Při předvánočním shonu jsem potkala chlapečka, který chtěl koupit dárek pro svou mrtvou sestřičku. Neměl dost peněz. Musela jsem mu přispět. Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť. Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny. Když jsem tak bloudila po regálech,

Vlastní vinou jsem se ocitla v nepříjemné situaci. A nevím, jak z ní ven. Ale najednou jsem zoufale potřebovala změnu a dobrodružství. Je mi dvaačtyřicet, jsem vdaná, dcera chodí na střední školu. Manželství máme hezké, muž je dobrák každým coulem, nikdy mi nic nechybělo. Slušně vydělává, má nás obě moc rád, jestli občas proběhne nějaká menší hádka, vždycky je to kvůli malichernosti. Nevím, co t

Můj život se scvrkl do každodenních starostí, a občasných známostí, ze kterých nic vážného nekoukalo. Nikdy by mě nenapadlo, že tím pravým bude až přítel mé dcery. O co více mě míjely osudové vztahy, o to větší kamarádky jsme byly s dcerou Monikou. Jezdily jsme spolu na výlety, chodily nakupovat, do kina, říkaly si svá tajemství. Jenže pak se moje holčička zamilovala. Když mi jednoho dne oznámil

Syn vyženil malého chlapce a později se mu narodila dcera. Naše jediná vnučka! Nedokážu se chovat k oběma dětem stejně, když ten kluk není náš. Syn Tomáš se před čtyřmi lety oženil se svobodnou matkou, která měla tehdy dvouletého syna. Dnes je mu šest. Otevřeně přiznávám, že dvakrát nadšená jsem z toho nebyla, ale respektovala jsem jeho volbu. Snacha můj postoj vycítila, takže naše vztahy nebyly

Zamilovala jsem se na první pohled. Můj idol připomínal prince z Tří oříšků pro Popelku, ale naší lásce cosi bránilo: vedli jsme zcela odlišné životy. Narodila jsem se ve velkém městě a také jsem k němu přilnula. Odmala mi bylo líto spolužáků, kteří dojížděli do školy z vesniček či polosamot. Říkala jsem si: A nežijí náhodou chudým kulturním životem? Kam chodí na koncerty? Nechybí jim posezení v

Chtěla jsem jen být vůči svým dětem zodpovědná. Nikdy by mě nenapadlo, že sepsáním závěti rozpoutám takové peklo. Přišli opravdu všichni! Zřejmě očekávali, že přišla moje poslední hodinka a chtěli být u toho, aby nemohlo dojít k mýlce. Jenže já na nemocniční posteli neumírám. Jen jsem absolvovala malý zákrok a zítra mě kamarádka odveze domů. Ale to divadlo jsem si nemohla odpustit. Zasloužím si

Možná jsem směšná stará bába, ale s tím se nedá vůbec nic dělat. Přes všechny své špatné zkušenosti jsem se rozhodla, že do toho půjdu znovu. Dcera se na mě dívá, jako bych snad spadla z Marsu. „Mami, to přece nemyslíš vážně! Řekni, že ne!“ Chtěla by slyšet, že mi je Aleš úplně lhostejný a že hned zítra na něj přestanu myslet. Ale to prostě neudělám. Já se totiž zamilovala. Už v tom zase lítám.

Když snacha ten šperk od mého syna dostala, byla nejšťastnější na světě. Od té chvíle se ale její život proměnil v peklo. V životě jsem nikdy nic nenašla. Když jsem uviděla ten žlutý kroužek na zemi, ani ve snu mě nenapadlo, že by mohl být opravdu zlatý. Můj syn ale zjistil, že prstýnek má vyrytou puncovní značku, a tak jsem s ním ihned běžela k odborníkovi. Zlatník mi skutečně potvrdil, že se

Drobné lži se staly součástí mého života. Nepočítala jsem ale, že se mi jednou málem pořádně vymstí. Nikdo mi nevěřil, ani když jsem mluvila pravdu. Manžel očekával teplé večeře, dcera nové a hodně drahé šaty k narozeninám, a syn, aby toho nebylo málo, nové kolo. V práci na mě kladli nároky, které jsem nemohla splnit ani ve snu, protože jsem kdysi ve svém životopisu zalhala, že umím dobře anglic

Na první pohled to byl docela obyčejný kámen, jen s netypickým zbarvením. Mně i mamince se líbil, a tak jsme si ho odnesly domů. Pak se začaly dít neuvěřitelné věci… Poslední dva roky šlo mé manželství se Štěpánem od desíti k pěti, a tak bylo jen otázkou času, kdy dospějeme k onomu konečnému rozhodnutí, a tím byl rozvod. Vlastně to bylo pro nás pro oba vysvobození. Ve vztahu jsme už dlouho let