Nesmělý mladík ke mně hovořil květinami, já ho ale tehdy nepochopila. Až po letech mi došlo, co mi chtěl říct. Jak ráda bych vrátila těch několik dnů, kdy jsem jako studentka zahradnické školy pracovala na zahradě jedné rodiny. I když jsem rostlinám rozuměla, přece mi něco důležitého tehdy uniklo. Nezvládala jsem květomluvu. To mi tehdy pokazilo mou první lásku. Majitelé toho velkého domu s obrov

Kroužily kolem domu, aby vytvořily místo s léčivou energií. Dědeček se ale musel vrátit k rodinné tradici, aby mu pomohly. Pradědeček byl nadšený včelař. S velkou láskou se věnoval svým okřídleným miláčkům a med se těšil výsostnému postavení v rodinném jídelníčku. Včely byly v našem rodu uctívány a okolí úlu považováno za jakousi svatyni, do níž mohli vstoupit jen vyvolení. Med je v našem rodě po

Všechno v životě má svoji příčinu. V poslední době čím dál tím častěji přemýšlím, jestli na tom, co se stalo, nemáme s manželem nějakou vinu. Ve své době jsem byla stará prvorodička. Bylo mi skoro třicet jedna a sestřičky se na mě chodily dívat jako na nějaký odstrašující příklad. Měla jsem jim to za zlé, ale porod byl pro mě tak náročný, že jsem si říkala, jestli jsem si přece jenom s těhotens

Nechápali jsme, jak je možné, že po sobě tak jdou. Bojovaly spolu od nepaměti a k tomu si pořídily i čtyřnohé miláčky. Vždycky jsem snila o tom, jaká bude moje rodina harmonická, jak se budeme mít všichni rádi. Jenže člověk asi nikdy nedostane to, po čem nejvíce touží. Naše děti – Kačenka a Hedvika byla dvojčátka, člověk by si tedy řekl, že k sobě budou mít zvlášť blízko. Opak byl ale pravdou. Ty

Rozcházeli jsme se dlouhých deset let, byla jsem v pasti zahnána do kouta. Z temného tunelu jsem neviděla cestu ven. Když jsme se seznámili, bylo mi dvaadvacet, Martinovi táhlo na třicet. Šíleně jsem se do něho zamilovala a za pár měsíců jsme spolu už začali žít. Martin byl charismatický, společenský, podnikal v pohostinství a peněz měl dost. Byl rozvedený a táta malé dcerky, kterou jeho bývalá u

Znaly jsme se od školky a v dospělosti spolu začaly podnikat. Po dlouhých letech jsme se pohádaly a já ji najednou strašně ublížila. Otevřely jsme si kosmetický salón u nás na sídlišti. Byl to dobrý tah. Dvě šikovné holky, které uměly stříhat, česat, líčit, zvládaly manikůru i pedikůru. Do podniku jsme vložily své úspory, a náš salón začal rychle vydělávat. Měly jsme v plánu, že rozhodně nepůjdem

Měla jsem tři holky a žádného kluka. Snad proto jsem svého nejstaršího vnuka tak podporovala a rozmazlovala, jako svého benjamínka. Když chodil Otík na základní školu, dostala se dcera do existenčních problémů, tak jsem si nejmilejšího vnoučka vzala k sobě. Ráno jsem ho budila, chystala mu oblečení, vyvařovala mu. Když se podávaly přihlášky na střední, jemu by býval stačil učňák. Přitom mohl vyst

Moc ráda bych své dceři pomohla. Ale vím, že i když se budu snažit sebevíc, už nikdy nebude tak veselá jako dřív. Na to, že budu babičkou, jsem se začala těšit jakmile dcera dodělala střední školu. Věděla jsem, že to není jednoduché, vychovávat dítě, ale taky jsem věděla, že na světě není nic hezčího. Sama jsem se vdávala když mi bylo dvacet pět a dcera se narodila rok a tři měsíce po svatbě. P

Se sousedy jsme se neměli rádi. Nezdravili jsme se a mračili jsme se na sebe. Prali se i naši psi. Naši se nebavili se sousedy. Spor, který kdyby nebyl k pláči, byl by k smíchu, začal kvůli obrovské třešni. Byla sousedova, ale několik jejích větví, obzvlášť bohatých na šťavnaté červené plody, viselo do naší zahrady. To se stává často a eventuelní spor je směšný. Na stromě bylo tolik třešní, že sk

I když jsme byly na pohled každá jiná a snažily se jít jiným směrem, přesto jsme nakonec skončily úplně stejně. Já byla ta starší a sestra Milena o deset minut mladší. Od první chvíle jsme vůbec jako dvojčata nevypadaly, já byla celý táta a Milena se povedla po mamince. Milena byla vždycky ta křehká princeznička, citlivá a neprůbojná. Já jsem vystudovala technický obor a stala se inženýrkou, Vždy