Domů     Hudba naplňuje naše srdce
Hudba naplňuje naše srdce

Bylo mi šestadvacet let, žila jsem v poměrně klidném domě, kde jsem si pronajímala docela hezký byt za slušnou cenu.

Byl tu klid, neboť moji sousedé byli již v důchodovém věku. Pustili si nahlas občas akorát televizi, a to se dalo snést. Když jsem uslyšela první tóny té hudby, dost mě to překvapilo. Kdosi hrál v domě na klavír.

Ztlumila jsem rádio a poslouchala, podél které zdi se ta krásná melodie táhne nejhlasitěji.

„Nevíte, kdo tady v domě hraje na klavír?“ zeptala jsem se hned druhý den sousedky. „Asi ten nový, co se nastěhoval před čtrnácti dny,“ odpověděla mi. „Že nehrál už dřív?“ napadlo mě. „Klavír mu přivezli teprve včera, tak ho asi zkoušel,“ dodala.

Popustila jsem uzdu svým představám

Hudba se nesla od té doby podél zdi do mé ložnice každý den mezi pátou a šestou. Navykla jsem si nechat v té době všechnu práci a poslouchat.

Ležela jsem ve své posteli se zavřenýma očima a představovala si, jak ten člověk, který dokáže vykouzlit tak nádhernou hudbu, asi vypadá.

A pak jsem ho jednou potkala. Byl to muž středního věku, měl tmavé vlasy, hnědé oči, které mi věnovaly svůj pohled, a úsměv, jímž mě naprosto odzbrojil. „Dobrý den,“ pozdravil mě na chodbě, když mi přidržel dveře. „Takže to vy hrajete na klavír?“ byla jsem zvědavá víc než kdejaká domovnice.

„Jestli vás to ruší, moc se omlouvám,“ začervenal se. „Ne, to určitě ne!“ „Promiňte, budu se snažit být tišší,“ neustále se mi omlouval, až náš hovor přerušila moje sousedka, která právě vešla do baráku. Rozešli jsme se všichni tři do svých bytů.

Bláznivý nápad

Když jsem znovu ležela ve své ložnici a poslouchala hudbu přicházející ke mně z bytu pode mnou, přemlouvala jsem sebe samu, abych to přece jen zkusila – zeptat se ho, zda by mě nenaučil hrát na klavír.

Po několika minutách jsem vstala a tak, jak jsem byla, jsem seběhla o patro níž a zazvonila na zvonek u dveří mého nového souseda. Hrál tak hlasitě, že mé první zvonění ani neslyšel. Musela jsem zvonek podržet o něco déle, než si jeho zvuku vůbec všiml.

Melodie ustala. Soused otevřel dveře a omluvně se na mě zadíval.

Učitel klavíru

„Moc se vám omlouvám,“ mnula jsem si ruce jako školačka před tabulí. „Chcete mít klid, že?“ řekl sklesle. „Ne, to vůbec ne,“ nevěděla jsem, jak mu svou žádost nejlépe přednést.

„Ale chtěla jsem se vás zeptat…“ „Jestli bych nemohl hrát, až budete v práci?“ doplnil mě.

„To také ne. Prostě, víte, já jsem nikdy na klavír nehrála a strašně bych to chtěla zkusit,“ konečně jsem ze sebe vysypala. Zůstal na mě koukat, jako kdybych právě přiletěla z Venuše. „Prosím?“ nevěřil vlastním uším.

„Přišla jsem se vás zeptat, jestli byste mi nemohl dávat soukromé hodiny klavíru,“ konečně jsem zformulovala svůj požadavek. „Já?“ vykulil na mě oči. „Ano,“ vzdychla jsem.

„Tak krásně hrajete a já bych chtěla taky.“ „Pojďte dál,“ ustoupil ode dveří a já vplula do jeho bytu jako ve snách.

Zvláštní pocit

„Vy byste se chtěla učit hrát na klavír?“ zeptal se mě ještě jednou. „Ano,“ polkla jsem nasucho. „Tak to spolu zkusíme,“ řekl a odvedl mě do obývacího pokoje, kde měl svůj klavír.

Všude kolem měl naskládané noty, které začal kvapem rovnat, aby měl alespoň jednu volnou židli.

Myslela jsem si, že ji nabídne mně, ale přitáhl si ji ke klavíru a posadil se na ni sám. „Posaďte se,“ pokynul mi. „Ale kam?“ rozhlížela jsem se kolem sebe. Žádná další volná židle kromě té u klavíru nebyla volná.

„Sem, na tu otáčecí,“ ukázal právě na ni a já opatrně usedla, jako kdyby se pode mnou měla zhroutit.

Seděla jsem u pianina a už to mě naplňovalo naprosto zvláštním pocitem. Zmáčkla jsem jednu bílou klávesu a nástroj vydal tichý, nejistý tón. Stejný jako jsem se právě cítila já. A já pochopila, o čem hudba je. O vyjádření pocitů, které v sobě nosíme.

Začala jsem ke svému soukromému učiteli, který se mi představil jako Jirka, chodit každý druhý den. Nechtěl po mně žádné peníze, prý že jsem jeho první žák, a tudíž i on sám se na mně učí, jak učit. Jako první jsem se učila hrát dětské písničky.

Musela jsem si koupit domů elektronické klávesy, abych mohla cvičit stupnice. Bavilo mě to čím dál tím víc. Písničky vystřídaly etudy a menuety. Začala jsem si připadat jako skutečná klavíristka.

Hrajeme si pro radost

Kromě toho, že jsme spolu s Jirkou hráli na klavír, tak jsme si povídali. Poznala jsem Jirku stejně jako on poznal mě. A oba jsme se do sebe zamilovali. Po necelém půl roce jsme se sestěhovali do jednoho bytu a máme jeden klavír.

I dnes, po pětadvaceti letech, si s Jirkou hrajeme pro radost, stejně jako naše děti. Díky Jirkovi jsem poznala nejen skutečnou lásku, ale i krásu hudby, která nás bude provázet celý život.

Petra V. (51), Ostrava

reklama
Související články
22.9.2023
Se Štěpánem jsme měli krátce před svatbou, než se všechno zhroutilo. Jedno falešné nařčení stačilo k tomu, aby se nám změnily životní plány. V yrůstala jsem v době, kdy bylo běžné, že se dívky vdávaly i v osmnácti letech. Často to bylo proto, že „musely“, pro většinu z nich ale dávalo založení rodiny v takhle mladém věku smysl. Ne všechna manželství pak vydržela, i když se o to ovšem tenkrát li
20.9.2023
Jako školačka jsem nosila vlasy „na kluka“. Maminka s tatínkem mi nikdy nevysvětlili, proč jsem nemohla mít dlouhé vlasy jako moje ségra. Je fakt, že já byla vždycky taková dračice, skoro jako kluk. Přesto jsem se hned v první třídě zamilovala do modrookého blonďáčka. Netuším proč, ale modré oči ve mně odmalinka vyvolávají mírné závratě, prostě se mi na klucích, teď už na mužích, strašně líbí.
19.9.2023
Moje první, a já pevně doufám, že i poslední, svatba proběhla, až když mi bylo čtyřicet let. Na svou první lásku jsem si musela počkat. Již od základní školy jsem nenáviděla otázku: „Jsi do někoho zamilovaná?“ S oblibou mi ji pokládali nejen rodiče, ale už od dob dětských lásek se takhle hloupě ptala i každá kamarádka. Nechápala jsem, proč zrovna já bych se musela do někoho zamilovávat. Je to s
11.9.2023
Láska si nevybírá a přichází i tam, kde to není společensky vhodné. Nedá se ale zastavit. Před svými blízkými musím nový vztah tajit! Bylo mi padesát dva let, když jsem nečekaně přišla o svého manžela. Stala se mu osudnou jedna služební cesta. Při cestě domů měl autonehodu, jejíž následky byly tak vážné, že ani přes zásah záchranářů můj Antonín nepřežil. I když jsem si manžela nadevše vážila a 
4.9.2023
Bylo mi patnáct a rodiče se rozcházeli. Ne­uměla jsem si představit, že odteď budu žít bez táty. Končilo léto, končily prázdniny. Končící léto bývá smutné. Tamto bylo zvlášť melancholické. Courala jsem se zlatou pšenicí s máminými slunečními brýlemi na nose. Přivezla si je z dovolené v NDR, kde už ovšem byla nikoli s tátou, ale s panem K. Bylo mi sotva patnáct a musela jsem se vyrovnat se sk
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
JOSEFÍNSKÉ SLAVNOSTI 2023
epochanacestach.cz
JOSEFÍNSKÉ SLAVNOSTI 2023
S podtitulem pocta Marii Terezii a pevnosti samotné připomíná akce založení pevnosti Terezín 10. října 1780. Již tradičně jsou situovány především do období 18. století. Jejich cílem je připomenout jedinečnou terezínskou pevnost a události, která předcházeli její výstavbě. Jde o jedny z největších slavností zaměřených na toto období v Evropě. Každoročně je navštěvují z Čech,
Brit Dental Stick: zdraví i mlsání pro domácí mazlíčky v jednom
iluxus.cz
Brit Dental Stick: zdraví i mlsání pro domácí mazlíčky v jednom
Každodenní užití tyčinek Brit Dental Stick podporuje zdraví psích zubů, a to díky mechanickému čištění a působení známých bylin. Pomáhá také odstraňovat zubní plak, čímž působí preventivně proti tvorb
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Čočková pomazánka s mletou paprikou
tisicereceptu.cz
Čočková pomazánka s mletou paprikou
Nejlépe chutná na čerstvém chlebu, ale při oslavách do ní můžete namáčet na silnější proužky nakrájenou mrkev nebo řapíkatý celer. Suroviny 200 g žluté nebo červené čočky 200 ml vody 2 stroužk
Záhadné zmizení Karlie Gusé
enigmaplus.cz
Záhadné zmizení Karlie Gusé
Šestnáctiletá Američanka Karlie Gusé se ztratila již před více než třemi lety. Pátrání nepřineslo téměř žádné výsledky a okolnosti jejího zmizení tak dodnes zůstávají záhadou. Co se stalo na party, kt
Domácí citronový cheesecake
tisicereceptu.cz
Domácí citronový cheesecake
Dezert můžete při servírování ozdobit plátky citronu, citronovou kůrou nebo kopečkem šlehačky. Potřebujete 200 g máslových sušenek 100 g másla Náplň 50 g cukru krupice 500 g ricotty nebo
Co předpověděla drsná věštba?
skutecnepribehy.cz
Co předpověděla drsná věštba?
Na magii jsem nikdy moc nevěřila, jednou mě za jistým šamanem vzala kamarádka. Kdyby tenkrát tušila, co karty prozradí o nás dvou! S Danielou jsme se poznaly, když mně bylo 23 let, jí o dva roky méně. Byly jsme nejmladší kolegyně, což nás spojilo dohromady. Kdybych měla vypsat nějaké rozdíly, tak bych řekla, že já jsem
Byl v Polsku odkryt masový hrob upírů?
epochalnisvet.cz
Byl v Polsku odkryt masový hrob upírů?
Ostatky 450 osob nesoucí znaky protiupírských zásahů byly před nedávnem odkryty v obci Luzino na severu Polska. Mrtví jsou pohřbeni s useknutou hlavou položenou mezi nohama a zatěžkaní kameny, aby nem
Mají pro sebe slabost
nasehvezdy.cz
Mají pro sebe slabost
Pohledný herec ze seriálu Eliška a Damián Robert Urban (37) je evidentně zamilovaný do své krásné kolegyně Emmy Smetany (35). Začalo to tím, že o ní řekl, že je „jedna z jeho nej“, a díval se na ni
Měla by se Ivana bát?
nasehvezdy.cz
Měla by se Ivana bát?
Nejstarší dcera Karla Gotta (†80) Dominika Gottová (48) se vrátila po půl roce do Česka. Jaké tu má plány? Blízké zdroje kolem ní uvádí, že jde o ryze soukromou návštěvu. Není to ale tak dávno, co
Artemis II: Přepíše „bohyně“ historii lidstva?
21stoleti.cz
Artemis II: Přepíše „bohyně“ historii lidstva?
Dostat člověka na Měsíc, to je oč tu běží… A dlouho připravovaná mise Artemis II. má NASA tento sen znovu splnit. To ale není to jediné, čím se program hodlá zapsat do dějin. Od chvíle kdy noha Nei
Krabi: Vrcholný majstrštyk evoluce?
epochaplus.cz
Krabi: Vrcholný majstrštyk evoluce?
Krabi, živoucí fosilie, které byly svědky vlády dinosaurů, jsou součástí skupiny vyšších korýšů zvané desetinožci, existujících od éry pozdního devonu. Nejstarší doložený krab, Eoprosopon klugi, žil na Zemi už před 185 miliony lety. A jak se zdá, evoluce je jimi přímo posedlá. Falešná identita Krabi poustevníčci se na první pohled od ostatních krabů příliš neliší. Za