Domů     Přišla jsem o dceru, vnuky nedám!
Přišla jsem o dceru, vnuky nedám!
5 minut čtení

Romana, má jediná dcera, uměla hodně věcí, ale najít si muže, který by ji skutečně miloval, nedokázala. Spokojila se s takovým, který se nám dnes snaží zničit život.

Nikdy jsem se nechtěla plést dceři do života, ale když jsem viděla, jaké typy mužů si Romana vybírá, měla jsem pocit, že jí musím pomoct. Už její první kluk byl šlápnutím vedle, nepoznala, že jí lže, ani to, že nevěra je jeho denním chlebem.

Říkala jsem si, že má asi růžové brýle a přes samou lásku nevidí, ale ne, ono to vypadalo, že jí chybí nějaká intuice či dokonce pud sebezáchovy – její druhá vážná známost byla totiž přes kopírák to samé.

Další partner předčil má nejhorší očekávání. Stačilo mi s ním jedno kafe a věděla jsem, že je to zdatný manipulátor, který moji holčičku dovede tam, kam bude chtít.

Proč jí koupil psa?

Ani ne po čtrnácti dnech randění jí pořídil psa. Neřešil, zda nemá nějaké alergie, neptal se, zda má ráda zvířata. Argumentoval jen tím, že jí chtěl udělat radost a vykřikoval, jak spolu budou chodit na procházky.

Dcera byla dojatá, tvrdila mi, že je to od něj hezké, ale realita jí nějak nedocházela. Nehledě na to, že pes se nastěhoval k nám, kde dcera pořád žila. Já mám zvířata ráda, ale neplánovala jsem, že se ze mě stane pejskařka.

No stala, protože venčení mladí jaksi nestíhali. Takhle to tedy začalo a bohužel to pokračovalo vesele dál. Netrvalo to ani půl roku a dcera mi oznámila, že je těhotná. „A kde budete bydlet?“ zeptala jsem se nesměle.

„Eda říkal, že nám něco sežene. Teď bydlí s kamarádem a tam se s miminem nevejdu,“ vysvětlila mi. Termín porodu se blížil a Romana stále vegetovala v dětském pokojíčku, Eda s hledáním bytu nepospíchal. Vnuk z porodnice putoval rovnou k nám.

Byt ani nehledal

Eda u nás byl často, ale na noc rád odcházel k sobě, aby si prý trochu odpočinul. „Měli byste žít jako rodina, společně,“ namítala jsem. „Snažím se, ale to víte, je to drahé a nic pořádného jsem zatím nesehnal.

Rád bych pro Romanku a miminko zajistil to nejlepší bydlení,“ lhal mi úlisně do očí. Tušila jsem, že pro změnu situace nedělá zhola nic. Proč taky, všechno za něj řešili jiní. Edu jsem upřímně nenáviděla, ale pohled na maličkého vnoučka mě vždycky zklidnil.

Pravda, manžel už trochu soptil, že na něj kvůli vnukovi nemám čas, ale vždy se mi ho povedlo nějak uklidnit. Víc než rok se však nic nedělo, následně se dcera přiznala, že je znovu těhotná.

Manžel trval na tom, že takhle to dál nejde, a já s ním musela souhlasit. „Musíte si s Edou najít vlastní bydlení!“ důrazně jsem dceři připomínala. Náš dvoupokojový byt prostě nebyl stavěný na tři dospělé, psa a dvě děti.

Dcera s tím souhlasila a slíbila, že na Edu zatlačí. Jenže on se na to konto urazil. „Křičel na mě, že se snaží, to já prý nedělám nic a ještě jsem nevděčná,“ plakala Romana. „Hlavně se nerozrušuj, musíš být v klidu, jsi těhotná,“ tišila jsem ji.

Pak jsem se párkrát nadechla a podívala se na manžela. „A táta to určitě ještě nějaký čas zvládne a já ti samozřejmě pomůžu. Ať si Eda trhne nohou!“ zakončila jsem to. Manžel koulel očima, ale nakonec jen mávl rukou.

„Však bude jednou litovat, že s dětmi nebyl, tohle normální tátové nedělají,“ pravil. Potěšil mě, že to vidí stejně. Eda byl prostě hlupák. A potvrdil to v následujících dnech a týdnech. Romanu ignoroval.

Přestal jí brát telefony, ani se neobtěžoval zastavit. „Vůbec nevím, na čem jsem, to se se mnou jako rozešel?!“ slzela. „Kašli na něj a mysli hlavně na sebe a miminko!“ radila jsem jí.

Vykašlal se na ni

Romana porodila druhého syna a Eda se stále nezajímal. Kdybych na to měla čas a nervy, přiměla bych ho aspoň platit alimenty, jenže na to mi v tom fofru nezbýval čas.

Kluci rostli jako z vody, Romana se snažila, ale všímala jsem si, že je čím dál unavenější a chodí jako tělo bez duše. „Měla bys zajít k doktorovi, nelíbíš se mi,“ připomínala jsem jí často. Ale pořád to odkládala.

Moje tušení bylo správné, když jsem ji k tomu doktorovi konečně odvlekla, bylo už pozdě. Rakovina, čtvrté stádium, bez šance na vyléčení. Stres z celé té situace se na ní hluboce podepsal, takže to šlo rychle.

„Slib mi, že se o kluky postaráte,“ prosila mě, když už jen ležela a ztěžka dýchala. „O to se nemusíš bát, děti i pes u nás mají domov,“ konejšila jsem ji a sama jen těžko potlačovala slzy. A Eda? Stále se neobtěžoval zvednout zadek a přijít.

Znovu se objevil

Pak nám Romanka umřela a přestože jsem mu nechala ve schránce parte, na pohřbu se neukázal. O Edovi jsme znovu uslyšeli až za půl roku. Ozval se jeho právník, Eda se rozhodl, že si chce vzít děti k sobě. Jestli jsem někdy běsnila, tak to bylo ten den.

„To přece nemůže myslet vážně, zničil Romanu a teď chce zničit i nás!“ šílela jsem. „Budeme potřebovat právníka a důkazy, že se nezajímal,“ zachoval si chladnou hlavu manžel. Tak teď bojujeme. O vnoučata, o která se od jejich narození staráme.

Je to absurdní a nespravedlivé, Edu podezřívám, že mu jde jen o peníze, že o své syny skutečný zájem nemá. Nikdy mu je nedám, nevěřím, že by se o ně dovedl postarat. Přišla jsem o dceru a nenechám si vzít to jediné, co mi po ní zůstalo. Navíc to bylo její poslední přání a to hodlám splnit.

Monika S. (62), Havířov

Související články
2 minuty čtení
Já i můj manžel jsme jedináčci a narodilo se nám jediné dítě. Ani jsem nedou­fala, že bude jednou náš dům a zahrada znít dětským smíchem. Až do důchodu jsme si mysleli, že je role jedináčka v našem rodě prokletí. Že to máme v genech. Naše dcera Denisa nám ale předvedla, že tomu tak není. Když nám přivedla svého partnera Béďu, nebyli jsme nadšení. Byl o patnáct let starší a už měl čtyři děti. Ni
5 minut čtení
Dlouho jsem si vyčítala, že jsem dceři nechávala moc volnosti. Myslela jsem, že právě kvůli mně všeho nechala. Nakonec právě to zachránilo náš vztah. Nikdy jsem nebyla matka, která by dceři říkala, co má dělat. Když si chtěla v pěti letech ostříhat ofinu sama, nechala jsem ji. Když se v patnácti rozhodla obarvit na černo, jen jsem pokrčila rameny. A když po dvou letech odešla z práv, bolelo mě
2 minuty čtení
Když mi vnuk ukázal ve starém albu na fotku malé holčičky a ptal se, kdo to je, musela jsem prozradit jedno tajemství. Držel prst na fotce a divil se: „A proč o ní nic nevím?“ Chvíli jsem mlčela. Pak jsem tiše odpověděla: „To byla tvoje teta Eva. Moje starší dcera.“ Jeho maminka Helena jen překvapeně zvedla oči. O Evě nikdy neslyšela. Zmizela i s penězi Eva byla odjakživa nespoutaná. V se
4 minuty čtení
Zdálo se, že budu mít hezký život. Vdala jsem se, narodil se syn, ale já měla pořád pocit, že to není ono. A tak jsem se hnala dál za ideálem. Když si večer sednu do svého oblíbeného křesla, často přemýšlím, proč jsem nikdy neuměla být dlouho spokojená. Jakmile se můj život uklidnil, začala jsem mít pocit, že mi něco utíká. Dlouho jsem si myslela, že za dalším rohem čeká něco lepšího. Proto
3 minuty čtení
Nerozuměli jsme si, ale před dcerou jsme hráli divadýlko. Předstírali jsme s Martinem, že je všechno v pořádku, a ona tomu věřila. Asi tak po patnácti letech manželství jsme si s Martinem definitivně přestali rozumět. Spoustu varovných signálů jsme zachytili už předtím. Tolik krizí jsme měli! Po roce, po sedmi letech, vlastně pořád. Ale se zaťatými zuby jsme spolu kráčeli životem dál, protože j
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kufr, který se konečně rozjede. Proč lidé čekají na kolečka téměř pět tisíc let?
epochaplus.cz
Kufr, který se konečně rozjede. Proč lidé čekají na kolečka téměř pět tisíc let?
Kolo patří k nejstarším vynálezům lidstva, ale kufr na kolečkách se objevuje až ve 20. století. Po tisíce let lidé vláčejí těžká zavazadla v rukou, na zádech nebo je nakládají na povozy. Stačí přitom jediný nápad, připevnit ke kufru kolečka. Jenže právě ten nikdo dlouho nedostane. Až jednou se na letišti ozve věta, která změní
Kletba Tamerlánovy hrobky: Otevřeli hrob a za dva dny začala invaze do SSSR. Náhoda, nebo varování?
enigmaplus.cz
Kletba Tamerlánovy hrobky: Otevřeli hrob a za dva dny začala invaze do SSSR. Náhoda, nebo varování?
V červnu 1941 sovětští vědci otevírají hrobku slavného dobyvatele Tamerlána v uzbeckém Samarkandu. O dva dny později nacistické Německo zahajuje operaci Barbarossa a napadá Sovětský svaz. Shoda dat je
Prostor, který roste s dítětem
rezidenceonline.cz
Prostor, který roste s dítětem
Je to svět, který se vyvíjí a proměňuje od prvních dětských krůčků až po dospívání. Správně navržený pokoj podporuje bezpečí, kreativitu, soustředění i odpočinek a reaguje na každou etapu života a specifické potřeby dítěte. Pro nejmenší je klíčová jednoduchost, měkkost a bezpečí, proto by pokoj miminka měl působit především klidně a útulně. Předškolní věk je
Bratři Kleinové: Stavbu železnic v monarchii ovládli samouci
historyplus.cz
Bratři Kleinové: Stavbu železnic v monarchii ovládli samouci
Na začátku je jich šest a začínají poměrně skromně, úpravami zahrad, rybníků a parků. Postupně si ale troufnou i na stavbu železnic. Během 40 let vybudují na území monarchie třetinu všech tratí, tedy asi 3500 kilometrů! Ohromně na tom zbohatnou… Podnikavého ducha zdědí bratři Kleinové po otci Johannovi (1756–1835), který má malý statek na Jesenicku
Synagoga, která znovu promlouvá
epochanacestach.cz
Synagoga, která znovu promlouvá
Na rohu dnešních ulic Spálená a Přízova v Brně se už více než osmdesát let nachází prázdná parcela. Jen málokdo z kolemjdoucích tuší, že právě zde stála jedna z největších synagog v českých zemích – monumentální stavba, která byla po desetiletí symbolem sebevědomé a prosperující židovské komunity. Brněnská Velká synagoga byla slavnostně otevřena v roce
Hit zdravého stravování: Konzervované sardinky!
21stoleti.cz
Hit zdravého stravování: Konzervované sardinky!
Odborníci na výživu nabádají k tomu, abychom alespoň dvakrát týdně konzumovali mořské ryby, což ovšem může být zatěžující pro peněženku. Dobrou zprávou je, že hvězdou doporučení se nyní staly konzervo
Sardinie: Karibik uprostřed Středomoří, který vás okouzlí
nejsemsama.cz
Sardinie: Karibik uprostřed Středomoří, který vás okouzlí
Italský ostrov je nejen místem překrásných pláží, které se vyrovnají těm exotickým. Najdete na něm i spousty zajímavostí k objevování. Fascinující stará malebná městečka či třeba dechberoucí útesy. Druhý největší italský ostrov o velikosti přibližně jedné třetiny České republiky vás ohromí nejen svými plážemi s bílým pískem jako v Karibiku, ale i divokou krajinou, také bohatou historií i luxusem.Zjistěte,
Mikroskopičtí predátoři v mozku si vodí oběť jako loutku
epochalnisvet.cz
Mikroskopičtí predátoři v mozku si vodí oběť jako loutku
Připomíná to námět apokalyptického seriálu The Last of Us. A skoro mrazí při představě, že podobné horory probíhají v přírodě běžně – s tím rozdílem, že nejde pouze o infekce parazitickou houbou a že predátor dokáže ovládat jen vývojově nesrovnatelně jednodušší živočichy, než je člověk.   Najít skutečné zombie není nic nemožného ani v naší přírodě.
CMF představuje Clip Pro: Svá první otevřená sluchátka
iluxus.cz
CMF představuje Clip Pro: Svá první otevřená sluchátka
Společnost CMF dnes představila CMF Clip Pro – svá první otevřená sluchátka, vytvořená s cílem nabídnout zážitek z poslechu, který působí stejně přirozeně, jako zní. CMF Clip Pro jsou navržena pro lid
Návrat Krejčíka k bývalému? Ne! Randí už s jiným!
nasehvezdy.cz
Návrat Krejčíka k bývalému? Ne! Randí už s jiným!
Už se v tom začínáme ztrácet. Nejprve vše nasvědčovalo tomu, že herec ze seriálu Kamarádi, Daniel Krejčík (32), se po krachu manželství s ředitelem školy Jiřím Vymětalem (43) vrátí ke svému bývalému p
Grilovaný lilek s česnekem
tisicereceptu.cz
Grilovaný lilek s česnekem
Suroviny na 4 porce 1 lilek 3 stroužky česneku snítka oregana 100 ml olivového oleje sůl Postup Na mírně rozpálený gril nebo do grilovací hliníkové misky narovnejte nasucho kolečka lilku.
Svěřila jsem své trápení toulavému psovi Bobimu
skutecnepribehy.cz
Svěřila jsem své trápení toulavému psovi Bobimu
Moje dětství bylo těžké. Naše maminka zemřela. Táta byl despota. Jedinou mojí spřízněnou duší se stal toulavý pejsek Bobi. Doma jsem jako dítě měla peklo. Maminka zemřela, když jsem byla ještě malá. Otec hodně pil a často dokázal propít skoro celou výplatu. Čtyři roky jsem chodila do školy u nás na vesnici. Měli mě tam rádi, protože