Moje dcera Maruška byla moc hodná a pracovitá ženská. Zdálo se, že se jí všechno daří. Bohužel nebyla to tak docela pravda. V lásce jí osud opravdu nepřál.
Když se mi Maruška neozývala už druhý den a její telefon byl hluchý, věděla jsem, že je zle. Nějakou dobu to trvalo i policii, než ji našli. Ve světlíku nějakého domu na druhém konci města než bydlela. Teprve po nějaké době jsme zjistili, co tam dělala a co se stalo. Dopis na rozloučenou, tak jak to někteří sebevrazi dělávají, totiž má dcera nezanechala. Přesto, jak ukázalo vyšetřování, z šestého patra do světlíku skočila zcela dobrovolně. Ještě před tím si stačila sundat brýle a hodinky. Obojí bylo drahé a asi to nechtěla rozbít.
V lásce se jí nevedlo
Přestože moje dcera byla hezká, chytrá i dost zábavná, na pořádného partnera měla prostě smůlu. Nechápala jsem to. Každá její známost rvala jen pár týdnů a dost. Sama dost dobře nevěděla, proč ty vztahy nefungují. Někdy to odpískala ona, jindy její protějšek. Čas plynul, Marii už bylo třiatřicet a já ji začala trochu popohánět. „Musíš udělat nějaké kompromisy. Takhle si v životě žádného mužského pro život nenajdeš.“ Jen chápavě pokývala hlavou, ale nic podstatného se nestalo. Tedy skoro.
Nějak se změnila
Z Marie se tak trochu stala tajnůstkářka. O mužských se už nehodlala se mnu bavit. Přitom bylo jasné, že někoho má, kterého před námi s manželem tají. Zbytečně jsem po tom nepátrala a čejkala, až mi to sama řekne. Viděla jsem, jak časem její nadšení trochu opadává, jak začíná být zadumanější a nenaladěná. Moc bych tehdy chtěla vědět, co se děje, ale mlčela jsem a zbytečně se nevyptávala.
Nakonec se mi svěřila
Jednou k nám domů ale Marie dorazila s pláčem a konečně mi řekla, co se děje. Už dva roky tajně chodila s Alešem. Byl ženatý. Měl dvě malé děti. Ale tak, jak to bývá, tvrdil Marii, že si se ženou nerozumí a že se s ní brzy rozvede. A dcera si samozřejmě myslela, že pak budou žít šťastně spolu, tak jak jí Aleš sliboval. Problém byl v tom, že čas běžel a Aleš se stále nerozváděl. Všechny víkendy a dovolené trávil s rodinou. Snažila jsem se dceři vysvětlit, že to tak bude asi napořád, protože tomu chlapovi vyhovuje mít rodinné zázemí a jako bonus poslušnou a věrnou milenku.
Nedala si říct
Jenže Marie žila dál v naději, že všechno bude přesně tak, jak si ona vysnila. Realitu zcela opomíjela. Já sejí sice snažila otevřít oči, ale bohužel jsem asi podcenila vážnost situace. Nikdy si to nepřestanu vyčítat. Policie zjistila, že v té pronajaté garsonce, v domě, kde se Marie zabila, se ten den sešla s Alešem. Ten jí prý sdělil, že vztah musí definitivně ukončit. Jeho žena čekala třetí dítě a on chtěl zůstat s rodinou. Jak banální je to příběh, kterých se denně odehrávají stovky. Bohužel v tomto případě šlo o život mé jediné dcery.
Zdena T. (62), Praha
