Vždy se objevil znenadání, a zase zmizel. Celý život mě provází tato neznámá postava vysokého muže s alabastrovou pletí a černým kloboukem.
Bylo mi kolem osmého roku, když jsme vyrazili s třídou na školní výlet. Milovala jsem přírodu a od nepaměti se s oblibou procházela sama lesem, loukou nebo podél potoka. V dětské fantazii jsem si vytvořila svůj svět plný víl a kouzelných bytostí, zapomněla vždy na okolní svět a tak jsem šla neustále hlouběji a hlouběji do lesa.
Bála jsem se čaroděje
Najednou mi naskočila husí kůže, s křikem jsem se obrátila a běžela pryč. Za stromem stál vysoký bledý muž, na hlavě černý velký klobouk a upřeně mě ze strany stromu pozoroval. Ve své vizi dítěte jsem ho vnímala jako nebezpečného zlého čaroděje. Jak čas šel, na zážitek z lesa jsem zapomněla. A dlouho jsem si na tajuplného muže nevzpomněla. Až v dospívání… Velmi ráda jsem si krátila cestu z diskoték. Jednoho večera jsem vyzkoušela nenápadnou uličku, která děsila svou ponurostí. Šla jsem tmou, kterou ozařovala jediná místní lampa. Město bylo tiché a ponořené do ranní mlžiny, jako to v brzkých ranních hodinách bývá. Ticho mi však narušily kroky, které se ozvaly za mnou. Otočila jsem se. Stál tam on, nehybně a bez výrazu. Díval se přímo na mě. Vzala jsem nohy na ramena a utíkala jako o život až domů posílená starou hrůzou z dětství.
Stal se mým stínem
Pokaždé, když jsem byla sama, jsem ho někde zahlédla. Jeho přítomnost mě přiváděla do rozpaků, neustále jsem měla pocit úzkosti. Bála jsem se ho. Vyhýbala jsem se tedy místům, kde jsem mohla zůstat opuštěná. Jednoho osudného odpoledne jsem pospíchala autem po dálnici. Den byl opravdu hektický, nestíhala jsem nic a vše na mě padalo. Neustále mi někdo telefonoval a já nestíhala řešit pracovní záležitosti. V návalu stresu jsem přestala sledovat trasu a ošklivě nabourala do nákladního auta. Byl to šok, nezvládala jsem se ani pohnout, nedokázala jsem otevřít oči, jen jsem cítila kouř a silné horoucí teplo, které mi zalilo tvář. Něčí ruce mě však chytaly kolem pasu a tahaly velkou sílou pryč z toho sálajícího pekla. Cítila jsem, jak se kouř vzdaluje a pootevřela omámeně oči. Byl to on! Muž v klobouku, držel mě v náručí a pokládal na zem. Zavřela jsem oči a nechala vše plynout ve snech.
Zachránil mě a zmizel
Měla to být to smrtelná autonehoda. Nikdo nechápal, jak bylo možné, že jsem se dostala ven z auta a unikla tak požáru auta. Tvrdila jsem a stála si za tím, že mě zachránil neznámý muž s kloboukem. Nikdo však postavu, jakou jsem popisovala, neviděl. Tajemný muž, který mi zachránil život, zmizel na dlouhou dobu. Až jednoho dne, na mé svatbě, mě přišel opět navštívit. Slavila jsem svůj velký den, když v tom můj zrak přitáhla známá postava. Stál v temném rohu místnosti a díval se opět přímo na mě. Pokývala jsem na něj děkovně hlavou a zeptala jsem se ihned kamarádky, kdo to je. Ta mi však řekla, že nikoho nevidí!
Kristýna, (52), Olomouc
