Domů     Musela jsem odpustit manželovu nevěru
Musela jsem odpustit manželovu nevěru
3 minuty čtení

Nikdy jsem svého muže nepodezírala. Byl zaslepený láskou ke mně a zahlcený prací, kterou měl rád. Najednou ale stála u dveří žena, která zoufale prosila o pomoc.

S Jirkou se známe už od základní školy. Společně jsme absolvovali taneční, na vysoké bydleli na sousední koleji. Když jsme se brali, nikoho z našich přátel to nepřekvapilo. A rodiny se už dávno znaly. Kdo jiný by se měl brát, než my.

V tom, co bude dál, jsme měli jasno. Chtěli jsme mít aspoň dvě děti. Jenže roky běžely a dětský pokoj v našem domě, který jsme mezitím postavili, byl pořád prázdný.

Moc nám tehdy nepomohli ani rodiče, kteří nám oběma jedináčkům občas necitlivě připomněli, že od nikoho jiného se vnoučat nedočkají. Tak ať s tím něco zkusíme udělat. Ale osud to viděl jinak. Dětský pokoj jsme nenápadně přestavěli na místnost pro hosty.

Časem přestali rýpat i rodiče. A pak jednoho podzimního sychravého večera kdosi zazvonil u domovních dveří.

Naděje přebila emoce

Vykoukla jsem z okna a u vrátek zahlédla neznámou ženu. „Nezlobte se, ale já nic nepotřebuju,“ zavolala jsem na ni v domnění, že se jedná o podomní prodejkyni. „Ale já jdu za vámi, paní Alenko,“ ozvalo se od vrátek.

Byla jsem zvědavá, co mi asi může chtít a sešla jsem dolů. Paní mohla být o pár let mladší než já a za ruku držela asi šestiletého chlapce. „To je Jiřík. Syn vašeho muže,“ řekla. Pozorně jsem si dítě prohlédla. Toho by můj manžel opravdu nezapřel.

„Víte, Jirka neví, že má syna. Viděli jsme se jen párkrát. A když jsem zjistila, že jsem těhotná, řekla jsem si, že od něj nikdy nic nebudu chtít. Jenže teď jsem nemocná. Mám rakovinu. Zbývá mi pár týdnů života.“ V hlavě mi hučelo jak v úlu.

Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Potom jsem sama sebe slyšela, jak říkám: „Ale můj muž už nežije. Zahynul vloni. Měl těžký úraz v práci.“ Smutně řekla, že je jí to líto, že to nevěděla, tak ať se nezlobím.

Když mi dala do ruky lísteček s telefonním číslem, jménem a rodným číslem Jiříka, myslela jsem, že poznala, že lžu. Hned jsem ten lístek hodila do kamen. Říkala jsem si, že jsme sice bezdětní, ale šťastní.

Jenže… uběhl večer, druhý, třetí… a já pochopila, že s takovým tajemstvím nemohu žít a dívat se manželovi do očí. Nechat jeho jediné dítě na pospas osudu. A tak jsem překonala svou raněnou ješitnost a pocit strašlivé zrady. Dnes je tomu už dvanáct let. Jiřík odmaturoval a dělá nám oběma velkou radost.

Alena (59), Písek

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji na jeho očička, která prosila: „Vezměte si mě.“ Nešlo odolat. Bohužel ten chlapeček na to krásné asi už zapomněl. S Milanem, mým manželem, jsme se dlouho pokoušeli o dítě, ale bez výsledku. Začali jsme tedy uvažovat o adopci. Jelikož šlo o dlouhý proces, nechtěli jsme čekat, abychom neměli dítě jako starší rodiče. Osud nám však zamíchal kartami více, než jsme chtěli. Zbyly
3 minuty čtení
Lenka byla vždy samaritánka. Dobrá duše, která pomáhala druhým. Bohužel toho využil muž, který ji stáhl na dno. A není asi cesty nahoru. Roberta Lenka potkala v jedné bývalé práci. Byl sympatický kluk, který tehdy nastoupil. Vtipný, pozorný i milý. Dokonce si získal i mě s manželem, když přišel na návštěvu. Jenže jak se ukázalo, byl milý jen ve chvílích, na které se mohl připravit. Jen se př
3 minuty čtení
Pro maminku je těžké sledovat trápení dítěte. Pocit se násobí, když vidíte, jak si vaši potomci ubližují navzájem. S manželem Oldou máme dvě děti. Janičku a Oldu. Byli jsme na ně vždy pyšní. Oba se dobře učili, měli vždy dobrou práci. Jen byli každý z jiného těsta. Přiznávám, že v Oldovi jsem vždy viděla větší dravost. Je manažer, takže musí být přísný. Ale i ve vlastní rodině? Neustále ji k
6 minut čtení
Svým dětem jsem se snažila předat jediné. Ať jdou za hlasem svého srdce. Já to neudělala a byla jsem celý život nešťastná. Dnes bych se asi zachovala jinak. Pocházím z malého města, kde se ještě dnes na rozvod a jiné avantýry pohlíží tak trochu s despektem. Neměla jsem v úmyslu něco takového udělat. Našla jsem si přítele, naše láska byla příliš čerstvá, takže jsme ji tajili. Pak se ale stala ta
3 minuty čtení
Ve stáří pykám za hříchy mládí. Bývala jsem nebezpečně hezká a zahrávala si s city svých nejbližších. A to se mi ve zlém vrátilo. Bývala jsem, jak se říká, pěkné číslo. Anebo kvítko z čertovy zahrádky. Které už bohužel dávno zvadlo. Na staré časy vzpomínám ráda, ale občas se mně mihne hlavou, že jsem možná trochu ubližovala. Někdy víc než trochu. Byla jsem nebezpečně krásná, dnes by tomu živá
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
epochanacestach.cz
Jeseníky: Zimní poezie na dosah ruky
Vzpomínáte na doby, kdy byly Vánoce na sněhu běžným jevem, nebo kdy svatý Martin obvykle přijížděl na bílém koni? Něco podobného už dnes na většině míst Česka nezažijete. V Jeseníkách ano. Pokud chcete znovu zažít staré dobré časy, a přitom si užívat komfortu, za který by se nemusela stydět ani vyhlášená alpská střediska, jsou pro
Konečně byla válečná sekera navždy zakopána?
skutecnepribehy.cz
Konečně byla válečná sekera navždy zakopána?
Můj otec a teta Lída se léta nenáviděli. Marně se je snažila rodina usmířit, zejména babička trpěla tou žabomyší válkou. Přesto se to nakonec povedlo! Před mnoha lety nebylo větších přátel, než můj otec Pepík a teta Lída, jeho sestra. Moje babička nám je dávala za příklad, když jsme se jako sourozenci prali jako koně. Tohle u Pepíčka
Kůže je schopna produkovat vlastní protilátky
21stoleti.cz
Kůže je schopna produkovat vlastní protilátky
Lidská kůže a sliznice hrají zásadní roli v ochraně těla před nepřátelským prostředím okolního světa, mechanickým poškozením, ale i průnikem bakterií a virů. Nejinak je tomu i u ostatních zvířecích dr
Wellness oáza v koupelně
rezidenceonline.cz
Wellness oáza v koupelně
Lázeňský resort, zakomponovaný přímo doma, umí nabídnout dokonalé vybavené pro relaxaci po náročném dni, nebo prostě jen přidá trochu luxusu do každodenního očistného rituálu. Při zařizování vlastního wellness je třeba začít výběrem materiálů a barevnosti, protože jejich vliv na vnímání a pocity je nesporný. V kurzu je pořád minimalistický šedý nebo béžový rámec, oživený tvarově
Lososové krekry s ředkvičkou
tisicereceptu.cz
Lososové krekry s ředkvičkou
Jednohubka není věda. Lososová s křupavou sušenkou chutná úžasně. Suroviny 6 plátků uzeného lososa slané či sezamové krekry půl hrsti čerstvého kopru 1 lžíce citronové šťávy 2 lžíce pomazánk
V tichosti chystá Pawlowská tajnou svatbu?
nasehvezdy.cz
V tichosti chystá Pawlowská tajnou svatbu?
I když vztah spisovatelky a herečky Haliny Pawlowské (69) ze seriálu ZOO s jejím přítelem, producentem Karlem Czabanem (75), trvá už dlouhá léta, k dalšímu kroku to zatím nedotáhli a podle všeho žijí
Záhadní a krutí Vikingové: Největší objevitelé starého světa?
enigmaplus.cz
Záhadní a krutí Vikingové: Největší objevitelé starého světa?
Říká se o nich, že byli největšími válečníky středověku. A nejen válečníky. Vikingové na svých dračích lodích objevovali vzdálené a tajemné ostrovy i celé kontinenty. Ostatně byli to prý oni, kdo zača
Vánoční Pavlova
nejsemsama.cz
Vánoční Pavlova
Příprava dortu nazvaného na počest primabaleríny Anny Pavlovové je celkem jednoduchá, ale během sušení nesmíte otevírat troubu. Potřebujete: ✿ 4 bílky ✿ 220 g cukru moučky ✿ špetku soli ✿ 2 lžíce pudinkového prášku (vanilka) ✿ 2 lžičky citronové šťávy ✿ 100 ml smetany ke šlehání ✿ drobné ovoce ✿ mátu 1. Vyšlehejte bílky s polovinou cukru a solí do tuhého sněhu. Pak
Německá alchymistka Anna Zieglerinová: Měla na dosah kámen mudrců?
epochalnisvet.cz
Německá alchymistka Anna Zieglerinová: Měla na dosah kámen mudrců?
Alchymie je často spojována s představou, že se jí věnují pouze muži. Přesto známe i několik žen, které tento tajemný obor fascinuje. Dvě z nejznámějších alchymistek 16. století jsou Isabella Corteseová (asi 1561-?) a Anna Maria Zieglerinová (asi 1550–1575). Dostala se právě druhá zmíněná na stopu největších alchymistických tajemství? O významu zmíněných alchymistek nemůže
Hans Trapp: Rytíř, co ochutnal lidské maso
epochaplus.cz
Hans Trapp: Rytíř, co ochutnal lidské maso
Takovou tragédii alsaský Weissenburg nepamatuje. Všichni se brodí v bahně a kalné vodě. O viníkovi netřeba pochybovat: Dvoumetrový pořízek Hans von Trotha (asi 1450–1503) je německý rytíř a maršál falckého kurfiřta. Ekonomické spory s Weissenburgským opatstvím řeší přehrazením řeky Wieslauter. Celé město připraví o vodu. Osm kilometrů nad městem se vytvoří přehrada. A když je
Silvestr 2024 v restaurantu Deer: Přivítejte nový rok s živou klavírní hudbou a výjimečným menu
iluxus.cz
Silvestr 2024 v restaurantu Deer: Přivítejte nový rok s živou klavírní hudbou a výjimečným menu
Restaurant Deer zve na nezapomenutelný silvestrovský večer, který propojí skvělou gastronomii, živou klavírní hudbu a slavnostní atmosféru. Přijďte oslavit poslední večer roku 2024 a přivítat nový rok
Vehnala Aspasia Řecko do války?
historyplus.cz
Vehnala Aspasia Řecko do války?
Do athénského státníka Perikla jako by udeřil blesk. „Děje se něco?“ zeptá se ho filozof Anaxagoras. Pak si všimne, že jeho přítel doslova visí pohledem na jedné z půvabných žen, stojících opodál. „Jen to ne,“ spráskne ruce, „vždyť to je Aspasia, hetéra, nevěstka!“ Perikles (asi 495–429 př. n. l.) na ní ale může oči nechat. Dá