Domů     Pro moji vnučku si smrt přišla příliš brzy
Pro moji vnučku si smrt přišla příliš brzy

Život bývá často nespravedlivý. Přináší smutek do rodiny, která si to vůbec nezaslouží a bere si to nejcennější!

Janička byla vytoužené dítě. Moje dcera Eva se s manželem dlouho marně snažili o potomka. Do jiného stavu Eva přišla ve chvíli, kdy už ztráceli naději.

Během těhotenství jí hlídal zeť Roman jako oko v hlavě – v poslední fázi pak tuhle starost převzali raději lékaři. Když se Janička v pořádku narodila, udělali jsme velkou zahradní slavnost, a já jsem se cítila snad ještě šťastnější než dcera a zeť.

Nikdy nebyla nemocná

Snažila jsem se být vzornou babičkou, stejně jako jsem předtím zaujala pozici vzorné tchyně. Znamenalo to nemíchat se mladým do života nějakými radami a přáními, ale být naopak připravena kdykoliv a jakkoliv pomoci. Proto jsem měla s Romanem skvělý vztah.

A dcera, ta mi říkala vždycky všechno už od malička. Mladí s námi nebydleli, ale neměla jsem to k nim daleko, pět minut chůze. Ráda jsem chodila Janičku hlídat, kdykoliv to Eva s Romanem potřebovali, často se k mně přidal můj muž.

První čtyři roky života naší vnučky proběhly krásně a bez jakýchkoliv komplikací, Janička vlastně nebyla skoro vůbec nemocná. O to horší pak přišel zlom před jejími pátými narozeninami!

Diagnóza byla šokem

V době, kdy měla vnučka nastoupit do školky, její zdravotní stav se zničehonic změnil. Mívala zvýšenou teplotu, stěžovala si, že jí bolí nohy, bývala rychle a často unavená. Několikrát se jí spustila krev z nosu bez předchozí příčiny.

Přestávala mít chuť k jídlu, odmítala i sladkosti, zato by nejradši pořád pila. V první fázi jsme si všichni mysleli, že se jedná o nějakou vleklou chřipku. Protože se ale příznaky nelepšily, poslali lékaři vnučku na komplexní odborné vyšetření.

Na ten den, kdy jsem se onu zprávu dozvěděla, nikdy nezapomenu – a platí to i pro mého muže, moji dceru a zetě. Zjistilo se, že Janička má akutní leukémii. V první chvíli jsem byla z té diagnózy v naprostém šoku, potom jsem několik dnů tajně proplakala. Navenek jsem se snažila dodávat ostatním sílu a optimismus.

Hráli jsme bolestnou hru

Už první prognózy nebyly moc dobré. Netrvalo dlouho a Janička musela být trvale umístěna do nemocnice. Dlouho jsme řešili, co jí o její nemoci říct. Dokáže malá dětská dušička pochopit pravdu o tom, že hrozí vážné nebezpečí? Jak se zachovat?

Říct pravdu, kterou Janička nejspíš těžce ponese nebo se tvářit, že je všechno v pořádku a riskovat, že nás bude mít za lháře, pokud se její stav nebude lepšit? Vnučka se ale chovala statečně.

Hráli jsme si na to, že jí chtějí ublížit zlí skřítkové, a my ji budeme chránit. Někdy můžou chvíli vyhrávat, ale nakonec zvítězíme my! Propadli jsme té pohádce natolik, že jsme jí sami věřili. Janičku mohla ale zachránit jen rychlá transplantace kostní dřeně. A najít vhodného dárce se stále nedařilo!

Byli u ní až do konce

Osud si s námi krutě pohrál. Nejprve přišla dobrá zpráva, že se dárce konečně našel – a vzápětí ta mnohem horší, že stav Janičky se prudce zhoršil kvůli infekčnímu onemocnění. Nastal dramatický boj s časem, který bohužel moje vnučka nemohla vyhrát.

Zemřela jedné noci ve spánku. Eva s Romanem byli u ní. Podle lékařů Janička příliš netrpěla – to ale mohlo nanejvýš maličko zmírnit smutek a zoufalství, které jsme pociťovali. Smuteční obřad jsme si udělali jen v rodinném kruhu, nechtěli jsme drásat živou ránu.

Do roka se Evě podařilo znovu otěhotnět a tak mám dnes vnuka Tomáška. Hlídáme ho jako oko v hlavě a dostává všechnu naši lásku i za Janičku, která s námi byla jen chvíli.

Nikdy na ni ale nezapomeneme a jestli opravdu existuje nebe, tak vím, že se tam s ní jednou znovu setkáme!

Anna R. (53), Praha

reklama
Související články
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
1.5.2024
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem si, že to je láska na celý život. Když jsem otěhotněla, úmyslně jsem našim neřekla n
29.4.2024
Čekaly jsme s mámou na tátu. Ohlásil, že si přijde pro věci. Rodiče procházeli složitým rozvodem a hádali se kvůli majetku. Naši koupili chalupu, když jsem byla ještě malá. Ze zchátralého stavení udělali společnými silami malebnou vilku. A ze sadu plného starých stromů a v neposlední řadě kopřiv, vysokých jako urostlý chlap, tak pěknou zahradu, že o ní vyšel článek v časopise Zahrádkář, dodn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grilovaný camembert
tisicereceptu.cz
Grilovaný camembert
Suroviny 4 camemberty 4 lžíce olivového oleje 1 snítka čerstvého rozmarýnu 1 snítka čerstvého tymiánu špetka soli mletý černý pepř 2 stroužky česneku Můžete si vymyslet svou vlastní marinádu
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
epochaplus.cz
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
Za sklem se tísní desítky lidí, někteří nadšeně vytahují mobily a zběsile fotí. Na druhé straně si v klidu vysedává robustní pandí samec. S nezájmem chroupá bambus, když mu potrava dojde, stačí se převalit na bok a natáhnout pracku. Život pandy má do akčnosti hodně daleko. Když se řekne panda velká, většině populace okamžitě vytane na mysl
Má už Petruchové tak akorát dost?
nasehvezdy.cz
Má už Petruchové tak akorát dost?
Už dlouhé měsíce ze zákulisí televize Nova unikají pikantní informace. Říká se, že Lucii Borhyové (46) dělá čím dál větší naschvály její mladší kolegyně Veronika Petruchová (29). Nejenom že se snaží
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
enigmaplus.cz
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
Tekutá esence slunečního svitu a květinové magie, med je daleko více než jen lahodné ochucení. Po staletí je uctívaný jako pokrm bohů i lidí, tento zlatavý elixír skrývá v sobě sílu, která uzdravuje t
Aby hubnutí mělo svůj efekt
nejsemsama.cz
Aby hubnutí mělo svůj efekt
Pokoušíte se zhubnout, ale nejde to a jenom se cítíte ztrápená hlady? Příčiny mohou být hlubšího rázu. Pocit hladu ovlivňuje spousta faktorů – vyvážený jídelníček, stres, kvalita spánku, užívání léků, práce na směny či fyzický výkon. Na vině ale může být i hormonální nerovnováha. Které hormony mohou bránit hubnutí? Hormonů je spousta a řídí různé procesy v
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
iluxus.cz
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
V samém srdci Prahy se nachází restaurace Apelace 21, o níž jsme psali zde - nicméně, je známá svým unikátním přístupem k gastronomii a vínu. Tento měsíc se rozhodla rozšířit své horizonty a nabídnout
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
historyplus.cz
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
Vypadá to zle. Turci dobyli dolní město a co nevidět obsadí i to horní. Pak se vrhnou na hradby chránící samotnou bělehradskou pevnost a je jen otázka času, kdy je ztečou. Tedy pokud Hunyadi něco neudělá. Sedmihradský vévoda má v rukávu tajnou zbraň, která se mu už jednou osvědčila. Zafunguje i tentokrát?   Turci se tlačí
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
21stoleti.cz
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Z kdysi zázračného produktu se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Máme se ho ale bát? „Plasty nejsou zlo.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
epochalnisvet.cz
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!   Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
epochanacestach.cz
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
Je prý starší než anglické Stonehenge a egyptské pyramidy. Záhadná svatyně nedaleko od Prahy vzbuzuje otázky, na které se dosud nikomu nepodařilo najít odpověď. Možná šlo o nejstarší observatoř v Evropě, možná zde probíhaly brutální rituály. Tragické dopravní nehody na silnici z Prahy do Chomutova, která tajemným místem prochází, jsou zase přičítány zdejší temné historii. Prehistorická svatyně
Kapky deště nám přinesly štěstí
skutecnepribehy.cz
Kapky deště nám přinesly štěstí
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem,