Po bolestivém rozchodu s Milanem mi zůstal jen pes Barnabáš. Právě díky němu mi do života vstoupil nový muž. S Milanem jsme spolu byli tři roky, když mě konečně přemluvil, abychom si společně pořídili psa. Ne že bych zvířata neměla ráda, měla, ale protože jsme oba dva byli pracovně velmi vytížení, nepovažovala jsem koupi psa za nejrozumnější nápad. Nakonec jsem ale přece jen změkla a pejska jsme

Martina znám od základní školy. Byl to můj dobrý kamarád a taky moje tajná láska. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna my dva skončíme spolu. Martin se mi vždycky líbil. A hodně. Vlastně jsem do něj byla tajně zamilovaná už asi od šesté třídy. Jenže jsem byla hodně stydlivá, takže jsem mu tehdy o svých citech nic neřekla. Jen jsem po něm po očku pokukovala a doufala, že si mě třeba všimne a začne mě

O svých citech mi Vilém poprvé pověděl před čtyřiceti lety. To nám bylo dvanáct let a byli jsme na letním táboře. Bláhovost? Nikoli! Naše láska trvá dodnes. „Romčo, podívej!“ Kamarádka Zuzka ukazovala na skupinku pěti kluků. „Neukazuj na ně!“ okřikla jsem ji a nenápadně je očíhla. Bylo nám dvanáct a před čtrnácti dny nám začaly letní prázdniny. Po týdnu stráveném u Zuzčiny babičky na chalupě, kde

Po patnácti letech manželství na nás s Petrem dolehla krize. Lezli jsme si na nervy, popichovali jsme se, hádali se kvůli hloupostem… Byla jsem z toho frustrovaná. A pak se to stalo. Už nevím, kdo s tím nápadem na oddělenou dovolenou přišel jako první, ale sdělili jsme si ho skoro zároveň. A oběma nám spadl kámen ze srdce, že ten druhý proti tomu nic nemá. Mě kamarádka ukecala na týdenní wellnes

Jako malá holka jsem velice ráda chodila k řece pozorovat a krmit kachny a labutě. Bylo tam krásně a klid. Rodiče si však nepřáli, abych tam chodila. Brzy jsem pochopila proč. Když jsem byla malá, často jsme jezdili s rodiči na chatu do jižních Čech. Kolem byla krásná příroda. Hluboké lesy, kam jsme chodili na výlety a houbařit, rybníky, kam jsme se chodili koupat, a pak také řeka, vlastně to byl

Říká se, že ve chvíli bolestné smrti se duše člověka snaží zachytit všeho, co vidí kolem sebe. Teď už věřím, že na tom něco pravdy bude. Po osudné nehodě před sedmi lety mě totiž začal pronásledovat děsivý přízrak… Odjakživa jsem byla poměrně dost citlivá, někteří by řekli, že až přecitlivělá. Zejména se mě dotýkaly různé druhy násilí. Pokaždé, když se v televizi objevily záběry z nějakého neště

Lidská bezohlednost nezná mezí. Bohužel mého muže to stálo život. A já teď jen pevně doufám, že toho darebáka, který za to může, jednou najdou. Věděla jsem, že Mirek chtěl zajet na chalupu. Prý poseká zahradu a zalije. Byla jsem ráda, že tam nemusím jet s ním. Chtěla jsem si také chvilku odpočinout po náročném týdnu v práci. Vděčně jsem proto přijala zprávu, že si vezme motorku spojí tak příjemné

Měla jsem hezký byt v paneláku, dobrou práci a hodné děti i manžela. Nic by mi nescházelo, nebýt souseda, který celou naši rodinu tyranizoval. Začalo to úplně nevinně. Nevytřenou chodbou. Byla to moje vina, prostě jsem zapomněla. On ale nějaké omluvy nepřijal. „Nulová tolerance!“ křičel na mě jako smyslů zbavený a hnal se psát stížnost na Družstvo, tedy sdružení nájemníků. Probírat můj prohřešek

Život dokáže člověka občas pěkně a nečekaně překvapit. Jako třeba mě. K tomu, abych našla svou životní lásku, stačilo, že jsem na schůzku s Viktorem vyrazila místo své sestry. Stalo se to už tak dávno, před více než čtyřiceti lety, ale dodnes si seznámení s Viktorem moc ráda připomínám. Nedávno se mě malá vnučka Amálka ptala, jak jsme se s jejím dědečkem potkali, a tak mé krásné vzpomínky opět

Před čtyřmi lety jsem si prošla opravdu špatným obdobím. Po dlouhé nemoci mi zemřel milovaný manžel, se kterým jsem prožila přes dvacet let. Byla jsem zničená. Pak ale do mého života vstoupil Roman a já opět pocítila štěstí a lásku… Dlouho jsem se svými city bojovala. Snažila jsem se je potlačit. Nakonec mě ale láska k Romanovi celou ovládla. V jeho náruči jsem cítila klid, bezpečí a něhu. Měla