Naše dcera bývala ohromně romantická duše a od doby, co si začala všímat kluků, ji přitahovali hlavně ti, kteří se s děvčaty moc nepárali a byli, jak se říká, problémoví. Jak daleko ji tenhle špatný výběr přivede, to netušil nikdo z nás.
 „Opravdu si ho chceš vzít?“, skoro jsem nemohla věřit, že něco takového své dceři říkám. Jenže jsem si opravdu nemohla pomoct. Před týdnem, kdy jsme měli ofic

Většina párů začíná společný život velkou láskou. Když vyprchá, spojují je děti a tak to funguje řadu let. Po jejich odchodu z domova ti dva často zjistí, že jsou něco jako cizinci. Pokud k sobě dokáží najít cestu, mohou společně prožít krásné stáří.
 Jiřímu a mě tohle dopřáno nebylo. Brali jsme se mladí a z lásky. Díky dceři a synovi se z nás stala šťastná rodina. Jistě, zažili jsme lepší i ho

Osm let jsem se trápila tím, že se můj partner do rodiny nehrne a že mě jednou opustí. A tak jsem se prostě rozhodla, že se ho už ptát nebudu… Ta šílená myšlenka se mi zrodila v hlavě během mých 39. narozenin. Máma se mě ptala, kdy už konečně bude babičkou, kdy se s Robertem vezmeme. Ptala se takovým tónem, jako bych snad za to mohla já! Robert nejevil o rodinný život vůbec žádný zájem, a to ani

Doby krásného snění a slastného nicnedělání to u nás doma nebyly. Už jako děti jsme musely pomáhat, co nám síly stačily. V naší rodině tomu tak zkrátka bylo. Jakmile začalo dítě rozum brát, už se na jeho bedra nakládala práce, která občas nebyla moc adekvátní jeho věku a silám. Můj příběh se stal, když mi bylo devět let. Sestra byla o rok starší. Máma vyvařovala prádlo v obrovském hrnci, nasypala

Celý víkend jsme měli být s manželem na chalupě. Tu noc se můj muž poučil, že se náš syn v životě neztratí a že se nemá domů vracet bez varování. V pátek s manželem téměř vždycky odjíždíme na chalupu, kde jsme celý víkend. Náš jediný syn Jakub má celý byt jen pro sebe. Ačkoliv mu bude téměř třicet, stále s námi bydlí a využívá všech předností toho, že žije u tatínka a maminky. Ale i v tomto věku

Člověk to nemá nikdy vzdávat. Pochopila jsem to při svém dlouhodobém boji se zákeřnou nemocí. Důležitá je však i podpora nejbližších. Bez nich by to nešlo. Držím v ruce fotografii, kterou skutečně miluju. Jsem na ni v moři a právě dostávám krásnou, mokrou pusu od delfína. „Babi, ten tě ale má rád.“ Směje se na mě moje vnučka. Ano, můj milovaný delfín. Konečně se mi splnil sen a já si s těmito u

Považovala jsem za samozřejmé, že se jednou vdám a budu mít rodinu. Toužila jsem po dětech a hodném manželovi. Věřila jsem, že mi to vyjde. Právě jsem si na poště vyzvedla doporučený dopis. Ještě jsem ho neotevřela, ale už dopředu tuším, co v něm bude. Už dvakrát zamítli moji žádost o adopci. Jsem pro ně nevyhovující. Rozvedená, s malým příjmem. Na jedné straně to chápu, ale co mám tedy dělat. Mo

Můj synovec Lukáš byl vždy normální kluk. Žádný sígr. Byl hodně fixovaný na mého bratra, dopustit nedal ani na naši maminku, jeho babičku. Byl to její mazánek. Teprve až po mnoha letech jsme zjistili, že si Lukáš udělal z babičky kasičku a většinu věcí z jejího domu sprostě rozprodal, což rodinu naprosto zničilo. Jsme poměrně malá rodina. Nyní už mám jen mámu a staršího bratra Richarda, který mi

Nikdy jsem na kouzla a nadpřirozeno nevěřila. Ale zážitek před několika lety, který jsem sama prožila mě přesvědčil o tom, že to, co obvykle čteme jenom v pohádkách se může skutečně stát! Myslím, že čas od času se každý z nás zamyslí nad svým životem. Vzpomene si, jaká měl kdysi přání a ambice, a srovnává to pak s realitou. Většinou se jen smutně pousmějeme nad tím, jaké jsme jako mladí měli zk

Vnučka se na školní výlet těšila, jela s nejlepšími kamarádkami. Holky ale netušily, že není radno vylézat po půlnoci z chatky ven a chodit k jezeru. Tento příběh se stal mé vnučce Pavlínce, když jela se spolužáky před začátkem prázdnin na školní výlet. Když dojeli na místo, začali se rozdělovat do chatek. Samozřejmě vnučka a její nejlepší kamarádky, Jana a Monika, byly spolu. Toho večera se sh