Domů     Pořád čekám, kdy na mě syn jednou promluví
Pořád čekám, kdy na mě syn jednou promluví
7 minut čtení

Už mnoho let mě mučí výčitky. Třináct let se mi zdá pouze jediný sen, ze kterého se pokaždé probouzím s pláčem. A stále doufám, že se stane zázrak.

Ten den jsem se probudila nervózní a podrážděná. Nejenže bylo už od rána příšerné vedro, ale víc jak jindy jsem trpěla premenstruačním syndromem. Manžel, který věděl, která „bije“, se rychle nasnídal a klidil se mi z cesty.

Ovšem náš syn Jiříček na mě žádné ohledy nebral. Jak by také mohl, když mu bylo pět let? I když jsem se snažila ovládat, šlo to těžko, protože i syn měl „svůj“ den. „Jiříku, jestli se v té snídani budeš takhle nimrat, tak přijdu pozdě do práce.

A vypij kakao!“ Syn demonstrativně odstrčil hrneček. A začal kopat do stolu. „Nech toho kopání!“ Křikla jsem na něj. On ale kopal ještě víc.

Hrál mi na nervy

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Napočítala jsem raději do dvaceti. Stálo mě to hodně úsilí, ale já to nakonec zvládla. Zaťukala jsem významně na stůl, nasadila přísný pohled synovi do očí.

„Jdu se obléknout a až se vrátím, budeš nasnídaný a hrnek bude prázdný, jasný?!“ Díval se mi do očí a já v nich viděla vzdor. Kopat ale naštěstí přece jenom přestal. S úlevou jsem odešla do koupelny a zavřela za sebou dveře.

Snažila jsem se zamaskovat unavenou pleť i kruhy pod očima, ale dopředu jsem věděla, že obzvlášť dnes je to marná práce. „Jo, holka, co bys chtěla? Za tři roky ti bude čtyřicet,“ povzdechla jsem si, když jsem se na sebe dívala do zrcadla.

Vypadala jsem opravdu hrozně. Už nikdy to nebude lepší! Proběhlo mi hlavou a žaludek se mi sevřel odporem. Duše se mi opět zachvěla podrážděností. Jak já ten dnešní den dám?

V práci mě čeká uzávěrka, nejraději bych si vzala volno, odvezla toho zlobivého kluka do školky a zalezla si zpátky do postele a prospala polovinu dne. Jenže to právě dneska nešlo…

Měla jsem špatný den

Z koupelny jsem přešla do ložnice a před otevřenou skříní chvíli váhala, které šaty si mám obléct. Vyhrály to moje nejoblíbenější tyrkysové. Ale i v nich jsem se cítila děsně. „Tak jak jsi na tom se snídaní? Už jsi vypil…“ Vzteky jsem nedořekla větu.

Nejenže Jirka neseděl u stolu, ale z talířku ani hrnku nic neubylo. Vběhla jsem do jeho pokoje, válel se na zemi u stavebnice a něco si mrmlal. Zakřičela jsem vzteky: „Jak chceš! Dokud se nenaučíš poslouchat, nebudeš se dívat na televizi!

A tu stavebnici ti vezmu a dostane ji Mates!“ Mates byl chudý kluk ze školky, jeho máma byla samoživitelka a neměla na to, aby mu kupovala takové dárky. Občas jsem jí dala nějaké oblečení po Jiříkovi a nějaké ty hračky, se kterými si už nehrál.

Jiřík to nesl těžce. Vždycky hrozně vyváděl, že si právě s tím autíčkem chtěl hrát, toho plyšáka má ze všech nejraději a tak… Nebyla to pravda, byl jen tak majetnický. „A teď se mazej obout!“ Zavelela jsem.

Válka kdo z koho!

Syn si s brekem obul sandály a protože byl uražený, oproti jindy mi odmítl dát ruku. Po chodníku mi to nevadilo, ale když jsme došli na přechod, chytla jsem ho za límec, protože ruku sveřepě schoval za záda. „Jestli nepřestaneš, nasekám ti!

Pojď, už svítí zelený panáček.“ Když jsme míjeli bistro, ve kterém prodávali i nanuky, Jiřík se zastavil a plačtivě zaprosil: „Maminko, já bych chtěl zmrzlinu na klacku. Koupíš mi ji, prosím tě?“ Jak už jsem zmínila:

od rána jsem byla podrážděná a proto jsem na synovo chování, které se ničím nelišilo od ostatních dnů, reagovala zbytečně tvrdě. „Snad si nemyslíš, že za to tvoje zlobení se snídani ti koupím nanuk?

Na to zapomeň!“ Syn se hlasitě rozbrečel a kolemjdoucí starší žena se na mě vyčítavě podívala. Chytla jsem dítě za ruku a rozčileně sykla: „Tak už dost té komedie, jdeme!“ A pak se to stalo. „Nemám tě rád, jsi zlá!

Jdu za tátou, tebe nechci!“ zakřičel Jiřík, vyškubl se mi a bez rozhlédnutí vběhl na frekventovanou silnici…

Vteřina změnila svět

V naprostém šoku jsem se dívala na nejotřesnější, nejbrutálnější scénu, kterou mohl zrežírovat pouze osud. Nejprve se ozvalo skřípění brzd a potom se tělíčko Jiříčka vymrštilo do vzduchu a jako hadrová loutka letělo nekonečně dlouho vzduchem.

Kam dopadlo jsem neviděla. Chumel lidí, který se okamžitě seběhl, ze svých těl vytvořil milosrdnou oponu. Byla jsem zkamenělá i oněmělá hrůzou, neschopná jednat, natož si uvědomit obludnost celé situace. „Bože, takové neštěstí!

Snad se ho podaří zachránit!“ vykřikl někdo vedle mě a já, aniž bych si to uvědomovala, jsem se jako robot blížila k davu, který se skláněl nad podivně zkrouceným tělíčkem mého syna. Chtěla jsem ho zvednout ze země, ale nedokázala jsem to. Opustily mě síly.

„Pozor, ta paní omdlévá! Dobrý, držím ji…“V mozaice mých vzpomínek chybí hodně kamínků a já jsem za to neskonale vděčná. I to málo, co si po té tragické události vybavuji, mi srdce rozervalo na cáry. Probrala jsem se ve chvíli, kdy se nade mnou skláněl lékař.

Vytřeštila jsem na něj oči a v ten moment mě mozek nemilosrdně vrátil do reality. „Kde je můj syn? Chci ho vidět!“ Lékař se mi pokoušel cosi sdělit, ale jeho slova mi unikala…upadla jsem opět do bezvědomí…

Smrt pro syna nepřišla

Cítila jsem, že se na mě někdo upřeně dívá. Otevřela jsem oči a uviděla manžela. Seděl na kraji nemocniční postele. Prudce jsem se posadila. „Co je Jiříčkovi? Viděl jsi ho? Tak mluv!“ Jakub schoval obličej do dlaní a pokrčil rameny. „Je to moc špatný!

Doktoři říkali, že horší než vnitřní zranění je úraz hlavy. Když to přežije, tak asi… nebude normální,“ zajíkl se manžel a znovu se rozplakal. „Bože, to ne! Náš syn se určitě uzdraví, musí, vždyť má celý život před sebou!“ zoufale jsem křičela.

Manžel jen pokrčil rameny a mumlal do dlaní: „Dal bych svůj život za to, aby to tak bylo!“ Vytrhla jsem si infuzi a v hysterickém záchvatu vykřikovala: „Je to moje vina, nedokázala jsem ho uhlídat! Byla jsem na Jiříčka zlá a pořád mu něco vyčítala!

Ani tu pitomou zmrzlinu jsem mu nekoupila. Je to moje vina! Ježíši, jak s tímhle budu žít?“ Jakub mě pevně chytil za ruce. „Tohle sebemrskačství je k ničemu. Musíme být silní, náš syn nás teď potřebuje jako nikdy!

A musíme věřit, že se uzdraví bez následků.“ Vyděšeně jsem se zeptala: „A co když ne?“ Manžel neodpověděl a obličej schoval do dlaní…

Musíme být silní!

Nedá se vyprávět o něčem, na co nejsou slova. Dny, týdny a měsíce splynuly v mlhavý okamžik a domů jsme si Jiříčka odváželi v „bdělém komatu“.

Byly okamžiky, kdy jsem zbaběle pomýšlela na sebevraždu, ale pokaždé jsem si uvědomila, že na to nemám právo, že bych se ze své viny vyvlékla příliš snadno! Vždyť jen díky mně Jiřík nevnímá svět a navždy je odkázaný na moji péči.

Ode dne, kdy jsme syna přivezli z nemocnice, se o něj starám téměř čtyřiadvacet hodin denně a běžný život pro mě, stejně jako pro našeho Jirku, přestal existovat. Manžel se mi snažil být sedm let oporou, ale pak to psychicky neunesl.

Odstěhoval se a začal žít nový život. Nevyčítám mu to. Třebaže to nikdy nevyslovil nahlas, vím, že mi nikdy nedokáže odpustit, co se synovi stalo.

Dnes je Jirkovi osmnáct let a já každé ráno vstávám s nadějí, že se na mě syn usměje, že na mě promluví… Tu svou víru nemám komu říct, jsem s ní sama, ale držím se toho, že příroda někdy dokáže udělat zázrak a naděje umírá poslední!

Věra (50), Ústí nad Labem

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
enigmaplus.cz
Deset bytostí z českého folkloru, o kterých jste možná nikdy neslyšeli
V našich pověstech se to všelijakými strašidly a přízraky jen hemží. V různých formách se vyskytují snad na každém hradě, ale také v lesích, v podzemí či dokonce v ulicích měst. Narazit na ně můžete,
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Tajemný africký horoskop
nejsemsama.cz
Tajemný africký horoskop
Pod horkým saharským sluncem vznikla kdysi magická geomantie. Jde o věštecké umění z předmětů, které bylo v dávných dobách důležité pro přežití. Věštilo se z kostí, hlíny, kamenů či písku. Najděte své znamení, a dozvíte se úžasné věci. Víte, jaké jsou vaše šťastné dny a co to o vás všechno vypovídá? Zjistěte podle svého narození, ke kterému magickému znamení patříte. Silný Baobab 4.
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
historyplus.cz
Zesměšnil odvážný Slovák Fridricha Velikého?
Je jich málo, mají jen pár děl, a přesto husaři dokážou nemožné – obsadí Berlín! Bleskovým přepadem ochromí místní vojenskou posádku a šokované pruské královně nezbývá než z města uprchnout. Rakouský vojevůdce Andrej Hadik se brilantní akcí zapíše do dějin.   „Virtuti nihil invium!“ „Udatnost nezná překážek!“ Právě tímto krédem se celý život řídí rakouský maršál
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Ruce, které nezapomínají
skutecnepribehy.cz
Ruce, které nezapomínají
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně… pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
epochaplus.cz
Podprsenka: Od mučivého korzetu k osvobozujícímu designu
Dokud ženy nosily korzety, a že to trvalo hezkých pár století, nemohly volně dýchat a měly jeho vinou i jiné, velmi vážné zdravotní problémy, jako například poškození vnitřních orgánů. Korzet zkrátka není nic, do čeho byste se dnes chtěly dobrovolně nasoukat. Naštěstí se našly průkopnice i muži, kteří se postarali o to, aby ženy mohly
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
21stoleti.cz
V Belize byla objevena přes 1600 let stará hrobka mayského krále
Hrobka náležela králi jménem Te K’ab Chaak, zakladateli města Caracol, které bylo významným centrem Mayské nížiny během 6. a 7. století. Je to po 40 letech poprvé, kdy byla nalezena identifikovatelná
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
nasehvezdy.cz
Duchovny se tajně podruhé oženil s o 25 let mladší kráskou
Po rozvodu s herečkou Téou Leoni (59) v roce 2014 herec, režisér a scenárista, dobře známý ze seriálu Akta X a Californication, David Duchovny (64), tvrdil, že je příliš starý na to, aby se znovu ožen
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve