Zlé jazyky o mně říkaly, že jsem opičí matka a dusím své děti nezdravou láskou. Jenže já jsem také opičí babička. Vnučky chci jen pro sebe!
S manželem jsme vychovali šest dětí. Čtyři byly naše vlastní, dvě mojí sestřenice, jež měla se svým mužem těžkou nehodu v autě, kterou bohužel nepřežili. Jejich děti skončily na několik měsíců v dětském domově, než se nám podařilo je získat do naší péče.
Byl to dramatický boj s úřady, a ty dvě malé holčičky si užily opravdu děsivé chvíle. Ošklivé zážitky z dětského domova je pronásledují i v dospělosti.
Vylétly z hnízda
Vždycky jsem měla hezký vztah k dětem. Také jsem už při zápisu do první třídy tvrdila, že ze mě bude jednou dětská zdravotní sestřička. Za svým snem jsem si šla a splnil se mi. Pracovala jsem celý život v dětské ordinaci.
I děti ze sousedství mě milovaly, a já je, zdálky mě zdravily, a hlásily se ke mně i v dospělosti. Našly se ale i zlé jazyky, které mi nemohly přijít na jméno, že to se svou láskou k dětem přeháním a své děti zahrnuju nezdravou péčí a láskou.
Prostě jsem byla v očích některých opičí matkou. Mně to ale bylo fuk! Když přišel ten čas, kdy začaly naše děti, i děti sestřenice, které jsem milovala jako vlastní, vylétat z hnízda, rvalo mi to srdce.
Vnoučata
A osud tomu chtěl, že odcházely daleko, ba i do ciziny, a já se s nimi a jejich rodinami vídala pramálo. A ti, kteří zůstali žít poblíž, se stále neměli k zakládání rodiny. A já s každým rokem ztrácela naději, se dočkám vnoučků, o které bych se starala.
Které bych hlídala a věnovala se jim. Nakonec to dopadlo tak, že pouze jediná dcera Adéla zůstala žít v Brně a pořídila si rodinu. Narodily se jí dvě krásné holčičky krátce po sobě. V tu chvíli se mi rozzářil celý svět.
Můj život měl zase smysl, a já byla tou nejšťastnější babičkou pod sluncem. Jenže to muselo mít háček! Muž, kterého si Adélka našla, byl jedináček. Jeho matka se klepala na vnoučata stejně jako já.
Najednou jsme na ně byly dvě a ani jedna nehodlala ustoupit ze své královské pozice – budu tou nejlepší babičkou na světě! I když jsem si říkala, že budu báječná a nekonfliktní tchyně, nešlo to!
Byly chvíle, kdy jsme si u mladých podávaly s druhou babičkou dveře. Jedna odcházela, druhá se hrnula dovnitř. Pak to došlo tak daleko, že jsme tam seděly v obýváku obě a napětí se dalo krájet.
Marně se mladí snažili situaci řešit tak, že jedna holčička bude o víkendu u mě, druhá u druhé babičky. Oháněly jsme se tím, že ty dvě dívenky, které se mají tak rády, přece nemůžeme rozdělovat.
Nebudu ustupovat
A tak jsme se předháněly dál. Když jsem já zaplatila zájezd pro sebe a vnučky do Bulharska, druhá babička koupila také zájezd na nějaký řecký ostrov.
Když jsem já koupila vnučkám brusle, že je naučím bruslit, ta druhá babička přitáhla lyže i s diplomem ze školy, že byla nejlepší ze třídy na lyžáku v 7. třídě.
Nevím, kam až chce zajít ve své válce o naše společné vnučky, já ale neustoupím. Budou mě zkrátka mít radši než ji, i kdyby mě to mělo stát veškeré mé úspory, čas i zdraví.
Martina (67), Brno
