Vyrůstala jsem za dob komunistické vlády a totální nevědomosti. Nikdo nám nic neřekl, rodiče se s námi o sexu nebavili a ve škole se za jakoukoli podobnou zmínku trestalo – šeptem, aby nikdo nezaslechl, o co jde. A tak se i mně stalo to, co v té době velké většině dívek. Vlítla jsem do toho po hlavě a bláznivě se zamilovala do kluka, který chodil do vedlejší budovy naší školy – „stavební průmky“

Vždy jsem si myslela, že když potkám toho pravého, okamžitě to poznám. To, že jste s člověkem, se kterým vydržíte do konce života, zjistíte až ve chvíli, kdy na sobě máte tepláky, týden jste si neumyla vlasy, stojíte uprostřed neuklizeného pokoje a on se na vás dívá jako na nejdokonalejší bytost na planetě.  Bylo mi tenkrát devatenáct a kamarádka mě vzala na párty, kde jsem nikoho neznala. Konala

Můj příběh zní téměř jako z pohádky, a i když některé okolnosti naší lásky byly strašně kruté a nespravedlivé, jsem šťastná, že nás svedly k sobě.  Pamatuji to jako dnes, bylo mi dvanáct a čekal mě první školní den v šesté třídě základní školy. Moc jsem se netěšila, přesto, že jsem do školy jinak chodila vážně ráda. Tentokrát to bylo jiné. Na konci páté třídy nás ředitel rozdělil a já tak musela

Roky jsme bydleli v bytě s majitelem a těšili se, že jednou naspoříme dost peněz na malý domeček se zahrádkou někde za Prahou. Skončili jsme bez peněz i naděje. S manželem jsme se brali ještě za komunistů, kdy málokdo vlastnil byt. Bylo běžné bydlet v bytě obecním. Platili jsme činži, měli jsme na byt dekret a nic víc jsme neřešili. Nikdy nám nevadilo, že byt nevlastníme. Proč také? Že by nás cht

Mám o šest let mladší sestru Karin. Před rokem nám zemřel otec. Moje matka vždy milovala jen ji, takže naše vztahy po smrti táty zůstaly na bodě mrazu. Vdávala jsem se v osmnácti, abych se brzo dostala z domova. A celý život jsem byla zvyklá spoléhat jen sama na sebe, a i když jsem se rozvedla, dokázala jsem sebe a své děti zabezpečit, i když to nebylo snadné. Sestra byla pravý opak. Dlouho studo

Dnes už není tak divné, když je žena bezdětná. Ale když jsem byla mladá já, prakticky nepřicházelo v úvahu, aby se žena nestala matkou, pokud byla zdravá. Narodila jsem se normální rodině, měla jsem mámu, tátu a staršího bráchu. Kolem mě byla spousta příbuzných, kteří měli děti v mém věku, do školky jsem chodila. Zkrátka žádnou sociální izolaci ani újmu jsem nikdy neutrpěla. Miminka mě nelákala

Rodina mé dcery určitě není jediná, kterou pandemie zasáhla. Zeť dělal provozního v hotelu, a přišel o práci ze dne na den. Jenže nepracuje ani po roce a vše táhne dcera! Jeho šéf nepatřil k nejserióznějším a všechny své zaměstnance propustil s tím ať jdou na úřad práce nebo na nemocenskou a že až se hotely zase otevřou, nabere všechny zpět. Nikdo ale netušil, že to bude trvat déle než rok. Maji

Některé předměty mají v sobě tajemnou moc a ukazují budoucnost. Došlo mi to až po té osudné havárii. Poté, co kdysi před lety zemřela moje milovaná babička, odstěhovali rodiče všechny její věci k nám na půdu. Tam ležely dlouhá léta, aniž by je někdo protřídil nebo si některé vzal na památku. Úklid půdy Čas plynul dál. Postupně odešli na věčnost i moji rodiče, otec zemřel na rakovinu a mam

Ani po letech se nemohu vyrovnat s chybou z mládí za kterou celý život platím. Možná i díky ní všechny moje vtahy skončily, jak skončily. Rozhodla jsem se konečně svěřit se svým traumatem z mládí. Znásilnil mě člověk, kterého jsem kdysi milovala a lhala tomu, který mi věřil. Jediná chyba, kterou jsem udělala mě pronásleduje dodnes. Láska jako z románu Bylo mi dvacet a zamilovala jsem se na pr

Věděla jsem, že její vstup do podivné sekty nemůže dopadnout dobře! Kamarádku posedl krutý démon, který jí zničil život! Lidé někdy pokoušejí temné síly ze zvědavosti nebo snahy něčeho dosáhnout. Většinou na to ošklivě doplatí. Toho, že se moje kamarádka Tamara začala po rozvodu měnit, jsem si všimla až po nějaké době. Začala se scházet s lidmi, kteří ve mně nebudili příliš mnoho důvěry. Přišli