Na svatbu bych nikdy nekývla nebýt jeho dětí. Ty jsem milovala nade vše a tak jsem si za manžela vzala muže, kterého jsem nejen nemilovala, ale neměla ho ani ráda.
Po dětech jsem toužila odjakživa, ale osud mi je nikdy nedopřál. První manželství zůstalo bez potomků a skončilo rozvodem. Manžel děti nechtěl a tak se mu náramně hodilo, že nepřicházely. O adopci jsem nesměla ani uvažovat. „K čemu nám budou cizí děti? A kdo ví, co by z nich vyrostlo? Měj rozum, Kamilko,“ domlouval mi tak dlouho, až jsem rezignovala.
Práce pečovatelky mě moc bavila
Po mnoha letech si našel rozvedenou paní s třemi dětmi. Občas jsem ho potkala, obklopeného caparty a bylo mi smutno. Kdybych nebyla tak zbabělá! Roky utíkaly a já byla stále sama. Naštěstí jsem si našla práci u starých lidí, kterým jsem dělala pečovatelku, a to mě moc bavilo. Vždyť staříčci jsou skoro jako malé děti! Doprovázela jsem je k lékaři a také s nimi trávila volný čas. Společně jsme podnikali nenáročné vycházky po okolí a občas vyjeli vlakem i někam dál. Troufla jsme si na to i s pánem na vozíku! Měl ohromnou radost a já zase pocit, že mohu být alespoň někomu užitečná. Jednou, právě když jsem s tímhle pánem byla na výstavě hraček, které jsme oba milovali, jsem se seznámila s takovou zvláštní rodinkou. Tvořil ji pán asi tak v mém věku a dvě malé děti. Pomyslela jsem si, jaký je to hodný dědeček, když vzal vnoučata na výstavu, ale děti mu říkaly tati. Musel je mít hodně pozdě!
Nepodobná dvojčata
Dali jsme se spontánně do řeči a on se mi svěřil, že se ženil až v padesáti s o hodně mladší ženou. „Člověk by čekal, že mě přežije o půl století, ale ona chudák zemřela krátce po porodu. Jsem na děti sám a občas mám nervy, víte kde!“ povzdechl si smutně, jakoby pro něho byly vlastní děti nějaké závaží, či co. Byly to krásné dvě holčičky, z nichž ta jedna vypadala spíš jako kluk. O to větší bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že to jsou dvojčata! „Vždyť si nejsou vůbec ta děvčata podobná,“ divila jsme se, ale on jen pokrčil rezignovaně rameny. Prý, co by za to dal, kdyby si mohl jednou v klidu přečíst knížku! Nabídla jsem se, že mu s nimi pomohu a on, k mému nadšení, okamžitě souhlasil. S Haničkou a Aničkou jsem si od první chvíle náramně rozuměla. Hned druhý den jsem s nimi směla jít na hodinku ven a potom už jsem s nimi byla skoro každý den.
Chtěl se dětí zbavit
Vyzvedávala jsem je ze školy, trávila soboty a občas je i s tatínkem pozvala na nedělní oběd. S panem Tomášem jsme se stali nejlepšími kamarády, přestože mě často dost iritoval svými negativními výroky. Přišlo mi, že snad ty svoje krásné holky nemá ani rád! „Našel jsem si super ženskou. Ale o děti se starat nechce. Svoje má už velké a touží po volnosti a cestování. Asi dám dcery do pěstounské péče, nebo něco takového. Jsem už na ně starý. Ať se postará někdo, kdo na to má síly a chuť!“ řekl mi jednou u oběda. Před děvčaty! Jakoby neměl ani srdce. Úplně mi přestalo chutnat. To snad nemyslí vážně! To nemůže být pravda! Mlčela jsem, protože bych se s ním musela pohádat nebo rovnou porvat. Holčičky také mlčely, jen Hanička mi na rozloučenou pošeptala: „Vezmi si nás ty! My k nikomu cizímu nechceme!“ Přemýšlela jsem celou noc a potom celý den a zase noc. Když mi hlavou blesknul dost bláznivý nápad, okamžitě jsem věděla, že je tím jediným řešením.
Požádala jsem ho ruku
Zavolala jsem Tomášovi a požádala ho o schůzku. Bez dětí, abychom měli klid a vše společně promysleli. „Mám pro tebe návrh. Ty budeš moct cestovat s tou svojí láskou a já získám to, co je mému srdci nejdražší. Tvoje dcery!“ navrhla jsem mu a on nechápavě třásl hlavou, jako že jsem se asi zbláznila. Než se mohl zeptat, jak to hodlám udělat, pokračovala jsem: „Vezmeme se. Na oko. Budu tvoje žena a postarám se o děti. Ty si budeš žít po svém a po nějakém čase se můžeme rozvést. Jen tak získám holky do vlastní péče. Do té pěstounské mi je nedají, kvůli mému věku, už jsem se informovala!“ Tomáš si mě nedůvěřivě prohlížel, jako bych ho chtěla okrást. Potom se ale usmál a řekl: „No, vlastně to není tak špatný nápad. Alespoň se o nic nebudu muset starat!“ To byl celý on, Šlo mu jen o sebe a pohodlíčko! A tak jsem se stala náhradní maminkou dvou krásných dcer. Je nám spolu moc dobře!
Kamila S. (51), Liberec
