Na přízraky jsem nikdy nevěřila. Před třemi lety se mi však přihodilo něco, co si jinak, než přítomností duchů, vysvětlit neumím. Jela jsem toho dne ze služební cesty ze Severní Moravy. Byl začátek zimy, v půl páté už byla tma, a protože pršelo a bylo pod nulou, silnice začaly namrzat. Řídila jsem nové firemní auto, na které jsem nebyla úplně zvyklá, a protože domů jsem to měla ještě téměř dvě

Zpustlá zahrada skrývala překvapení. Při rytí jsem našla svůj poklad, který jsme tam před padesáti lety s kamarádkou zakopala! Celý svůj život jsem bydlela na vesnici a nehodlala na tom nic měnit. Jen malá zahrádka u mého rodného domku mi postupem času začala být malá. Toužila jsem po větším pozemku, kde bych mohla konečně uskutečnit svůj letitý sen a chovat stádo koziček. „Sousedko, víte, že nap

Můj devadesátiletý tatínek byl až do svého posledního okamžiku velmi čilý pán. Nic ho nebolelo a četl dokonce bez brýlí. Že po něm zůstanou stotisícové dluhy, nenapadlo vůbec nikoho. S tatínkem jsme se měli moc rádi. Vlastně o hodně víc, než když jsem byla malá. To byl na mě i mého bratra velmi přísný a vyžadoval po nás absolutní poslušnost. Mně ale víc vadilo, že to samé chtěl i po mamince. Běda

Po banálním úrazu stačilo málo a oslepla jsem. Díky pohotovosti a neústupnosti manžela jsem nepřišla o oko a dokonce vidím lépe, než před tím. Mojí velkou vášní a koníčkem je zahradničení. Zima jsem neměla ráda, protože jsem nemohla ven na zahrádku. Zabořit ruce do hlíny, něco sázet, nebo jen tak plít záhonek, pro mě bylo odjakživa obrovským potěšením. Už ve škole jsem dobrovolně přesazovala tak

Vnučka nám začala předhazovat, že jsme manželem nemoderní. Že jí děláme ve škole ostudu! Když s námi odmítla jen na dovolenou, učinila jsem zásadní rozhodnutí. Veškeré oblečení jsem vyházela a vyrazila s ní na nákupy! Spořivost a skromnost patřila vždycky k mým i manželovým ctnostem. Proč utrácet za něco nového, když to staré ještě slouží? To až v dnešní době se plýtvá a vyhazuje. Nic nového nem

Stalo se to v roce 1996. Bylo mi tehdy necelých třicet let a měla jsem za sebou pár neblahých životních zkušeností. Moje manželství ztroskotalo, protože z muže, který se mi jevil jako ideál, se vyklubal slaboch, nevěrník a v poslední fázi vztahu pak i alkoholik. O své dítě jsem ale přesto musela bojovat – v rámci pomsty za to, co všechno pokazil, se můj muž pomocí špinavých triků snažil, aby b

Ani ve snu by mě nenapadlo, že moje švagrová krade. Až když jsem náhodu ucítila svůj drahý parfém, který se mi záhadně spolu s další kosmetikou ztratil, pochopila jsem, že je zlodějka! Moje švagrová, na rozdíl ode mě, vystudovala vysokou školu a byla na to náležitě hrdá. Celý život mi předhazovala, že je inteligentnější, chytřejší a úspěšnější. To poslední byla bohužel pravda. Pracovala v nějakém

Cítila jsem se stále hůř a slabostí jsem už nemohla ani chodit. Kolegyně ze mě vysála veškerou energii a mně nezbývalo, než se jí zbavit. Na novou kolegyni jsme se s ostatními ženskými docela těšily. V účtárně, kde jsme všechny stále jen seděly a počítaly, byla totiž docela nuda. Každodenní rutina se prostě musí člověku po tolika letech zajídat. Jenže, kde ve svém věku něco jiného hledat? A také

S Milanem jsme se seznámili před několika měsíci na internetu. On je z Brna, já bydlím v Praze. Věděla jsem, že láska na dálku bude složitá, ale netušila jsem, jak moc… Loni v říjnu jsem se přidala do jedné skupiny na sociální síti. Občas jsem, stejně jako jiní, přispěla nějakým komentářem. A skoro na všechny mi reagoval jeden muž – Milan. Krátce nato jsme si začali psát zprávy. Hodně zpráv. Sk

Je třeba si vážně užívat každý den, protože nikdo neví, který bude ten poslední. Došlo mi to až nedávno, když odešla Jaruška. Stojíme v hloučku kolem naší cvičitelky a jsme v šoku. Zíráme totiž nevěřícně na papír, který drží v ruce. Je to parte a na něm jméno naší Jarušky. Zemřela naprosto nečekaně a náhle. Pouhý den poté, co jsme ji viděli naposled. Cvičila přímo přede mnou. Seriozní dáma