měl. Sám si prošel po našem manželství pár vztahy, které už vzaly za své.

Rodinný výlet

Ale zdálo se, že přátelský vztah mezi námi stále trval. A když viděl můj smutný obličej, projevil se jako ten nejvěrnější kamarád. Chtěl mě rozveselit, stůj co stůj. „Za týden tě s dětmi bereme na výlet!“ řekl mi, když se loučil. Děti zajásaly a já jsem si jen smíchy ťukala na čelo.

Vzhledem k tomu, že jsme se rozvedli, ještě když byly děti malé, jsme nikdy na žádném společném výletě nebyli. „A to je právě chyba!“ prohlásila o týden později dcera, když jsme seděli v autě a vyráželi vstříc prvnímu „rodinnému“ výletu. Já, můj exmanžel a naše dospívající děti.

Na první pohled možná podivná kombinace, její výsledek mě ale mile překvapil.Vytvořili jsme partu a bylo nám spolu dobře. A čas běžel. Byla jsem v té době opravdu spokojená, dcera čerstvě odmaturovala a my jsme na ni s bývalým mužem byli hrdi.

Navíc právě vztahy s Jardou byly snad nejlepší, jaké jsme spolu do té doby měli.

„Potřeboval bych poradit,“ řekl mi zvesela jedno červnové odpoledne, když přivezl syna z fotbalového tréninku. Seděli jsme spolu sami na zahradě a popíjeli kávu, byl to už takový náš úterní rituál. „Chci někoho pozvat na rande.

Ale už ani nevím, jak se to dělá,“ přiznal roztržitě a snad i trochu stydlivě, čímž mě upřímně rozesmál.

Zároveň jsem ale ucítila u srdce slabé píchnutí. Snad žárlivost. „Nikdy nic nezkazíš kytkou. A taky by sis na to mohl koupit čistou košili,“ dobírala jsem si ho.

Přišlo mi až roztomilé, že spolu po tom všem, co jsme prožili, můžeme bez rozpaků hovořit i o takových věcech. V pátek jsem, jako každý týden, přišla z práce dřív.

Doma bylo až podezřelé ticho. Syn odjel na víkend k manželovým rodičům a dcera vyrazila se spolužáky na pomaturitní výlet. Měla jsem tedy celý večer jen sama pro sebe. Zazvonil zvonek. Nikoho jsem nečekala, a tak jsem se zvědavě sunula ke dveřím.

Otevřela jsem a oproti mně stál Jarda v nové bílé košili. A v ruce držel kytici těch nejkrásnějších růžových pivoněk, mých oblíbených. „Ahoj, to je pro tebe,“ podával mi kytku a já na něj zmateně koukala. „Zbláznil ses?“ vypadlo ze mě nakonec naprosto netaktně a Jarda se začal smát.

Poté si odkašlal: „Ne, zvu tě poprvé na pořádné rande.“ Co na to říct… Bylo to opravdu poprvé za ty roky, co jsme se znali, kdy mě tak romanticky překvapil, a já jsem nemohla odmítnout. Rychle jsem se převlékla, učesala a vyrazila. Tak krásný večer jsem dlouho nezažila.

Všechno do sebe najednou zapadlo. A tak jsme si řekli, že pokud našemu vztahu znovu dáme šanci, vezmeme to hezky pomalu, krok za krokem. Nedělala jsem si velké naděje, v našem věku už nebyl prostor na naivní představy o lásce až za hrob.

A teď doopravdy

Dětem jsme o našem sbližování neřekli, nebyly ale slepé, a tak si brzy všimly, že se jejich rodiče chovají divně. Přesněji řečeno: „Jako zamilovaní blázni,“ nazvala nás dcera.

Ona i její bratr byli nadšení, když nás viděli zase pohromadě, měli jsme v nich ty největší fanoušky.

I proto jsme nechtěli nic uspěchat. Už záhy jsme ale zjistili, že dát našemu vztahu druhou šanci, byl ten nejlepší nápad. A než se sešel další rok s rokem, Jarda se stěhoval z Prahy k nám na venkov.

Do druhé svatby jsme se nehnali, letos v létě si ale manželský slib nakonec přece jen vyměníme. Podruhé. Tentokrát ale ne jako dva mladí, ustrašení lidé. Ale jako pyšní rodiče, vděční prarodiče a zamilovaní blázni, kteří bezmězně věří na společné štěstí.

Kateřina (58), západní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nadýchaná roláda
tisicereceptu.cz
Nadýchaná roláda
Suroviny 100g hladké mouky 3 lžíce kukuřičného škrobu 1 lžička kypřicího prášku 3 vejce 100 g krupicového cukru máslo na vymazání Na náplň 125 ml smetany ke šlehání 30 g moučkového cukr
Koláč s třešněmi a zmrzlinou
nejsemsama.cz
Koláč s třešněmi a zmrzlinou
Klasický štrúdl může mít mnoho podob. Lze ho připravit i jako koláč s náplní ze sladkých třešní (i višně se uplatní) a doplnit vanilkovou zmrzlinou. Potřebujete: ✿ 2 balení rozváleného listového těsta ✿ 100 g másla ✿ 2 hrsti strouhanky nebo rozdrobených piškotů ✿ 1 kg třešní ✿ 150 g cukru krupice ✿ moučkový cukr 1. Máslo rozehřejte v kastrůlku, trochu si
Alergie: Když si imunita plete kamaráda s nepřítelem
epochaplus.cz
Alergie: Když si imunita plete kamaráda s nepřítelem
Kýchání, rýma, svědění očí a vyrážka. Znáte to? Nejste sami. V Česku trápí alergie každého třetího člověka. A letošní pylová sezóna je obzvláště zákeřná. Alergologové varují před prolínáním jarních stromů a travin, což přispívá k vyššímu počtu alergických projevů. Proč se náš imunitní systém tak „plete“ a jaké jsou moderní přístupy ke zmírnění těchto nepříjemných
Tropický ráj ve stínu palem
rezidenceonline.cz
Tropický ráj ve stínu palem
Pouhých pár kroků od pobřežní pláže lemující zátoku Lorient na ostrově Svatý Bartoloměj najdete jednu z nejkrásnějších zdejších nemovitostí. Luxusní Villa Palm Beach je snovým místem klidu a odpočinku. Uhrane hned na první pohled svou elegancí podtrženou rozdělením obytného interiéru na pětici samostatných pavilonů. V tom hlavním je kromě největší ložnice situované do zadních partií
Zdravotní poradna: Očkování proti klíšťové encefalitidě
21stoleti.cz
Zdravotní poradna: Očkování proti klíšťové encefalitidě
Pobyt v přírodě patří k nejhezčím zážitkům léta – ovšem i v českých lesích číhá neviditelné nebezpečí. Virus klíšťové encefalitidy může napadnout nervovou soustavu a způsobit vážné komplikace. [c
4 slavní karikaturisté: Mocní na jejich hlavy vypisovali odměny
historyplus.cz
4 slavní karikaturisté: Mocní na jejich hlavy vypisovali odměny
„Bude to prcek! Malá nedomrlá kreatura! Zákeřný vztekloun! Zosobnění podlosti!“ má jasno Angličan James Gillray, jak bude na jeho karikaturách vypadat Napoleon Bonaparte. Stvoří postavu Malého Boneyho, který se krčí strachy před mohutným Johnem Bullem, symbolem mocné Británie!   Kritizují krále či diktátory. Zesměšňují politiky. Upozorňují na nešvary své doby… První „karikatury“ se objevují již
Bermudský trojúhelník: Brána do neznáma, nebo past oceánu?
enigmaplus.cz
Bermudský trojúhelník: Brána do neznáma, nebo past oceánu?
Desítky zmizelých lodí a letadel, podivné světelné úkazy a nevysvětlitelné časové anomálie. Bermudský trojúhelník, tajemná oblast v severním Atlantiku, je už po staletí zdrojem fascinace a hrůzy. Je t
Jak se správně rozhodnout?
skutecnepribehy.cz
Jak se správně rozhodnout?
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší,
Emirates slaví 15 let přímého spojení mezi Dubají a Prahou
iluxus.cz
Emirates slaví 15 let přímého spojení mezi Dubají a Prahou
Emirates, největší mezinárodní letecká společnost na světě, slaví 15 let od zahájení provozu v České republice. Od prvního letu mezi Dubají a Prahou 1. července 2010 přepravila na této trase přes 3 mi
Pawlowská hubne z vyčerpání? Lásce má být konec!
nasehvezdy.cz
Pawlowská hubne z vyčerpání? Lásce má být konec!
Známá spisovatelka a herečka Halina Pawlowská (70) se před pár dny na veřejnosti objevila ve zcela nové formě. Výrazně zhubla, prokoukla a mohla by být plná života, jenže nikomu z přítomných neunikl
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
epochalnisvet.cz
Slavná sídla hlav států: Kde se tvoří dějiny?
Nejzásadnější rozhodnutí se odehrávají za zdmi paláců, v nichž sídlí nejmocnější muži světa. Jaká je historie budov, kde přebývají prezidenti či předsedové vlád? Byly vůbec postaveny pro ně? A kdy se tam vlastně nastěhovali?   Místo pro sídlo hlavy státu si vybral už George Washington (1732–1799), první americký prezident, a zúčastnil se také 13. října 1792
Gosau: Rakouská oáza klidu mezi horami a jezery
epochanacestach.cz
Gosau: Rakouská oáza klidu mezi horami a jezery
V rakouské Solné komoře, sevřené horskými hřebeny Dachsteinu a vonícími alpskými lesy, se rozkládá malebná vesnička Gosau. Toto místo působí, jako by vystoupilo z jiné doby – krajina nedotčená spěchem, kde čas plyne klidněji a každý pohled nabízí scenérii hodnou pohlednice. Gosau láká cestovatele, kteří touží po tichu, autenticitě a zážitku, který se zapíše hluboko