Vždycky jsem se snažila být optimista a vidět svět z té lepší stránky. Někdy je to ale strašně těžké, zvlášť, když vám osud háže klacky pod nohy a z každé hezké věci se nakonec vyklube katastrofa. Ovdověla jsem ještě mladá, bylo mi teprve čtyřicet. Michal zemřel nečekaně na infarkt. Byla to pro mě hrozná, nepochopitelná záležitost. O to horší, že jsme měli jen jeden druhého. Děti jsme mít nemoh

Byla jsem osamělá stárnoucí učitelka. Kdybych neměla ty kočky, nikdo by na mě doma nečekal. Osamělost řeší každý jinak, já jsem si pořizovala kočky. Člověk aspoň nepřišel z práce do prázdného bytu. Čekaly na mě kočičky, bylo o koho se starat. A neměla jsem hned čtyři. Začala jsem jen s jedním mourovatým kotětem, a pak se to už na mě hrnulo. Další mi dala kamarádka, jiné jsem si vzala na jedné vý

Věděla jsem, že po ní manžel pokukuje, i když byla vdaná a měla tři malé děti. Naschvály mi dělaly dobře. Jmenovala se Táňa a od první chvíle jsem ji nesnášela. Od rána do večera byla doma se svými dětmi, které měla jako schody rok po sobě. Její manžel byl hrozný žárlivec. Byla to krasavice, jaká se jen tak nevidí. Když kráčela po ulici, každý chlap se za ní otočil a mužští v hospodě slintali nal

Dokud jsem neměla nic, byly naše rodinné vztahy krásné, plné ochoty a lásky. Jakmile jsem ale zbohatla, okradly mě vlastní děti. Tatínek měl sadu čísel, která sázel stále dokola. Byla to důležitá data v jeho životě. Sázel třicet let a za tu dobu vyhrál pár tisícovek. Na smrtelné posteli mi řekl: "Bětuško, vsaď někdy ta čísla. Jednou to přece musí vyjít!" A tak jsem po něm převzala štafetu, jenom

V poslední době se hodně mluví o tom, že se staří lidé často stávají oběťmi kriminálníků. Na naši babičku Rózičku si ale nepřišel. Když po smrti dědečka Lojzíčka naše babí Róza ovdověla a zůstala ve svém domečku na vesnici sama, došla jsem k názoru, že si ji vezmu domů. Byla to taková ta půvabná babička od Boženy Němcové a mé děti jí milovaly a stejně tak i má vnoučátka. Když děti povylétaly z hn

Bývala jsem jako pyšná princezna. Namyšlená a tvrdohlavá. Kvůli tomu jsem žila bez lásky. Vdala jsem se totiž na truc. Dnes mi bude šedesát a vím, že jsem před čtyřiceti lety udělala chybu, která se mi vymstila. Měla jsem před svatbou. Najednou jsme se ale s přítelem strašně pohádali. A oba jsme se totálně zatvrdili. "Pepiku, víš co? Já si tě nevezmu," oznámila jsem mu v afektu a přitom si myslel

Měla to být pracovní cesta, která se stala strašlivou noční můrou. Až nyní jsem si vychutnala krásy této země. Psal se rok 1988, když jsem jako mladá inženýrka letěla spolu se dvěma kolegy na Kubu. Cestu organizovalo Ministerstvo zahraničních věcí jako nějakou misi. Zástupci československých exportních firem, kteří tam v tehdejší době spíše neobchodovali než obchodovali, nás o víkendu pozvali na

Svatby za mých časů nebyly příliš romantické. Nevěsta těhotná a uplakaná, ženich nešťastný a opilý. V době, kdy mi bylo kolem dvaceti let, se budoucí nevěsty se svobodou neloučily. Loučili se jen kluci, ženiši. Spočívalo to většinou v tom, že den před svatbou se s mnoha kamarády sešli v místní nálevně, kde se drasticky opíjeli. Pilo se až do rána bílého, a tak se stávalo, že si ženy z rodiny, vět

Vždycky jsem jí ty nádherné dlouhé vlasy záviděla. Každý kluk se za ní kvůli nim otočil. Musela jsem ji přesvědčit, aby se ostříhala. Její nádherné dlouhé vlasy fascinovaly každého. Už ve školce je měla až pod zadek. V obličeji nebyla Iveta žádná krasavice, také postavu neměla dokonalou, ale ty vlasy! Za nimi se musel otočit každý. Každý měl to pokušení se jich dotknout a pohladit je, a tak měla

Ta ženská se jmenovala Nina a byla rozhodnutá zničit mi život. Řekla jsem si, že to nevzdám bez boje. Vrabci na střeše si už štěbetali, že je mi můj manžel nevěrný, věděli to úplně všichni, jen já stále nic netušila. Nebo spíš jsem to nechtěla vědět. Choval se podezřele, to je pravda, ale já jsem před tím zavírala oči. Bylo to tak lepší. Stále ještě zbývala naděje, že jsem si to hrozné podezření