Někdy je lépe zachovat si důstojnost a přijít o výhody, než jít na ruku gaunerovi. Hned, jak jsem našeho nového vedoucího skladu poprvé spatřila, bylo mi jasné, že si s ním nebudu rozumět. Někteří lidé jsou zkrátka nesympatičtí na první pohled. Společně s kolegyní Jiřinou jsme se shodly, že se nám po bývalém vedoucím, který odešel do důchodu, bude opravdu stýskat. Měl také své mouchy, ale dalo se

Osud nás leckdy oslovuje způsoby, které pochopíme až později. Za celý svůj život jsem se nijak zvlášť nezajímala o sport. Ještě tak podívat se na nějaké to krasobruslení v televizi - a nebo když hráli naši mistrovství světa v hokeji. Proto jsem byla opravdu udivená, že se mi neustále vrací jeden sen. Nechápala jsem, proč se mi to zdá V onom snu jsem byla jako divák na fotbalovém hřišti a sledov

Osud to někdy zařídí tak, že si lidé prohodí své role. Hodně dívek má v dětství a dospívání svoji nejlepší kamarádku. Nebyla jsem výjimkou. S Jarkou jsme se znaly už od školky, pak jsme od první do deváté třídy seděly v jedné lavici. Rozdělilo nás až středoškolské studium, kdy já jsem šla na ekonomku a ona na gymnázium. Přesto jsme se dál pravidelně vídaly a znaly svá tajemství. Myslela si, že j

I dlouholetý šťastný vztah může mít bohužel předčasný a dramatický závěr. Věděla jsem to tenkrát už na první pohled, že Vašek je tím správným mužem pro mě, na celý život. A nedalo mi moc práce přesvědčit ho, že i já jsem pro něho tou pravou a jedinou. Poprvé jsme se setkali na jedné taneční zábavě. Rande navrhl on a bylo mu předem jasné, že já budu souhlasit. Ukázalo se, že Vašek je skutečně ideá

Opékali jsme si na zahradě buřty a povídali si. Najednou odbila na kostelíku půlnoc. Z nedalekého vyhořelého statku se přihnal mrazivý vítr a začal nás obtáčet. Na chalupu babičky na Šumavu jezdím ráda už od dětství. Tady jsme nedaleko Suchdolu nad Lužnicí prožívali jako děti fantastická dobrodružství. Sem jsem jezdila i se svými dětmi a I dnes tu trávím mnohé dny o prázdninách s vnuky. Ten kraj

Byly jsme nejlepší kamarádky, ale jen do té doby než se do mě Ilona zamilovala. Chtěla, abych zůstala navždy sama. Můj plat nebyl závratný, tak jsem musela najít někoho, s kým bych se podělila o nájem. V práci jsem si našla Ilonu, která do spolubydlení se mnou šla. ,,Kdo je dneska máma a kdo je táta,“ dělaly jsme si legraci z našeho společného žití. Asi po měsíci mi jednou večer zaklepala na dveř

Není nad to ovládat cizí jazyky, když už si chce člověk hrát v cizině na honoraci. Takhle jsme byli všem naopak pro smích. Když se mému muži Lojzovi dostal do rukou leták s nabídkou plavby na obří výletní lodi, byl okouzlený. "Tohle bych chtěl zažít. Brázdit moře, spát v kajutě!" Obrátil se na mě s plamínky v očích. To bude něco! Kam se hrabe Chorvatsko nebo Bibione, kam jezdí sousedi. My jim vyt

Taková jsem byla vždycky, v období dospívání se to ale zhoršilo a já se stala nesnesitelnou. Nikdo se mnou nevydržel. A přitom stačilo tak málo – změnit šatník! Život se mnou nebyl lehký. Jako dítě jsem byla náladová a vzteklá. Když jsem dospívala, nikdo nedokázal odhadnout, jak se kdy zachovám – a vlastně jsem to nevěděla ani já sama. Maminka se mnou od osmi let chodila k dětské psychiatričce, k

Chtěla jsem pro něho vždy jen to nejlepší. A tím jsem udělala tu největší chybu. Když mi bylo pětatřicet, miminko jsem si na svém muži v podstatě vybojovala. On byl o osmnáct let starší než já a měl z  prvního manželství už děti dvě. To mu úplně stačilo. Jemu ano. Mně ale rozhodně ne. Michal přišel na svět před šestadvaceti lety předčasně už v sedmém měsíci těhotenství. Samozřejmě tím vyžadoval

Zabloudila jsem v lese na procházce. Už se začalo stmívat. Kde se vzaly, tu se vzaly dvě veverky přiskákaly. Ukázaly mi za kus chleba cestu k myslivně. Byla jsem dlouhodobě nemocná, po operaci a kdesi jsem si přečetla, že procházky smíšeným lesem působí na lidské zdraví blahodárně. V duchu rad jsem chodila denně do nedalekého lesíka na procházky, a zároveň hledala houby, lesní plody a domů si nos