Tak dlouho jsme za ním chodily, až se zakoukal do jedné z nás. Málem nás to stálo životní přátelství, ale dopadlo to pro obě dobře.
Kamarádka Magda byla věčně do někoho zakoukaná. Tu do kluka z vedlejší třídy, tu do zpěváka z televize, tu do prodavače z obuvi. S hledáním lásky si nedala pokoj, byť k tomu, aby někoho oslovila, potřebovala mít mě vždy za zády.
A tak jsem s ní stále chodila jako ocásek, jako tehdy, když se mi svěřila, že se jí líbí mladík z vedlejší vsi.
„Každý pátek tady vystoupí z autobusu a jde domů,“ měla dokonale zmonitorovanou situaci a vymyslela plán, jak jít „náhodou“ kolem právě ve chvíli, kdy jeho autobus přijede.
Ztracená knížka
A tak jsme se v pátek odpoledne sešly předtím, než měl autobus dorazit. „Půjdeme okolo a pozdravíme ho,“ vymýšlela nervózní Magda. V tu ránu se objevil autobus. Vyrazily jsme právě ve chvíli, kdy objekt jejího zájmu vystupoval. Prošly jsme, Magda pozdravila, on zdvořile odpověděl, a to bylo vše.
Podobná scéna se opakovala každý pátek, kdy už si o nás ten hoch musel myslet všelicos. Nabádala jsem kamarádku, aby mu už konečně řekla něco víc než jen pozdrav, Magda se ale k takové akci neměla.
Dohadovaly jsme se na zastávce tak dlouho, až přijel autobus, z něhož opět vyskočil i její idol. Dnes se nezmohla ani na pozdrav. Zato dostala jinou příležitost. Jak vystupoval, nevšiml si, že mu z batohu vypadla na zem knížka.
„Seber ji a běž za ním!“ šťouchala jsem do Magdy. Ona ale stála jako solný sloup. A tak jsem se za ním rozběhla sama. Volala jsem už z dálky, aby se zastavil. Poděkoval mi a ztracenou knihu si vzal.
Jdi s ním ty!
„Zase na mě čekáte?“ ptal se s úsměvem. Samozřejmě, že nás prokoukl, a tak jsem přiznala, jak se kamarádce líbí. Chvilku jsme se nad tím vším smáli a on mě poté překvapil, když se zeptal, jestli bych s ním někdy nešla na procházku.
Magdě jsem to ale nemohla udělat. Vrátila jsem se za ní a všechno jí řekla. Málem se vznítila vzteky. Nepromluvila se mnou týden, až pak se z ničeho nic objevila s omluvným výrazem ve tváři. „Jdi s ním, nejspíš se mu líbíš víc než já,“ řekla mi upřímně a popřála štěstí.
To odpoledne jsem na autobus čekala sama. Když vystoupil, rozhlížel se, jako by něco, nebo někoho hledal. Přiběhla jsem k němu. Tak jsme si s mým mužem domluvili první rande. Veselku mi odsvědčila Magda. Brzy také našla svého životního partnera. Obě jsme i po letech šťastně vdané.
Jaroslava (66), východní Čechy
