Stále vzorný a slušný stydlínek potřeboval školu života. Rozhodla jsme se mu poskytnout trochu dobrodružství. Změnil se k nepoznání. Povedlo se mi ho zkazit! V našem domě se dveře od bytů netrhnou. Stále se někdo stěhuje pryč a na jeho místě se ocitne někdo jiný. Je to jako sázka do loterie. Večer jdete spát a ráno se už zdravíte s novým sousedem! Samozřejmě tak, jako všichni ostatní, jsem měla v

Obětovala jsem svůj život bratrovi, o kterého jsem se po smrti rodičů starala. Nyní vyhrál, ale na mě zapomněl. Peníze utratil raději s prostitutkami! Bylo mi necelých osmnáct, když mi tragicky zahynuli rodiče při autonehodě. Bylo to horší, než kdyby zemřeli na nějakou nemoc a člověk se na to mohl alespoň trochu připravit. Takhle jsem šla ráno do školy a v poledne už ze mě byl sirotek. Dodnes si

K narozeninám jsem si nadělila plastiku a moje šéfová mi to nedokázala odpustit. Zasedla si na mě a nic jí nebylo dobré. Nezbylo, než s ní začít bojovat! Měla jsem pověst hodné ženské, která je vždycky ochotná pomoct. Dost jsem si na tom zakládala, vždyť mě k tomu naši vedli už od dětství. Tatínek vždycky říkal, že známky ve škole jsou sice důležité, ale mnohem důležitější je, jakým se stanu člov

Manžel žil děsivým životem. Trápil všechny. Jediné, co měl rád, byl spisovatel Poe a jeho legendární Havran. Když nadešel jeho čas, přišel si pro něj loskuták… Můj muž byl pruďas, rád se napil a pak vytvářel konflikty. Moje rodina ho nesnášela a přátele ho nemuseli. Děti se s ním, jak začaly rozum brát, rozhádaly a on byl důvodem, proč nás nenavštěvovaly. Těžce jsem to nesla. Svého muže jsem ale

Můj život se scvrkl do každodenních starostí a občasných známostí, ze kterých nic vážného nekoukalo. Nikdy by mě nenapadlo, že tím pravým bude až přítel mé dcery. O co více mě míjely osudové vztahy s muži, o to větší kamarádky jsme byly s dcerou Martinou. Jezdily jsme spolu na dovolené, na výlety, chodily jsme nakupovat, občas jsme zašly i do kina nebo do divadla a často jsme taky poseděly u sk

Tajemný hlas mi přikazoval, abych namalovala svou podobiznu. Ten kus papíru pak začal žít vlastním životem. Dětství jsem prožila ve starém ponurém domě v pohraničí. Jeho historie byla děsivá, přitahoval k sobě podivné existence a děly se v něm záhadné věci. Moji sourozenci se v domě bály zůstat sami, mně to ale nevadilo. Samotu jsem milovala a měla jsem pro strach uděláno. Tehdy se ale událo něco

Byl to můj oblíbený podnik. Měla jsem tam svůj stůl, kde jsem občas pracovala. Jednou jsem se tak zabrala do práce, že jsem zůstala přes půlnoc… S pražskou kavárnou Fantazií mám své zajímavé nevšední zkušenosti. Mívala jsem v ní své oblíbené místo na psaní. V podstatě nejinspirativnější v širokém okolí. Když mi došla fantazie a představivost, stačilo přijít, usednout ke svému stolu a nápad přišel

Byli jsme každý jiný. Já milovala městský život, Honza zase tu svou chatu. Málem nás to definitivně rozdělilo. Byla jsem městská holka a nikdy mi nepřišlo na mysl, že by tomu mohlo být jinak. V mládí jsem vymetla kdejakou diskotéku, ostatně tak jsme se s Honzou i seznámili. Nikdy nezapomenu, co jsem si pomyslela, když jsem ho poprvé uviděla. Řekla jsem si: „Proboha, kde si asi kupuje oblečení?“

Rodiče už nevěřili ve vlastní dítě, tak jej chtěli adoptovat. Najednou ale nadešel můj čas. Moje narození provázela bouřka a běsnění živlů. Maminka jako pěstounka v jeslích děti milovala a velmi těžce nesla, že se nemohla dočkat miminka vlastního. Po třech letech marného čekání začali s otcem uvažovat o adopci. Naštěstí to tehdy byla dlouhodobá záležitost, a než se tomu tak stalo, matka otěhotněl

Mysleli jsme to s manželem dobře, ale udělali jsme velkou chybu. V životě by mě nenapadlo, že jsou lidé schopni tak parazitovat na krizové situaci. Moje vnučka nad naší nepozorností jen kroutí hlavou. Nemůže pochopit, že jsme se s manželem nechali tak snadno přesvědčit. Jenže ono se to lehce soudí ve chvíli, kdysi můžete celou věc dokonale promyslet a prostudovat. Jednáte-li pod tlakem, jak čas