Jak jsem byla nařčená z krádeže

Total
17
Shares

S „děravou“ pamětí mých rodičů a prarodičů jsem zažila spoustu legrace. Někdy vám ale špatná paměť a zapomnětlivost může připravit horké chvilky.

Věčně někde zatoulané zuby a brýle to byl evergreen mé babičky a dědečka. Tak si je pamatuju z dětství. „Evičko, neviděla jsi někde moje druhé oči?“ Podala jsem jí pouzdro s brýlemi. Obřadně si je nasadila na nos a do čtvrt hodiny spokojeně spala před rozzářenou obrazovkou. Děda zase ukrýval svoji zubní náhradu do hrnků. Párkrát jsem je zalila čajem z konvice. Naštěstí jsem tuhle specialitu nikdy nenabídla návštěvě. A zapomnětlivý začíná být poslední dobou i můj manžel. Pořád hledá klíče a mobil. A občas taky ty brýle, co má na hlavě… No prostě s ním začíná být legrace!

Musíme si pomáhat?

Tento rok v lednu do mě vrazila před výtahem sousedka. „Ježíš, promiň,“ omlouvala se. Viděla jsem na ní, že se něco děje, a hned jsem se zeptala, co ji trápí. „Ale, mohli jsme jet s dětmi lyžovat a…brácha si měl na tu dobu vzít k sobě babičku. A nemůže. Doma ji nechat samotnou nelze.“ Znaly jsme se dobře, tak jsem jí nabídla pomoc. „Já ti babičku pohlídám.“

„Fakt! To bys udělala?“ Nadskočila sousedka radostí a hned spustila, „Naše babi potřebuje jen dohlédnout na to, jestli si vzala prášky, vypnula plyn a trochu si popovídat.“ Vypadalo to jednoduše. Monika s rodinou odjela do hor a ještě ten den po obědě jsem zarachotila klíčem, vešla k nim do bytu a tam už na mě čekala paní Jiřinka. Uvařila mi kafe, vytáhla černobílé fotky a vyprávěla mi o lidech, které jsem neznala. „Tohle byl můj strýc z matčiny strany, to je moje sestřenice, zabil ji blesk na poli…“ „Hmm, babi a co jste jedla k obědu?“ Snažila jsem zavést řeč na současnost. „Oběd? Dneska?“ Udiveně zakroutila hlavou. „Víte, Evičko,“ rozhlížela se najednou kolem, „že mi z pokoje mizí věci?“ zašeptala. Den na to mi barvitě popisovala kamarádky Bohunku a Mařenku, se kterými si hrávala za zdí nějaké slepičárny. Ale jestli snídala, to netušila. „A jé, tady klepe na dveře pan Alzheimer. O tom se sousedka nezmínila!“

Pro dobrotu na žebrotu

Když se sousedi vrátili domů, oddychla jsem si. „Crrr,“ opírala se mi o zvonek sousedka. Myslela jsem, že mi jde poděkovat. „Ukradla jsi babičce dvacet tisíc!“ uhodila na mě. Rozesmála jsem se. „Nikdo jiný k nám nechodil.“ „Znáš babičku,“ snažila jsem se ji uklidnit. „Hledali jste všude?“ „Šetřila si na pohřeb a ty? To sis pěkně vydělala, viď!“ Pohádaly jsme se, až se otvíraly dveře ostatních nájemníků. „Babi odvezla sanitka. Složila se z toho,“ vykřikovala sousedka na celý dům. Hájila jsem se horem dolem, ale zbytečně. Během hospitalizace babičce vysmejčili skříně, ale po bankovkách se slehla zem. Chodila jsem po domě s vypáleným cejchem zlodějky na čele. Za dva týdny se ozval zvonek u dveří. Kukátkem jsem viděla sousedku, a nechtělo se mi otevřít. Nakonec jsem to ale udělala. „Ty, Evo, vyndávala jsem z mrazáku kachnu a…, trůnila na obálce s babiččinými zmraženými penězi. Promiň…“

Eva (62), Olomouc

Také se vám může líbit

Švagrová mě drze okradla!

Do naší rodiny příliš nezapadala. Nebylo mi jasné, proč si bratr vybral za ženu právě tuhle zpovykanou ženskou. Každá její návštěva byla utrpením. Moje švagrová, na rozdíl ode mě, vystudovala vysokou školu a byla…
Zobrazit