Odešel a já na to nebyla připravená. On byl ten, kdo se staral o účty a o praktickou stránku života. Bez něj jsem ztracená, a hlavně bez koruny. Když Hubert zemřel, bylo to nečekané. Zastihlo mě to zcela nepřipravenou, i když poslední dobou vypadal unaveně. Žádné dlouhé loučení, žádná poslední slova. Jednoho rána prostě odešel a nechal mě tu samotnou. Naše poslední chvíle byly obyčejné, téměř b

S Petrem jsme spolu žili hromadu let a já si myslela, že máme dobré a stabilní manželství, jaké lidé, kteří se pomalu chystají na důchod, mívají. Pravda byla ale jiná. Divoké city prvních let už dávno vystřídalo hluboké přátelství, jistota a vědomí, že se jeden o druhého můžeme opřít. S Petrem jsme spolu byli přes dvacet let a já měla pocit, že ho znám lépe než kohokoli jiného. Naším největším

Když se mě lidé ptají, proč si nenechám pomoct a proč manžela neumístím do LDN, většinou jen sklopím oči. Ulevilo by se mi. Ale copak mohu? Vím, že to nemyslí zle. Mnozí mi říkají, že bych si konečně odpočinula, že bych se vyspala, že bych zase mohla chvíli žít i svůj život. Možná mají pravdu. Jenže oni nevidí to, co vidím já pokaždé, když se podívám na svého muže. Jiní by zradili, já se roz

Nečekala jsem, že jednou budu myslet na syna s tím, že ho vlastně nenávidím. Za to, co udělal sobě i nám, si mou lásku ani soucit rozhodně nezaslouží. Když se narodil Martin, byl to nejkrásnější den mého života. Byl veselý, chytrý a vnímavý. Ve škole nosil samé jedničky, hrál skvěle fotbal. S manželem jsme byli pyšní. První příznaky Na střední si Martin našel partu kamarádů. Začal chodit

Celý život jsem žila v naivní představě, že muži válčí a my, ženy, držíme při sobě. Kamarádka mě ovšem vyvedla z omylu. Vzpamatovávám se z toho dodnes. Říká se, že závist je zlá, ale to, co dokáže vyprodukovat zraněné ženské ego, hraničí s ryzím zlem. Se Zdenou jsme se znaly od vysoké školy. Prožily jsme spolu svatby, porody i budování kariéry. Když mi před pěti lety zemřel manžel na infarkt

Můj vnuk Adam byl vždy hodný a usměvavý chlapec, který nikdy neváhal podat pomocnou ruku. Jednou mu ale síly málem nestačily... Přišlo to náhle a nečekaně, život je křehký a smrt tak rychlá! Scházelo málo, a mohla jsem dnes číst vnukovo jméno na našem hřbitově. Náš Adam studoval střední školu a byl až po uši zamilovaný do spolužačky Haničky. Plánovali si, že se po maturitě vezmou. Pravidelně

Růže byly moje radost. Proto mě zabolelo, a pak i rozčílilo, že si někdo dovoluje mi je krást! Některé keře jsem měla víc než dvacet let, jiné jsem dosazovala postupně, když se objevila nová odrůda, která mě zaujala. Na jaře jsem je pečlivě stříhala, v létě zalévala za svítání a každý nový květ mě potěšil stejně jako poprvé. Nešlo jen o zahradu, bylo to moje místo, kde jsem si čistila hlavu, od

Když se ukázalo, že si manžel našel milenku, rozhodla jsem se trpělivě vyčkávat, přesvědčena, že se dříve či později vrátí k rodině. Možná je to jedna z nejtěžších věcí na světě. Ale každý, kdo s tím má nějaké zkušenosti, se zapřísahá, že pokud odpustíte, znatelně se vám uleví. Když se ke mně doneslo, že si manžel pořídil milenku, zaťala jsem zuby a rozhodla se počkat, až ho poblouznění přej

Když mi bylo dvacet, potkala jsem ženu, která se stala mojí druhou rodinou. Nikdy by mě nenapadlo, jak se může pevné přátelství rozplynout. Jmenovala se Jana a poznaly jsme se v práci. Na první pohled jsme byly úplně jiné. Já jsem byla opatrná, všechno jsem si plánovala a dlouho přemýšlela, než jsem něco udělala. Jana byla spontánní, smála se nahlas a dokázala z obyčejného dne udělat malý zážit

Život, který jsem budovala přes čtyřicet let, je teď v troskách. Za tuhle prohru si ale mohu sama. To já udělala chybu a pak o ní ještě řekla bratrovi. Ten zařídil zbytek zkázy... Když jsme byli malí, s bratrem Jiřím jsme drželi při sobě za všech okolností. Byl o tři roky starší a odjakživa měl pocit, že mě musí chránit. Vozil mi z města bonbóny, zastával se mě před kluky ze školy a pokaždé stá