Domů     Kdyby mě neokradli, nepoznala bych svého prince!
Kdyby mě neokradli, nepoznala bych svého prince!

Nedávno jsem ovdověla a byla jsem přesvědčena o tom, že v malém venkovském domku zůstanu sama. Všechno změnila moje nová kabelka.

Několik let jsem pečovala o těžce nemocného manžela. Byly to dlouhé roky, a smutné. Pracovala jsem jen na půl úvazku, pak utíkala domů, starat se o muže. Lékaři už nedávali žádnou naději.

Mám v paměti ty pochmurné chvíle, kdy jsem sedávala u jeho lůžka a už nevěděla, co bych říkala. Došla mi slova útěchy, došly mi vzpomínky, plakat jsem si zakázala, abych ho zbytečně neděsila.

A tak jsem jen seděla v naší ložnici, naslouchala tikotu hodin, pozorovala bledou tvář neklidně spícího muže a marně se snažila vyhnat z hlavy chmury, deprese a beznaděj.

Možná si představujete, že jsme my dva měli za sebou hezký společný život, ale není to pravda. Můj muž nebyl žádný dobrák.

Dvakrát mi utekl za jinou, jedna z nich s ním dokonce čekala dítě, a protože se tím ani nenamáhal tajit, jeho – jak se tak říká – levoboček nás navštěvoval. Oblíbila jsem si ho, vlastní děti nemám, a tak jsem Petra svým způsobem považovala za syna.

Jako dítě byl milý, vyrostl bohužel do otcovy podoby, a zdaleka nejen fyzicky. Když dospěl do složitých pubertálních let, z hrníčku, který stával na kuchyňské lince a o kterém dobře věděl, zmizely peníze. Nebyla to tak docela malá částka. Nechala jsem to být.

Petr se pak ukazoval méně a méně, až se z našeho života vytratil docela. Těžce nemocného otce nenavštívil ani jednou.

Vzpomínka na romantickou procházku

Spojoval nás s manželem hlavně zvyk, pečovala jsem o něho v prvé řadě z vrozeného smyslu pro povinnost, ale čas od času jsem z hlavy vydolovala i docela hezkou vzpomínku, při které jsem se usmívala.

Když jsme se před šestatřiceti lety na venkovské zábavě v obci, kde jsem měla babičku, seznámili, býval to nejhezčí kluk široko daleko. Tomu by dnes už živá duše neuvěřila.

V paměti mám ten obrázek, jak si přisedl ke mně a ke kamarádce, ani se neptal, zda je tu volno, objednal mi griotku a nespustil ze mě oči.

Tančit odmítl, pozval mě na procházku do lesa, ale nic si ke mně nedovolil, jen si mě okouzleně prohlížel, což se mi jevilo jako romantické. A pak jsme spolu přece jen tančili – na lesní cestě, kam doléhaly střípky hudby z oken kulturního domu.

Teď jsme stáli na konci té cesty. Když navždy odešel, cítila jsem podivnou prázdnotu a věděla jsem, že teď už budu navěky sama. Neuměla jsem si představit, že by někdo měl zájem o ženu, které se pomalu a neúprosně blíží šedesátka.

Naštěstí pro mne jsem bydlela v malé vesničce, kde každý znal každého, a tak mi naprostá osamělost nehrozila. Vždycky bylo možné popovídat si s listonoškou, se sousedkou anebo s prodavačkou ve zdejším obchůdku.

Jak si udělat radost

Po smrti manžela jsem začala zase pracovat na plný úvazek jako uklizečka. Mám v živé paměti, jak jsem uklízela ve zdejší rodinné firmě, jejíž majitelka je zhruba v mém věku. Občas jsme si povídaly, daly jsme se tedy do řeči i tentokrát.

Bylo chladné předjaří, paní říkala, že se cítí vyždímaná jako citron a že by se chtěla naučit více se radovat ze života.

Dodala, že vlastně neví, jak se to dělá, protože je, stejně jako já, čerstvá vdova, firemní výsledky nejsou růžové a navíc se přihlásily i zdravotní problémy.

Shodly jsme se na tom, že pravděpodobně téměř každé ženě udělá radost koupě pěkného oblečení či slušivých módních doplňků. Opravdu jsem nemohla tušit, že právě v tuto chvíli se začíná psát moje nová životní kapitola plná opravdové lásky.

Ani ve snu by mě to bývalo nenapadlo. Když jsem pak měla cestu do města, zastavila jsem se v obchodě s koženým zbožím. Vybrala jsem si krásnou kabelku, ta stará už se rozpadala. Byla tak drahá, že jsem zavrhla lákavou přestavu pořídit si k ní ještě střevíčky.

To už bych si připadala rozmařilá, možná bych si to vyčítala a ty peníze by mi pak mohly citelně chybět. Radost z kabelky jsem si hýčkala.

Vydržela mi cestou na autobusové nádražíčko, cestou domů, a ještě večer před usnutím jsem na kabelku myslela a usínalo se mi moc pěkně.

A teď ještě střevíčky

Za nějaký čas jsem našetřila na střevíčky, a tak jsem se znovu vydala do městečka. Tentokrát moje výprava skončila malou osobní katastrofou. Bylo pozdní odpoledne, nad střechami se rozkročila mlha, krajina vypadala téměř až hororově.

Počasí jako stvořené pro přízraky. Pak se vedle mne jeden zjevil – byl to ovšem člověk z masa a kostí – moji chloubu, moji krásnou novou koženou kabelku mi vytrhl a utíkal kamsi do mlhy. Ječela jsem jako šílená.

Všimla jsem si, že pán, který právě vyšel z obchodu s jízdními koly, zřejmě vše zaznamenal a začal zloděje pronásledovat. A stejně jako on zmizel v mlze. Chvíli jsem čekala, nikdo se neobjevil. Po tváři mi tekly slzy lítosti a zlosti.

Ano, takhle to dopadá, když si chce člověk po letech udělat radost. Loudala jsem se na nádraží, ačkoli jsem u sebe neměla ani korunu. Autobus naštěstí řídil můj dobrý známý, který mě nejenže svezl zadarmo, ale ještě mě celou cestu utěšoval. Už jsem neplakala, řekla jsem si, že se stanou horší věci.

Kabelka se vrací

Druhý den odpoledne kdosi zazvonil. Počasí bylo stále stejně pochmurné, z kalendáře se sice už, pravda, usmívalo jaro, zatímco za okny vytrvale pršelo do mlhy, občas se ukázala nějaká ta vločka. Chodníky opanovalo náledí.

Vzpomínám si, že jsem na sobě měla starou teplákovou soupravu, čehož jsem pak hodně dlouho litovala. Cožpak jsem ale mohla tušit, že někdo zazvoní? Nečekala jsem živou duši.

Když jsem otevřela dveře, první, co mě na tom člověku zaujalo, byl veliký, barevný monokl. Hned nato mě upoutala další zajímavost: chlapík držel v ruce mou milovanou kabelku. Pochopila jsem.

Obětavě zloděje pronásledoval, došlo ke krátké potyčce, pak zloděj odhodil kabelku, muž se i s ní vrátil, ale už mě nenašel. V té době jsem asi už poplakávala na autobusovém nádraží. Vyhledal mě tedy podle adresy v občanském průkazu o den později.

Byla jsem dojata. Samozřejmě jsem ho pozvala dál a ze srdce mu děkovala. “Pral jste se kvůli neznámé ženě, musíte být statečný,” řekla jsem s obdivem. Nabízela jsem mu peníze, rezolutně je odmítl.

Z kávy a sušenek měl takovou radost, jako bych mu servírovala svatební dort z dílny pařížských cukrářů.

Chodíme spolu

I když jsme se viděli poprvé, či vlastně podruhé v životě, pěkně jsme si popovídali. Ukázalo se, že je vdovec, o manželku přišel před deseti lety. Zůstával sám, říkal, že se umí zabavit, četl knihy o válkách, rád jezdil na kole.

Musím říci, že i když to byl čerstvý šedesátník, jeho vysokou sportovní postavu by mu mohli závidět daleko mladší muži. Dělal dojem klidného, laskavého člověka, to bylo pro mě nové.

Můj zesnulý muž byl vztekloun, někdy řval tak, že jsem zavírala okna našeho přízemního domku, aby se u nich neshlukovali zvědaví sousedé. Bylo příjemné najednou hovořit s někým, kdo působil uklidňujícím dojmem.

A dokonce jsem se přistihla při myšlence, kde že mám vlastně jízdní kolo… Kdysi jsem jezdila docela ráda, v té době jsem vážila nejméně o sedm kilo méně a vypadala mnohem lépe.

Když zachránce mé kabelky odcházel, bála jsem se, že zmizí beze slova a už se neuvidíme. Moje obavy se naštěstí nenaplnily. Řekl starostlivě: “Ale tohle nebylo naše poslední setkání, viďte, že ne?”

Spadl mi ze srdce ohromný balvan. A tak spolu chodíme, i když nám už dávno, dávno není sedmnáct.

Hana S. (56), Olomoucko

reklama
Související články
3.6.2023
Seznámili jsme se na diskotéce. Tehdy mi každý prorokoval, že nám vztah nevydrží, protože je Pavel mladší, my se ale navzdory tomu vzali. Narodily se nám tři děti. Oba jsme chodili do práce a doma jsme měli středně velké hospodářství. A když jsme měli chvilku, rádi jsme ji strávili třeba na horách. Všichni podváděli? Vlastně mi nic nescházelo. Jen můj život pomalu zapadal do stereotypu. S
2.6.2023
Než jsme k sobě s mým současným partnerem našli cestu, trvalo to řadu let. Ale vyplatilo se nám počkat si. Když jsem Aleše poprvé spatřila po příchodu do kanceláře, netušila jsem, že jednou, za pár let, budeme žít v jednom bytě, na jedné adrese a s vidinou společné budoucnosti. Přátelsky se na mě usmíval a hned se mi líbil. Dlouho se pak nic nedělo, každému z nás ubíhal život vlastním směrem. P
26.5.2023
Prodavačkou jsem chtěla být už jako malá. Ovšem neměla jsem ani tušení, že mi má vysněná profese přinese i životní štěstí. Když jsem po škole dostala první místo v obchodě s textilem, byla jsem z toho v sedmém nebi. Ochotně jsem pomáhala lidem s výběrem oděvů a s velkým nadšením pro ně v našem krámku hledala ty nejvhodnější doplňky, jako kloboučky, rukavičky či kravaty. A právě jedna taková kra
23.5.2023
V noci se mi zdálo, že se za ním štrachám na vrchol skály s úmyslem vší silou do něj strčit, aby spadl do propasti. Příšerně mi lezl na nervy. Vyrůstali jsme vedle sebe, naše vilky spolu sousedily. Mám v živé paměti, jak se do vedlejšího domku, několik let opuštěného, přistěhovali. Lubošovi bylo šest, stejně jako mně, a brečel. Vylezl z bledě- modrého embéčka, v jedné ruce malý dětský kufřík, v
22.5.2023
Prožili jsme spolu spoustu krásných roků, které se nedaly jen tak zahodit. Naštěstí si to včas uvědomil i můj manžel Jakub. Byla jsem přesvědčená o tom, že jsme šťastní a že je všechno v pořádku. Žili jsme s Jakubem už mnoho let ve spokojeném manželství. Netrápily nás žádné problémy. Nehádali jsme se. Byli jsme spokojení, zajištění. Alespoň já jsem si to tedy myslela. Vůbec jsem netušila, co bu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Vrbičany spjatý s nacistickou minulostí: Zůstává zde snad negativní energie ponurých událostí až do dnešních dnů?
enigmaplus.cz
Zámek Vrbičany spjatý s nacistickou minulostí: Zůstává zde snad negativní energie ponurých událostí až do dnešních dnů?
Zámek Vrbičany najdeme nedaleko Lovosic na Litoměřicku. Tento pozdně barokní zámek byl postaven v 18. století Františkem Kresselem, svobodným pánem z Kvaltenberku, a to velice pravděpodobně na místě b
Krásna saunování: Horká alchymie a umění ceremoniálů
epochalnisvet.cz
Krásna saunování: Horká alchymie a umění ceremoniálů
Sauna. Nejdemokratičtější chrám, jaký kdy lidé postavili. Přináší odreagování, jaké může poskytnout hladovému jídlo, žíznivému voda, básníkovi čistý list papíru. A k tomu vyvolává v těle neuvěřitelné
BMW Alpina B5 GT: nejvýkonnější Alpina pro 250 vyvolených
iluxus.cz
BMW Alpina B5 GT: nejvýkonnější Alpina pro 250 vyvolených
Už více než 50 let se značka ALPINA věnuje vývoji a výrobě výjimečných automobilů pro znalce a nadšence. Firma obohacující automobilový svět prostřednictvím unikátních vozů, které charakterizuje dynam
Člověk vs. robot: Má smysl posílat lidi do vesmíru?
epochaplus.cz
Člověk vs. robot: Má smysl posílat lidi do vesmíru?
Vytvořili kráter na kometě 9P/Tempel. Postávají na Venuši, Titanu, asteroidu Eros i kometě Čurjumov-Gerasimenko. V současnosti prozkoumávají Měsíc i Mars a dva z nich vstoupili do mezihvězdného prosto
Usmíření až těsně před jeho smrtí
nasehvezdy.cz
Usmíření až těsně před jeho smrtí
České legendární herce Jiřinu Bohdalovou (92) a Radoslava Brzobohatého (†79) spojil osud. Vypadalo to, že tito dva umělci jsou pro sebe stvoření. Bouřlivé manželství ale nevydrželo a z lásky zbyla záš
Wrap se skyrovým dipem
tisicereceptu.cz
Wrap se skyrovým dipem
SKYR slouží nejen jako bílkovinami nabitá svačina, ale také jako ingredience, která má své místo ve sladkých i slaných receptech. Ingredience na salátovou směs – 4 porce 2 kuřecí prsa 1 konzerv
Proč je bolest v noci intenzivnější?
21stoleti.cz
Proč je bolest v noci intenzivnější?
Bolest vnímáme negativně, jako něco nepříjemného, co nám nedovoluje podávat stoprocentní výkon v práci či při sportu. Bolesti zubu, hlavy, zad či kloubů jsou zkrátka obtěžující, a tak často saháme po
Věnečky z kvítí jsem vysvobodila zakleté duše
skutecnepribehy.cz
Věnečky z kvítí jsem vysvobodila zakleté duše
To kvílení v noci mi nedalo spát, musela jsem zjistit, co se ve starém domě stalo. Kronika mi odhalila příběh tří nešťastných dívek, které neměly ani po smrti klid. Tehdy jsem jela na služební cestu do západních Čech. Pracovní jednání včetně setkání s německými kolegy se mělo uskutečnit během tří dnů a já našla ubytování v malém penzionu na
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Samsonova kašna: Monument uprostřed náměstí v Českých Budějovicích
epochanacestach.cz
Samsonova kašna: Monument uprostřed náměstí v Českých Budějovicích
Socha Samsona se lvem se uprostřed největšího českobudějovického náměstí odráží ve vodní hladině zdejší historické kašny už téměř tři sta let. Kašna je jednou z největších v zemi a je také symbolem města. Nikdo z návštěvníků Českých Budějovic nemůže minout náměstí Přemysla Otakara II. Leží přece přímo v centru města a navíc je druhým největším čtvercovým náměstím v republice. Ten
Ořechová másla
tisicereceptu.cz
Ořechová másla
Lze je dělat z nejrůznějších druhů ořechů, třeba z kešu či pistácií. Suroviny 500 g ořechů sklenice mixér Postup Připravte si vybrané ořechy a buď je použijte ve stavu, v jakém jste je k
Ilona Svobodová věří v další lásku
nasehvezdy.cz
Ilona Svobodová věří v další lásku
Herečka ze seriálu Ulice Ilona Svobodová (62) v posledních letech velmi milovala dva muže. Bohužel kvůli nepřízni osudu o oba přišla. Nejprve pochovala svého milovaného manžela, hudebního skladatel