Domů     Ničí mě pohled na mou nešťastnou dceru
Ničí mě pohled na mou nešťastnou dceru

Byla to strašlivá bezmoc a zoufalství, když jsem viděla umírat svoje vnouče, a nemohla udělat vůbec nic. Vím, že se časem rány zahojí, jizvy však zůstanou už navždycky.

Jsem ta generace, která se vdávala okolo své dvacítky, a když mi bylo padesát, měla jsem pocit, že i moje dcery mají na čase, aby založily své vlastní rodiny.

U mladší dcery jsem znepokojená nebyla, vždyť jí bylo teprve čtyřiadvacet a byla designérkou a toužila po práci v zahraničí. U ní mi bylo jasné, že se do manželství a rodiny nepožene. Dávala nám to na vědomí už od dětství.

To starší dcera Tereza, které bylo přes třicet, byla už dva roky vdaná a se svým manželem se intenzivně pokoušeli o dítě. Ale nedařilo se. Celá rodina se pokoušela sehnat toho nejlepšího gynekologa a nevynechali jsme ani osvědčené léčitele.

Konečně se zadařilo a Terezka otěhotněla. Ve svých dvaatřiceti porodila vymodlenou holčičku Kamilku.

Naše úžasná Kamilka!

Krásné a zdravé miminko rostlo jako z vody. Dceři se ještě před skončením rodičovské dovolené naskytla velice zajímavá pracovní možnost, a tak se rodinná rada usnesla, že jako vždy společnými silami vše zvládneme.

S novým rokem jsme si rozdělili služby, kdy se, kdo jak bude starat o malou a se zapojením i druhé babičky jsme vše skvěle zvládali. Zažívala jsem nejšťastnější momenty ve svém životě a myslím, že nejen já.

Svorně jsme se těšili na jaro, kdy se nebudeme balit do bund a šál a naše Kamilka konečně vyzkouší venku svoji červenou motorku, kterou našla pod stromečkem. Po bytě drandila, jak malá závodnice, a i když spadla, vždy říkala:

„Nebolí, zahojí se“ a i když si trošku někdy zafňukala, s nadšením pokračovala dále. Konečně, když slezl úplně sníh, zahrada se stala novým úžasným místem pro řádění naší malé Kamilky.

Rodiče byli odvážní a často se s ní vydali i za plot na chodník, aby se pořádně projela. Vždyť to byla šikovná a chytrá holčička. Všechno se učila tak rychle a byla neuvěřitelně pozitivní.

Měla talent na všechno

Do léta byla opravdovou přebornicí v jízdě na motorce. Nikdy se nestalo, že by neposlechla. Když se řeklo „zastav“, zastavila. Když se řeklo „přibrzdi“, přibrzdila. Po nějakém čase jsem se osmělila i já začala jsem si ji brát s sebou na nákup.

Byly jsme dobrá dvojka, já za sebou táhla tašku na kolečkách a Kamilka na červené motorce uháněla vstříc novým zážitkům. Bylo vždy velice milé, když se několik kroků přede mnou zastavila, otočila se a pokřikovala:

„Babiko, honem, já čekám.“ A já ji vždy došla a ona se zase smála a odstrkovala se dál. Tak, jako jakékoli jiné hlídací úterý, jsme šly ten den spolu nakoupit. Svítilo sluníčko, na nebi ani mráčku.

Kamilka měla bílý klobouček, růžové tričko, džínovou sukýnku a sportovní botičky, to proto, aby si neodřela prstíky na nožkách, když se odrážela. Vše vždy muselo být hezky vyladěné. Na to měla Kamilka výtvarné oko, nejspíš zděděné po své tetě designerce.

Vydaly jsme se směrem k nákupnímu centru. Kamilka dojela k přechodu a otočila se a začala na mě volat: „Babičko, počkám.“ Otáčela se se svou motorkou a já se pomalu blížila. Měla jsem už tehdy bolavá kolena,.

Jako děsivá noční můra

A najednou – při tom prudkém otáčení , sklouzla i se svou motorkou z okraje chodníku. Viděla jsem, jak padá rovnou pod kola auta, které právě projíždělo kolem. . Křičela jsem, odhodila tašku na kolečkách a utíkala k autu. Bouchala jsem do něj jako šílená.

Začali se sbíhat lidé. Řidič na mě zděšeně hleděl, bezmocně stál vedle auta v šoku a já do něho bušila. Vůbec se nebránil… Nevím, co se pak přesně dělo, ale já měla pocit, že musím to auto převrátit a dostat se, co nejblíže k mé milované vnučce.

Byla to věčnost, než přijela sanitka a hasiči. Museli Kamilku vyprostit. Když ji předali lékařům, měla velmi slabou srdeční činnost, ztěžka dýchala, spíše chroptila… V momentě byla připojená na několik přístrojů.

Naložili ji do sanitky, ale ta se stále nerozjížděli. Věděla jsem, že je to špatné. Uvědomila jsem si, že bych měla zavolat dceři. Telefon několikrát zazvonil, ale na druhé straně se ozvalo: „Mami, opravdu nemůžu“ a zavěsila. Už neslyšela můj nářek.

Okamžitě jsem vytočila číslo znovu: „Nepokládej to,“ křičela jsem na ni. Bylo to tak alarmující… „Co se stalo,“ zaznělo na druhé straně a já jen vzlykala. Znovu se ozvalo: „Proboha, co se stalo? Mami, mluv!“ Nebyla jsem schopná to vůbec vyslovit.

„Kamilku přejelo auto. Je to vážné! Neřiď sama, ať tě někdo odveze.“ To už nám nad hlavami kroužil vrtulník. Ani nevím, jak se podařilo, že přistál. Lékaři a ostatní zdravotníci pospíchali k sanitce. Zaslechla jsem jen, že ji oživují.

Zavolala jsem znovu dceři, že nevím, kam ji povezou. Už byla na cestě k nám.

Vrtulník odletěl prázdný

Po čase, o jehož délce nemám dodnes tušení, vyšli ze sanitky lékaři z letecké záchranky. Nastoupili zpět do vrtulníku a odletěli bez Kamilky. Byl to moment, který vyzněl neurčitě… Stála jsem tam úplně zmatená. Na chvíli doufala v zázrak. Ten se však nekonal.

K záchrance přijel další vůz. A tím vyhasly veškeré naděje. Byl to vůz koronera, lékaře, který již nepomáhá živým, ale ohledává mrtvé. Vzápětí se davem prodrala moje dcera… Pláč, křik, zoufalost, na více jsme se s dcerou nezmohly.

Začala se sjíždět ze všech koutů celá naše rodina. Když přijel pohřební vůz, byli jsme tam všichni, rodina, která vždy za všech okolností drží pohromadě, ale nyní byla naprosto bezmocná. Ujala se nás policie a nějaká psycholožka.

Nechtěli jsme opustit místo nehody. Po přemlouvání nás odvedli jen několik desítek metrů k domu, kde jsme bydleli. Psycholožka s námi byla až do večera. Dodnes a především zpětně oceňuji její přítomnost.

Byla to v mém životě skutečně doslova a do písmene první probděná noc v slzách. Každý obviňoval sám sebe, co měl udělat jinak, co lépe. Neútočili jsme na sebe, nepodléhali jsme agresivním výpadům.

I v tom nám pomohla psycholožka, která popsala, co se vlastně odehrálo na křižovatce u obchodního centra.

Přijdou někdy lepší zítřky?

S citlivostí nám vysvětlila, že se nesmíme navzájem obviňovat a hlavně ať necháme volný průchod smutku.

V daný moment je vám úplně jedno, co vám, nějaká cizí ženská, která tu bolest nezažila, říká, ale s každým dalším dnem dokážete ocenit, že někdo tak zkušený byl ve vašem zhrouceném rodinném kruhu.

Její nadhled mě tu noc sice dráždil, ale byla to ta první pomoc, která naší rodině pomohla dýchat a poznenáhlu se vracet zpět k životu.

Bylo třeba si uvědomit, že Kamilka se už nikdy nevrátí, že to bolí, ale čas se ani o vteřinu zpět vrátit nedá a nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Stéle se vracím ve vzpomínkách k tomu osudovému dnu, který nám všem vzal to nejcennější, co jsme měli.

Po celé dva roky se mi vrací poslední Kamilčin úsměv, kdy seděla na červené motorce a volala na mě: „Babičko, počkám.“ Stále vidím tvář toho vyděšeného řidiče a v  noci ve snu pěstmi buším do kapoty jeho auta a křičím…. Možná to potrvá ještě dlouho.

Dceři se opět nedaří otěhotnět, a už je jí osmatřicet let. Moje mladší dcera čeká miminko a prožívá štěstí. Pro mě je to naděje na dalšího vnoučka, ale já se nedokážu na něho těšit tak, jak bych měla. Tolik bych si totiž přála vidět obě své dcerky šťastné! A bojím se, že se toho nikdy nedočkám.

Kamila (67), Praha

reklama
Související články
18.5.2024
Krásně jsme si žili, v klidu a pohodě. Vůbec by mě nenapadlo, že se můj život najednou zvrátí do nejistoty a emocí. Můj manžel Petr je velmi šikovný zahradník. Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu, aby měl ještě nějaké peníze ke klasickému platu navíc. Jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme se do sebe v době, kdy byl ještě ženatý a já byla sama s malou dcerou Danou. Měla jsem
17.5.2024
Můj syn byl vždycky samotář, seznamování s lidmi nebylo nic pro něj. Už jsem se bála, že si žádnou nevěstu nenajde. Tu pravou potkal až ve čtyřiceti. Náš syn Fanoušek byl vymodlené dítě. Dlouho jsem nemohla přijít do jiného stavu a už jsme se s manželem báli, že se potomka snad nikdy nedočkáme. Když se František narodil, byli jsme nejšťastnější pod sluncem. Viděli jsme se v něm a zahrnovali ho
15.5.2024
Chodí nafintěná a jen se tahá s chlapy. Bere vše! Je jí to jedno. Stydím se za ni a pomluvy už ani nevnímám. Takovou potupu jsem si od vlastní dcery nezasloužila! Už je to pár let, co jsem vzdala marné pokusy jí nějak domluvit. Nebo zjistit příčinu jejího, pro mě naprosto nepochopitelného chování. Občas mám pocit, že se ta nešťastná holka snad zbláznila. Začalo to úplně nevinně, rozchodem s jej
14.5.2024
Mám snad tu nejhorší švagrovou na světě! Je na mě vysazená už od začátku. Nejhorší na celé situaci je fakt, že se mě můj muž nezastane. Když jsem potkala Martina, byla jsem už vdova s dcerou na studiích. Můj manžel tragicky zahynul na cestě z práce. Prostě jednoho rána odjel a už se nám nikdy nevrátil. Naší Kačence bylo v té době osm let. Žily jsme pak mnoho let jen jedna pro druhou a vlastně n
10.5.2024
Moje sestra sbírala úspěchy po celém světě, pro svou zářnou kariéru se vzdala i rodinného života. Pozdě toho litovala. Když se její opona úspěchu zatáhla, neměla už pro co žít. Zuzana byla moje starší sestra, úžasná a talentovaná. Všichni k ní od jejího dětství pohlíželi jako na budoucí hvězdu a já byla její stín. Byla skvělá ve všem, v baletu i ve zpěvu, na rozdíl ode mne. A na který hudebn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
epochanacestach.cz
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
Pohádková krása zrcadlená ve vodní hladině! Vodní hrady a zámky zrcadlící se na hladině bývaly nedobytnými baštami i pohodlnými luxusními šlechtickými sídly a dnes jsou perlami české krajiny, za kterými putují statisíce turistů. A snad nejvýraznější mezi nimi je zámek Červená Lhota. Jméno podle ďábelské legendy Pro to, aby se jejich tvrz změnila ve vodní,
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
historyplus.cz
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
Bývaly doby, kdy architekti dokázali i obyčejným funkčním továrnám vtisknout eleganci výstavných zámků. Pardubice jeden takový skvost mají, a dokonce si ho v posledních letech vycizelovaly k dokonalosti. Umění, které mele Na břehu řeky Chrudimky v Pardubicích stával mlýn už v roce 1586. Na počátku 20. století však mlynářské konkurenci v oblasti vládnou bratři Egon (1871–1932) a Karel (1879–1944) Winternitzovi,
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
iluxus.cz
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
Právě probíhající „Perlový týden“ překvapil fantastickým náhrdelníkem značky Mikimoto. Ten bude možné vidět až do neděle v pražském butiku v ulici Na Příkopě, následně se všemi ostatními šperky poputu
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
nejsemsama.cz
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
Bolí vás svaly a klouby, ládujete do sebe pilulky tišící bolest, a nic nezabírá? Chce to změnu… Vyčleňte si jen pár minut denně na protažení celého těla, a budete se cítit jako znovuzrozená. Protažení trapéz Tento cvik můžete provádět vsedě i vestoje, dodržet musíte jen zcela rovná záda. Jednou rukou přitáhněte hlavu k rameni, druhé rameno se
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
enigmaplus.cz
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
Jonaguni je ostrov náležející do japonské prefektury Okinawa. Poblíž něj leží pod mořskou hladinou gigantické kamenné bloky, které připomínají obrovské terasy se schodišti vytesanými do kamene. Odhadu
Když může Prachař, koketuje i ona
nasehvezdy.cz
Když může Prachař, koketuje i ona
Herečka Sara Sandeva (26) ze seriálu Jedna rodina to s Jakubem Prachařem (40) zřejmě nemá jednoduché! Že by jí už docházela trpělivost? Ještě než se dali dohromady, říkalo se, že není krásné ženy, k
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
epochalnisvet.cz
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
Bizarní skandál na začátku tohoto roku otřásá židovskou komunitou v New Yorku. Pod historickou synagogou je objeven tajný podzemní tunel vedoucí do suterénu prázdného obytného domu. O jeho původu a účelu se hned po odhalení rozhoří divoké spekulace. Sloužil k obchodování s dětmi nebo k jiným nezákonným činnostem, jak tvrdí konspirační teoretikové?   V polovině
Tagliatelle s bazalkovým pestem
tisicereceptu.cz
Tagliatelle s bazalkovým pestem
Tagliatelle představují dlouhé široké nudle. Seženete je v každém supermarketu. A nejlépe chutnají právě s pestem. Ingredience 1 balení těstovin tagliatelle dvě hrsti čerstvé bazalky 6 lžic ol
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
21stoleti.cz
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
Země a jejích sedm sestřiček se od svého zrodu drží pomyslných máminých sukní. Možná se jejich orbity v minulosti měnily, možná pohltily některé ze svých sourozenců, ale z dálky Sluneční soustava půso
Musím zachránit manželství!
skutecnepribehy.cz
Musím zachránit manželství!
Krásně jsme si žili, v klidu a pohodě. Vůbec by mě nenapadlo, že se můj život najednou zvrátí do nejistoty a emocí. Můj manžel Petr je velmi šikovný zahradník. Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu, aby měl ještě nějaké peníze ke klasickému platu navíc. Jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
epochaplus.cz
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
Bylo jednou jedno Slunce a mělo osm dětí. Jejich jména všichni známe. Mají ale něco společného s lidmi? I když už jsou to dnes dospělé planety, životem si nesou následky svého divokého dětství. Příběh se začíná psát před 4,6 miliardami let. Okolo právě vznikající hvězdy se vytvoří rotující prachoplynný disk. Částice v něm se začnou srážet