Vzpomínky, které hrozně bolí

Total
4
Shares

Je to sice už strašně dávno, ale na moje dětství nelze tak snadno zapomenout. Bylo jednoznačně hrůzostrašné.

Petříček se na mě spokojeně usmívá. „Ahoj babi, víš, že dneska přijde Ježíšek?“ Jak bych top nevěděla. Vím, jak moc se Péťa těší. Budou to jeho první Vánoce u nás doma. Moje dcera Terezka ho s manželem adoptovali teprve před půl rokem. Dceři se nedařilo otěhotnět a malý Petříček byl skvělá volba. Když jsme se na něj byli podívat v dětském domově, všichni jsme si ho hned zamilovali.

Děsily mě dávné vzpomínky

Byla to moje první návštěva po mnoha letech a padly na mě velice nepříjemné vzpomínky. V děcáku jsem totiž prožila několik velice krušných let. Rodiče spolu žili v nesnesitelné „italské“ domácnosti a o mě a o sestru se nedokázali postarat. V dětském domově nám prý bude líp, slibovala nám sociální pracovnice. Nám rozhodně líp nebylo. Za to se zřejmě dost ulevilo rodičům, kteří se o nás už nemuseli starat. A to vůbec. Šli až tak daleko, že nás nechávali v děcáku i přes Vánoce.

Moc smutný Ježíšek

Nejsmutnější, z těch několika Vánoc, které jsme já a sestra prožily v děcáku, byly hned ty první. Zrovna ten rok se vydařilo, že domů na svátky si děti vzalo velké množství rodin. V domově nás zůstalo jen pár. Pamatuji se, jak jsme se sestrou stály u prosklených dveří a čekaly, kdy si pro nás máma s tátou konečně přijdou. Další roky už byly o něco lepší. Zvykly jsme si a navíc na Vánoce většinou zůstávalo přes polovinu dětí s námi.

Dceřina volba byla správná

Už tehdy v děcáku jsem snila o tom, jakou si já pořídím rodinu. Že moje děti nikdy nebudou mít osamělé Vánoce. To se mi povedlo a podařilo se mi vychovat dva velmi slušné lidi. Mám radost i z toho dceřina rozhodnutí, že poskytne pohodový domov Péťovi. V děcáku musel trávit už troje Vánoce. Myslím, že už to stačilo. Teď bude u stromečku s námi. Navždycky.

Zuzana H. (57), České Budějovice

Také se vám může líbit