S Lubošem jsme se znali odjakživa, na základní škole jsme chodili do stejné třídy. Výborně jsme si rozuměli a chtěli jsme se vzít. Jenomže on byl až příliš atraktivní... Do svatby chyběl jen jediný týden, a moje pochybnosti vrcholily. Přitom jsem byla přesvědčena o tom, že Luboš je největší láska mého života. Ale už několikrát jsem si vzpomněla na cikánku, kterou jsem potkala na pouti, když mi

Během života se musíme vypořádávat s velkými životními paradoxy. I mě jeden takový potkal, když už jsem vůbec nedoufala, že svého syna ještě někdy uvidím. Tomášek otevřel dveře. „Mami, nemáš hlad? Koupil jsem ti ten sýr, který máš ráda.“ Zavrtím hlavou. Hlad nemám a navíc mám momentálně naprostý pocit štěstí. Jsem tak vděčná osudu, že mě tohle všechno ještě potkalo. Vždyť není to tak dávno, co js

Nikdy bych bývala nevěřila, že nenávist může mít takovou sílu! Ale když jsem si všimla, že se na hrobě začaly náhle objevovat výhrůžné nápisy s ohnivým okrajem, změnila jsem názor… Jako malá holka jsem se s mým bratrancem Šimonem docela snášela. Nebyli jsme sice nejlepší kamarádi, ale dokázali jsme si spolu hrát nebo si i povídat. Jezdili jsme s rodiči k tetě do města a pro mě a moji sestru to

V šeru a sněhové vánici jsme zabloudili. Nemohla jsem nalézt správnou odbočku. Vítr burácel a stromy se ohýbaly. Najednou jsme uslyšeli děsivý výkřik… Stalo se to před pár lety, když mi moje dlouholetá kamarádka Zdenička nabídla pobyt na své chatě v Krušných horách. S nadšením jsem přijala a těšila se, jak si budu užívat víkend s vnoučátky. Nasedli jsme do auta a vyrazili. Po cestě nás zlákaly

V chladném a deštivém počasí mi byla stále zima, toužila jsem po teple a sluníčku, ale neměla dost peněz na nějakou pořádnou dovolenou. Nakonec jsem celou zimu strávila u moře a ještě dostala zaplaceno! Můj předčasný odchod do důchodu byl jedna velká katastrofa. Podnik, kde jsem pracovala řadu let, zkrachoval a na pracovním úřadu se mi málem vysmáli. Prý, kde bych si co sháněla ve svém věku a pož

Moje dlouholetá kamarádka se začala pozorovat a nabyla přesvědčení, že je smrtelně nemocná. Bylo na mě ji z její hypochondrie vyléčit! Se Stáňou jsme se znaly odjakživa. Naše maminky totiž spolu ležely kdysi v porodnici a od té doby se kamarádily. My tak se Stáňou vyrůstaly téměř jako sestry. Vídaly jsme se denně. Ve školce, škole a později i na učilišti. Staly se z nás prodavačky, i když každá p

Když jsem stále nikoho neměla, řekla jsem si, že si podám inzerát, protože už nemám co ztratit. A to změnilo celý můj život… Nastala pravá lednová pohroma. Barák zapadl sněhem, z oken už pro sněhovou kalamitu nebylo vidět, nešla elektřina, fičel ledový vítr. My tady na horách jsme zvyklí na všechno, ale tohle už bylo i na mě moc. Když jsem vyprošťovala babičku od sousedů ze závějí, říkala jsem

Jedna nenápadná černobílá fotografie změnila život celé naší rodiny k nepoznání. Děti s námi přestaly mluvit a vnoučata zlomila hůl nade všemi. Pravda vyšla najevo po padesáti letech. Prožila jsem moc hezké dětství na malé vesnici. Ani mě nenapadlo, že bych mohla někdy žít ve městě! Ale stalo se. Po události, která měla být navždy zapomenuta, jsem odešla studovat do města a už se nevrátila. Coby

Moje nová kolegyně získala práci, na kterou jsem čekala marně řadu let. Vymyslela geniální lest. Zasloužím se o její povýšení a vytoužená pozice bude konečně moje! Hned vedle našeho rozlehlého, a také hodně studeného a nehostinného skladu byla taková malá kancelář. Sídlil v ní náš šéf, vedoucí! Na práci toho moc neměl. Všechno jsme za něho, z lítosti a loajality, odřely za něho. My tři podřízené.

Vždycky jsem si myslela, že máme s mužem idylický vztah bez lží, falše a úskoků. Jaký ale byl můj šok, když jsem zjistila, že mi dlouhé roky sprostě lhal. Kdykoli jsme se s kamarádkami nebo kolegyněmi v práci bavily o našich partnerech, nestačila jsem se divit, v jakých vztazích jsou ženy schopné žít. Jednu partner terorizoval bezdůvodnými žárlivými výstupy, jiná byla věčně bez koruny, protože