Na dovolené jsem se bláznivě zamilovala a kvůli nové lásce opustila po třiceti letech manžela. Už po pár měsících jsem svojí velké chyby litovala a vrátila se s prosíkem o odpuštění. Vše začalo úplně nevinně. Na dovolené. Byl to takový ten pětidenní pobyt s masážemi a různými zkrašlovacími procedurami. Nalákaly mě holky z práce, byly už několikrát a nemohly si to vynachválit! „Pojeď s námi. Odpoč

Až v důchodu můj manžel zjistil, jaký to je krásný pocit, vydělat spoustu peněz. Myslela jsem, že se budeme radovat společně, ale on si chtěl výdělku užívat sám. Zpychl a choval se jako blázen! Peníze se v naší rodině nikdy nijak zásadně neřešily. Prostě jsme museli vyjít s tím, co jsme vydělali a nepěstovali jsme si nějaké křivdy. Já na tom s výplatou byla vždycky o trochu, no vlastně docela o d

Nejprve jsem si musela doplnit vzdělání a chodit na kurz angličtiny. Potom jsem dostala do ruky koště a mimo svojí práce musela uklízet. Šéfovi doma! Co všechno musí dneska ženská vytrpět, aby si udržela práci a neskončila někde pod mostem. Konkurence je velká a nemá, starším ročníkům už moc pšenka nekvete. Jazykové schopnosti minimální a s počítačem také nic moc. Musela jsem se hodně snažit a le

Proč se rozvádět, když se řešení, i když netradiční, nabízí samo. Kamarádka nesnášela manžela a já zas trpěla nedostatkem zájmu. Vzájemně jsme si vypomohly a získali tím všichni! Žádné manželství není bez mráčku, natož to dlouholeté. Všední dny ubíjejí jakoukoli romantiku a vztah dvou kdysi zamilovaných hrdliček se omezí jen na starost o děti, domácnost a také vydělávání peněz, kterých není nikdy

Vždycky jsem obdivovala silné lidi, takové, kteří se dokáží poprat s osudem. Sama jsem se za takovou nepokládala. Dnes už ano. Standa byl moje první velká láska. Seznámili jsme se, když mi bylo osmnáct a s přestávkami, které k mladým láskám tak nějak patří, jsme spolu chodili čtyři roky. Ten pátý jsme měli oba jasno, že chceme být spolu, a tak jsme se vzali. Neměli jsme to lehké. Když se nám

Nemohu se vzdálit od počítače. Okamžitě využijí mé nepřítomnosti, aby mi řádili na stole. Zabírá na ně jen pepř a vrbový proutek. Když jsem nastoupila na nové místo, dozvěděla jsem se, že je moje židle prokletá. Žádný pracovník na ní nevydrží déle, než je zkušební lhůta. V duchu jsem si říkala, že já vydržím všechno. Doma jsem měla dítě a byla s ním sama. Práci jsem potřebovala. Brzy jsem ale poc

Takové shodě náhod se dá těžko uvěřit. Připravila v mládí o život mou nejlepší kamarádku a mě přinesla ponaučení na celý život. Ten příběh se stal v mém mládí, bylo to koncem padesátých let. Bydlela jsem na severu Čech v Sudetech, kam se naše rodina po válce přistěhovala v rámci osidlování. Bylo mi sedmnáct a pracovala jsem v nedalekém městečku v porcelánce. Ano, byla to přesně ta, ve které se kd

V minulém životě jsem prý byla pomocníkem mága Kelleyho. Spolu s ním jsem se snažila vyrobit zlato, a nakonec zemřela jako šarlatán ve vězení. Pamatuji si na svou zvláštní vizi, která přišla v mém dětství. Po škole jsem musela chodit do družiny, protože rodiče pracovali a babičky nefungovaly. Družina byla ve staré budově nedaleko školy, kde jsme měli také různé kroužky a klubovnu. Jednou se stalo

Moniku život nešetřil a připravil jí osud, který by jiného srazil na kolena. Ona ale díky němu našla životní lásku. Vdávala jsem se ve třiadvaceti – musela jsem. Manžel pocházel z Polska a byl o tři roky mladší než já. Čekali jsme dvojčata. Moc jsem se těšila, i moji rodiče byli v sedmém nebi. Manžel Broněk se prý taky těšil. Ovšem jak se to projevovalo, nevím. Věčně někde lítal jezdil na té své

Jezdívala jsem do pionýrského tábora. Spali jsme ve stanech, vařili si jídla na ohni. Bylo to romantické. Za mých mladých let se prázdninové tábory pro děti jmenovaly pionýrské. Jezdila jsem každé léto, od první třídy až do deváté. Když jsem trochu povyrostla a začala si všímat kluků, zjistila jsem, že na tábor pravidelně jezdí i Kamil, který dělal vedoucího oddílu nejstarších kluků. Tajně jsem s