Hledala jsem vhodnou chaloupku pro sebe a své děti. Ta, co se mi nabídla, nebyla náhoda, ale návrat k mému životu poustevníka.
Když jsem utekla od manžela, který byl násilník, začala jsem v malé garsonce přemýšlet o tom, že bych si za peníze, které jsem si před manželstvím našetřila a moudře schovala u své maminky, koupila nějakou chaloupku. No spíše srub nebo zahradní domek, protože to nebylo moc peněz. Toužila jsem vynahradit dětem ten malý prostor, co najednou doma měly. Adélce byly tři a Jarouškovi šest let. Tehdy jsem si zašla posedět mezi své přátele, se kterými jsem v mládí jezdívala na vandry. Vůbec jsem nečekala, že bych tu správnou chalupu našla mezi nimi. Náhoda tomu ale chtěla, Irena vytáhla fotky svého srubu v lese, a prohlásila, že jej prodá, protože má vyhlídnuté větší stavení. Děti jí vyrostly a malý srub s kuchyní, jednou ložnicí a terasou je pro ně už malý. Když jsem se jí zeptala na cenu, nepřevyšovala částku, kterou jsem disponovala, a tak jsme se domluvily. Za čtrnáct dní jsem tam už s dětmi vyrazila. Od první chvíle jsem to cítila. Ten vzduch, klid a hlavně ještě něco navíc… Odněkud jsem znala ten výhled do krajiny a dokonce i některé staré stromy.
Ta jeskyně tam byla
Hned první noc se mi zdál sen. Viděla jsem sama sebe, jak kráčím cestičkou kolem lesa a ze svahu dolů k potůčku. Když jsem ho přecházela, podívala jsem se na nohy. Viděla jsem dlouhou hnědou sukni a boty z několika kožených pásků. Přešla jsem potok a drápala se do příkrého kopce. Najednou se přede mnou objevila jeskyně. V ní skromné lože, všude byly rozvěšeny rostliny. Také houby se tam sušily. Pod kotlíkem hořel oheň. Byl to tak zvláštní, povznášející pocit, v duši jsem měla klid a pohodu. O snu jsem musela přemýšlet celý den. Odpoledne jsme na procházce s dětmi navštívily místní hospůdku a já se tam dala do řeči. Ptala jsem se na zajímavá místa v okolí. Když se zmínili o jeskyni, kde žil před pěti sty lety poustevník, zaujalo mě to. Hned jsme tím směrem vyrazili U potůčku jsem poznala cestičku do kopce a pak jeskyni ze svého snu. S dětmi jsem tam seděla a nemohla si srovnat myšlenky. Kde se v mém snu to místo vzalo? Vždyť jsem tam nikdy nebyla. Byla jsem snad oním poustevníkem? Proč bych jinak viděla ve snu tu hnědou mnišskou sukni, když jsem brodila potokem, a ty podivné kristusky na nohou?
Anna (41), Davle
