Domů     Až ve stáří jsem odhalila, kdo byl mým tajným ctitelem
Až ve stáří jsem odhalila, kdo byl mým tajným ctitelem

Jsou lásky, které trvají celý život a přece z nich nikdo nic nemá. Na střední škole mě miloval neznámý kluk. Celý život ale pak neměl odvahu říct mi to do očí!

Vždycky, když mi v životě bylo nějak úzko, otevřela jsem krabičku, ve které jsem si schovávala věci, které pro mě měly velkou cenu.

Kromě fotek dětí a různých předmětů, spojených s některými hezkými událostmi, jsem tam měla i několik krásných dopisů s vyznáním lásky. Hřály mě u srdce, ale měly jednu velkou chybu: netušila jsem, kdo mi je poslal!

Samota mě netrápila

Můj život nebyl moc jednoduchý, ale vždycky jsem kolem sebe viděla lidi, kteří na tom byli hůř. Starší bratr zemřel na zhoubnou nemoc, když mu bylo čtyřicet let – od té doby mi pak už všechno připadalo jako řešitelná věc.

Týkalo se to i mého rozvodu, který následoval, když si manžel našel jinou – kupodivu ne mladší, jak to obvykle bývá, ale stejně starou kolegyni v práci.

Po rozvodu jsem si našla přítele, se kterým jsem byla několik let, potom přišel další vztah, ale nakonec jsem přece jen zůstala sama. Moc jsem se tím netrápila, o to víc jsem se soustředila na pomáhání dětem a jejich rodinám.

Užívala jsem si vnoučata, netrápily mě žádné velké zdravotní problémy a tak pro mě byl zralý věk snesitelný.

Dopisy mi chodily až do maturity

Občas jsem se v myšlenkách vracela k těm tajemným dopisům. Dostala jsem jich celkem dvacet během patnácti let. První z nich na střední škole. Bylo to nepodepsané vyznání lásky a svoji anonymitu dotyčný kluk vysvětloval tím, že by u mě stejně neměl šanci.

Nebyla jsem si tím tak jistá. Určitě jsem nepatřila k takovým těm namyšleným kráskám, které si vybírají, až přeberou. A slova, která jsem v tom dopise četla, byla hezká a upřímná. Dopisy chodily nepravidelně na moji adresu až do maturity.

Pak ještě několikrát přišlo přání k narozeninám. To už jsem ale dávno vzdala snahu dopátrat se, kdo je tím tajným ctitelem. Ráda bych ho bývala poznala, nebo spíš odhalila – protože jsem ho znát určitě musela – jenže šance byla minimální.

Chodila jsem postupně s několika kluky, určitě ke smutku toho anonymního obdivovatele. Toho posledního jsem si pak vzala.

Odhalení přišlo na pohřbu

Vždycky jsem si říkala, že vyzpovídám bývalé spolužáky během třídních srazů po stále více letech. Nějak k tomu nikdy nedošlo, řešily se jiné věci. Nejvíc “podezřelých” na roli toho ctitele jsem měla mezi nimi. A přece jsem se mýlila.

To se ovšem ukázalo opravdu až nyní, jak se říká, během podzimu mého života. Přijela jsem do rodného městečka za smutným účelem: zemřela jedna z mých bývalých spolužaček. Byla hodně oblíbená, takže se na pohřbu sešla skoro celá tehdejší třída.

Všimla jsem si, že mezi tou spoustou lidí se na mě jeden muž stále upřeně dívá. Nepamatovala jsem si jeho tvář a nedokázala jsem si ho zařadit. Nenápadně jsem se proto zeptala jedné bývalé kamarádky, kdo to je.

Trochu se podivila, že to nevím, a pak prozradila, že se jedná o spolužáka z vedlejší třídy. Pak už jsem si vzpomněla. Když přišel blíž a pozdravil mě, najednou jsem pocítila zvláštní napětí.

A jakmile pak pronesl jeden citát z oněch milostných dopisů, věděla jsem, že je to on!

Jediné posezení u kávy

Dala jsem mu najevo, že s ním chci po pohřbu mluvit. Počkal na mě a já se ho na rovinu zeptala na ty dopisy. Přiznal se, že byl jejich autorem. Chtěla jsem vědět, proč to alespoň nezkusil. Zeptal se mě, jestli bych s ním šla na kávu. Souhlasila jsem.

Tam se rozpovídal, o tom, jak mě od prváku miloval, jak si nikdy netroufl a jak se k té nenaplněné lásce často ve svém nepovedeném životě vracel. Kdo ví, třeba bychom byli oba šťastnější, kdyby tehdy měl víc odvahy a kdybych já souhlasila se vztahem.

Takhle mi zůstává pár hezkých vzpomínek a jedno odhalené tajemství. Od té doby už jsme se nikdy neviděli!

Miluše R. (63), Plzeň

reklama
Související články
28.3.2024
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi ale přineslo štěstí v podobě nového mu
28.3.2024
V dlouholetém manželství jsem nebyla šťastná, ale manželovi jsem byla věrná, i když on byl přesvědčený o opaku. Lidé jsou různí, hodní, dobrotiví, ale také zákeřní a zlomyslní. A někteří také rádi druhým ubližují vymyšlenými zprávami. Někdy se ale stane, že pomluvy mají nakonec úplně opačný účinek. Já jsem se před několika lety stala terčem takových pomluv. Naštěstí to ale nakonec vyústilo v do
25.3.2024
Bylo nádherné jaro, všechno kvetlo, nad řekou tančily sluneční paprsky a já jsem byla nešťastně zamilovaná. Miloš totiž chodil s Vendulou. Maturita se blížila mílovými kroky, ale já jsem měla zároveň tolik řekněme mimoškolních starostí, až mi z toho praskala hlava. Jaro bylo v plném rozpuku, nad řekou tančily sluneční paprsky zasněný waltz, kvetlo kdeco, vzduch voněl jarem a všichni se z něho r
24.3.2024
Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: „Kamaráde, my jsme tomu ale dali na frak, oba.“ V té době si lidé v naší ulici dom
20.3.2024
Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští