Být hezká má v mládí své výhody. Jak jsem se ale na sobě přesvědčila, vlastní vinou je možné tenhle dar promarnit!
Už na základní škole jsem pochopila, že jsem hezká, kluci se o mě přetahují a já si můžu vybírat. Jak se to často v podobných případech stává, změnilo se to v namyšlenost. Nosila jsem nosánek hodně nahoru. Až pozdě jsem zjistila, že život je o něčem úplně jiném.
Ten kluk měl tehdy pravdu!
Chovala jsem se hodně hloupě. Flirtovala jsem, dávala falešné naděje a odmítnutým klukům jsem se vysmívala. Občas mě někdo zaujal a ten si pak užíval té „výsady“ být chvíli po mém boku. Žádný vztah mi ale v mládí nevydržel déle než dva měsíce. Dotyčný mě buď začal nudit nebo chtěl být příliš samostatný a nenechal se ovládat tak, jak jsem si to přála. Jeden z partnerů, které jsem ze dne na den opustila mi řekl, že bych si zasloužila pár facek. Dnes vím, že měl pravdu. Tenkrát jsem ho ale měla za zhrzeného nešťastníka, který bezmocně vyhrožuje násilím. Těch pár facek jsem nakonec dostala. Nebylo to ovšem od žádného chlapa. Dal mi je sám život.
Začala jsem mít pochybnosti
Bezstarostně jsem si užívala život až do svých třiceti let. Pak, jako bych najednou začala dostávat rozum, jsem se rozhlédla kolem sebe a uvědomila si pár věcí. Většina mých kamarádek byla vdaná, řada z nich měla děti a úplně jiné zájmy než já. Ty, které vdané nebyly, žily alespoň v nějakém dlouhodobém vztahu a působily spokojeně. Kdykoliv jsem si povídala s nějakou známou, padla otázka, jestli někoho mám a kdy se budu vdávat. Do těch třiceti jsem odpovídala, že mám ještě spoustu času. Po třicítce už mi tak ale nepřipadalo. Hrozně jsem se začala bát, že už je třeba pozdě a nikoho si nenajdu. Utěšovala jsem se dál tím, že jsem hezká a zájemci se vždycky najdou. Na rozdíl od minulosti jsem ale teď už každé ráno před zrcadlem začínala mí pochybnosti. Uvědomila jsem si, že čas utíká a že pracuje proti mně. Rozhodla jsem se s tím rychle něco udělat!
Desítky marných pokusů
Nejprve jsem probrala všechny muže z minulosti, kteří o mně měli zájem, ale já je odmítla. Začala jsem je kontaktovat, ale přineslo mi to docela slušnou depresi. Hned první z nich mě jasně odmítl a dal najevo, jak moc si to vychutnává. Nezapomněl zdůraznit, že mezi třicítkou a čtyřicítkou jsem pro něho už stará. Další mi v mailu napsal, že už je ženatý a přiložil i svoji svatební fotografii. Zkrátka a dobře, po několika marných pokusech mi došlo, že tudy cesta nepovede. Rozhodila jsem proto nové sítě. Dala jsem si inzerát a na několik dalších, slibně vypadajících, jsem rovněž odepsala. Následující měsíce probíhaly ve znamení schůzek s neznámými muži. Už jsem samozřejmě nebyla zdaleka tak namyšlená a vybíravá jako dřív, ale to neznamenalo, že bych se spokojila s kýmkoliv. Vhodného adepta na společnou cestu životem jsem ale nemohla najít.
Dopadlo to špatně
Prošla jsem si několika trpkými zkušenostmi. S jedním celkem sympatickým mužem jsem chodila čtvrt roku, než jsem zjistila, že v jeho životě nejsem zdaleka jedinou ženou. Dalšího jsem v přibývající panice dokonce nastěhovala k sobě. Poznala jsem na vlastní kůži, co to znamená agresívní partner a domácí násilí. Musela jsem si dát pauzu, abych se vzpamatovala, ale následně jsem narazila na tajného alkoholika. Začínala jsem nové a nové vztahy a dříve nebo později z nich utíkala. V šestatřiceti jsem to vzdala a nějaký čas byla sama. Ve čtyřiceti jsem udělala poslední pokus. Vztah s rozvedeným mužem vydržel dva roky. Dnes je mi skoro pětačtyřicet. Nebyla jsem vdaná, nemám děti. Už jsem se s tím smířila, ale kdybych se mohla vrátit do svého mládí, určitě bych se chovala jinak!
Jiřina Š. (45), Jablonec nad Nisou
