Domů     Odešla jsem až příliš pozdě
Odešla jsem až příliš pozdě

Považovala jsem za samozřejmé, že se jednou vdám a budu mít rodinu. Toužila jsem po dětech a hodném manželovi. Věřila jsem, že mi to vyjde.

Právě jsem si na poště vyzvedla doporučený dopis. Ještě jsem ho neotevřela, ale už dopředu tuším, co v něm bude. Už dvakrát zamítli moji žádost o adopci. Jsem pro ně nevyhovující. Rozvedená, s malým příjmem. Na jedné straně to chápu, ale co mám tedy dělat.

Moje touha po dítěti se rok od roku zvyšuje téměř geometrickou řadou. Už mám pocit, že se z toho zblázním. Možná právě proto mě jako adoptivní matku odmítají. Příliš tlačím na pilu a bohužel, moc pozdě.

Chtěla jsem rodinu

Rudolf byl pozorný a hodný chlap. Alespoň jsem si to myslela. Byla jsem do něj šíleně zamilovaná, neviděla jsem napravo, nalevo. Byla jsem šťastná, že si mě chce vzít.

Ovšem je pravda, že před svatbou jsme nikdy o svých představách, jak má fungovat manželství nemluvili. Považovala jsem to za zbytečné. Bohužel to byla moje osudová chyba, která se mi vymstila na celý život.

Zpočátku šlo všechno hladce a život se zdál celý zalitý růžovými barvami. O dítěti jsem proto začala uvažovat až dva roky po svatbě.

Šokující přiznání

Předtím jsem poctivě brala antikoncepci a s manželem jsme se o založení rodiny nikdy nebavili. Když jsem se ho zeptala, jestli si i on myslí, že už je správný čas na miminko, sdělil mi něco, co jsem vůbec nečekala. Docela klidně mi sdělil, že je neplodný.

Zůstala jsem na něj zírat s pusou dokořán. Nic takového jsem opravdu nečekala a ani ve snu by mě nenapadlo, že takovou situaci jednou budu muset řešit.

Byla sice pravda, že za těch pět let naší známosti jsme se nikdy o dětech nebavili, v posteli nám to vyhovovalo tak, jak to bylo, a mě nenapadlo se na to zeptat. Brala jsem to jako samozřejmost, že až jednoho dne budeme chtít děti, prostě to půjde.

Trval na svém

Rudolf mi vysvětlil, že měl v dětství vážný úraz a později mu lékaři zjistili, že děti mít nemůže, že je neplodný. Nemohla jsem pochopit, proč mi něco takového neřekl už dávno. Prý jsem se na to neptala a on sám se bál aby mě neztratil.

Prý mě strašně moc miluje. I já ho tehdy bezmezně milovala a představa, že bych snad žila bez něj nebo dokonce s někým jiným, pro mě byla nepředstavitelná. Navíc mi ještě bylo Rudolfa líto.

Byl takový zkroušený, zdálo se mi, že se za svůj handicap stydí, vyvolává to v něm negativní emoce. Potřeboval mou podporu a pochopení, které jsem mu dopřála.

Musela jsem s tím žít

Roky plynuly jako voda a já jsem se s touto nemilou skutečností musela naučit žít. Co jiného mi zbývalo? Po miminku jsem ale toužila stále více a více. Všechny moje kamarádky už děti měly a já cítila, jak moc mi role matky chybí.

Manžel ale své prohlášení bral jako hotovou věc. Kromě několika mých pokusů o obnovení tohoto tématu o dětech zarytě mlčel.

Jít k doktorovi odmítal

Má touha po dítěti už byla nesnesitelná. Nedokázala jsem dál žít s tím, že žádné děti mít nebudu. Říkala jsem si, že s Rudolfem zajdeme k lékaři a poradíme se, co dál. Když nebude jiná cesta, mohli bychom zkusit adopci.

Když jsem s tím ale za manželem přišla, vyletěl jak čertík z krabičky. Strašně jsme se tehdy pohádali. Vyčetl mi, že je to ode mě nelidské a sobecké. On, že tím trpí, že za to, co se mu stalo nemůže a já ho chci jen zbytečně ztrapňovat a ponižovat.

Několik dní se mnou nemluvil a já litovala, že jsem to po něm chtěla. Přesto jsem si ale stála za svým a to vyšetření po něm chtěla. Třeba existovala naděje…

Konečně se přiznal

Pak přišel zlom. Po několika týdnech hádek a tiché domácnosti manžel odhalil pravdu. Celé roky mi totiž lhal. Děti mít nikdy nechtěl. Než aby to se mnou musel stále dokola řešit, přišlo mu lepší mi tvrdit, že je mít nemůže.

Prý doufal, že to přijmu a nechám to být. Touto zprávou mě úplně zdrtil. Nechápala jsem vůbec, jak mohl se mnou tolik let žít a vodit mě za nos. Přitom mi tvrdil, jak moc mě miluje. Byla jsem naprosto zoufalá. Ten strašlivý podraz, ta zrada mě úplně zničila.

Vždyť jsem toho člověka tolik let naprosto oddaně milovala. Myslela jsem, že něco takového nemůžu přežít.

Odešla jsem

Pár týdnů nato jsem v sobě našla sílu a od manžela odešla. Nemohla jsem žít po boku člověka, který mi tolik let sprostě lhal. Už jsem mu nevěřila, když prosil ať zůstanu, že si dítě pořídíme. Věděla jsem, že by si zase něco vymyslel.

Bylo mi už čtyřicet a nechtěla jsem dál ztrácet čas. Rozvod proběhl bez problémů a já byla konečně volná.

Známosti k ničemu

Doufala jsem, že se ještě s někým seznámím a rodinu si pořídíme. Bohužel jsem neměla štěstí. I když jsem pár známostí měla, žádná se nepřehoupla do vážného vztahu. Pak už jsem chtěla jen to dítě a tak všem milencům tvrdila, že beru antikoncepci.

Bohužel ani v tom jsem neměla štěstí a neotěhotněla jsem. Až jednou se na mě štěstí usmálo. Bylo mi už 44 a těhotenství zprvu probíhalo velice nadějně. Byla jsem štěstím bez sebe.

Věděla jsem, že ze mne bude samoživitelka, že příteli, se kterým jsme se už mezitím rozešli, nikdy o jeho dítěti nic neřeknu. Přesto jsem se moc těšila. Konečně jsem maminka!

Konec nadějím

Bohužel se ze mě matka nestala. Potratila jsem ve čtvrtém měsíci a skončila v nemocnici. Když jsem se vyhrabala z toho nejhoršího, řekla jsem si, že se svého snu ještě tak snadno nevzdám. Zkusila jsem proto zažádat o adopci.

Doufala jsem, že dokážu přesvědčit všechny kolem o tom, že budu skvělá matka. Bohužel ani to nevyšlo. Vím, že si za vše můžu sama. Byla jsem naivní a důvěřivá a teď mi nezbývá nic jiného, než se smířit s osudem.

Petra V. (50), jižní Čechy

reklama
Související články
26.3.2024
Rozvedla jsem se, přišla o milovanou psici, děti vyletěly z hnízda. Nevěděla jsem, co bude dál a jak naložit se svým životem. Poslední rok jsme už na sebe jenom křičeli. Nedokázali jsme kolem sebe projít bez rozčilování či štiplavých poznámek. Byla to muka, neshodli jsme se ani na tom, co bude k snídani. Hádky střídaly ještě prudší hádky. Připadalo mi, že nemáme ani hezké vzpomínky, že i to, co
21.3.2024
Občas se ohlížím a bojím se chodit ven. I když už je pryč, ty vzpomínky tam jsou. Zpočátku sympaťák, poté byl úlisný. A pak udělal tu věc... Kdo je pryč? Můj soused. Takový sympaťák to zpočátku byl. A pak se vybarvil. Sympaťák se změnil Když u nás bydlel teprve několik dní, tak jak jsme se poprvé potkali, hned se mi představil, potřásli jsme si rukou a já mu popřála, ať se mu u nás v domě
20.3.2024
Dodnes nechápu, jak mohli moji rodiče překonat vše, co jsem prováděla. Že nade mnou nezlomili hůl. Byla jsem klidné dítě z pohodové rodiny, jenže pak se naši rozvedli, já jsem se ocitla v pubertě, takže jsem to nezvládala moc lehce. Rebel bez příčiny Přitom u nás ani nebyly žádné hádky, dnes vím, že se rodiče chovali maximálně ohleduplně kvůli mně. Jenže jsem se chytla špatné party, potul
18.3.2024
Když jsem si Milana brala, myslela jsem si, že jsem si lepšího chlapa snad ani nemohla přát. Byli jsme spolu šťastní, jenomže pak začal pít. Než se nám narodily děti, tak jsme si s Milanem pěkně užívali. Rádi jsme cestovali a poznávali Evropu. Jenomže pak Milan změnil práci, přišla rodina, nějaké ty starosti k tomu a obláček spokojenosti na obloze manželství byl fuč. Změnila ho práce Všec
17.3.2024
S manželem jsme vybudovali krásné bydlení. Když zemřel, zůstala jsem sama. A bez jeho pomoci jsem naletěla a přišla o vše, co bylo naše. Je to smutné a bolavé. Spíš než ztráta hmotného majetku mě trápí, že jsem se nechala tak hloupě napálit. Přišla jsem o všechno, co jsme s Karlíčkem vybudovali. I když tu už není, pořád se před ním stydím, že jsem takhle nemožně dala všanc to naše. Když jsem v 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
enigmaplus.cz
Glore Psychiatric Museum: Straší tu labilní duchové utýraných pacientů?
V některých významných muzeích se nacházejí artefakty, které do našeho světa údajně přitahují cizí síly. V jiných se zase objevují přízraky lidí, kteří byli kdysi na těchto místech umučeni k smrti. Mn
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
tisicereceptu.cz
Velikonoční boží milosti neboli křehotiny
Křehké cukroví se na Vysočině nepřipravuje jen na Velikonoce. Sváteční pochoutka prababiček v neděli provoní celý dům. Zkusíte si ho vyrobit také? Suroviny 250g hladké mouky 2 žloutky Kousek m
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
skutecnepribehy.cz
Vnuci objevili v mém rodném domě poklad
Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení. Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
21stoleti.cz
Einstein v praxi: K čemu je nám obecná teorie relativity?
Publikoval přes 300 vědeckých prací a dal lidstvu nejslavnější rovnici světa E= mc2. Dodnes patří k největším vědeckým hvězdám, ke zhmotnělé tvůrčí genialitě, protože jeho speciální teorie relativity
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
iluxus.cz
Jachta Milano od prémiových Tankoa Yachts má na palubě i kino
Italská společnost Tankoa Yachts přináší milovníkům moře nový důvod, proč vyplout na otevřené vody. Jejich nejnovější klenot, 70 metrů dlouhá luxusní jachta Milano, vzdává hold svému italskému jménu -
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
nasehvezdy.cz
Jak slavila Zlata Adamovská svoje půlkulatiny?
Zlata Adamovská (65) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě oslavila narozeniny. A zavzpomínala v té souvislosti, že si pro ni život přichystal dost perných chvil. Všechno jí vynahradila až láska s Pet
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
epochalnisvet.cz
Útok z hlubin: Potopila německou ponorku UB-85 mořská nestvůra?
Německé ponorky byly za první světové války skutečným postrachem Atlantiku. Jejich torpéda rozsévala zkázu mezi spojeneckými loděmi a bylo velmi těžké je zničit. O to větší překvapení čekalo na námořníky z britské lodi HM Coreopsis II, když se jim zcela bez boje vzdala posádka obávané ponorky UB-85. Jejich plavidlo totiž prý potopila mořská příšera!  
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
nejsemsama.cz
Jak hořké potraviny prospívají našemu zdraví?
Už naše babičky věděly, že hořká jídla napomáhají celkové pohodě a mají léčivé účinky. Hořké látky konzumované s mírou mohou přinést mnoho dobrého. Od nepaměti se používají především pro své pozitivní účinky na trávení. Nejen bylinky Potravin, které jsou zdrojem hořké chuti, je na výběr mnoho. Jde například o mandle, para ořechy, mák, pohanku, žito, jehněčí maso
11 lebek malovaných krví
epochaplus.cz
11 lebek malovaných krví
K procesu se nedostaví. Sehnal si žiletky… Než vypustí duši, nechá za sebou důležitý vzkaz, nebo si to alespoň myslí. Podřeže si žíly na zápěstí a posledními silami, jež mu i s krví odcházejí s těla, kreslí na zemi cely krvavý pentagram. Mormon, křesťan a nakonec satanista. To vše dohromady je budoucí únosce a vrah
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
epochanacestach.cz
Jičínské perly: Staré Hrady a židovský hřbitov
Jižně od Jičína v obci Libáň stojí původně gotický hrad s renesančním zámkem Staré Hrady. Stejně jako samotný Jičín i zdejší místo dokonale zapadá do pohádkového kraje. Staré Hrady u Jičína Vybírat si můžeme hned z několika pohádkových prohlídkových okruhů, v nichž se seznámíme s více než čtyřmi stovkami pohádkových bytostí. Čekají opravdu všude. Vypravit se za
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
historyplus.cz
Září na špici Zlaté pagody přes 5000 diamantů?
Mluví se o ní jako o jednom ze zapomenutých divů světa. Není se ani čemu divit. Šweitigoumská pagoda je úchvatná, obzvláště pak v podvečer, když ji paprsky zapadajícího slunce doslova rozzáří. Její povrch je totiž ze zlata. Použito ho prý bylo větší množství, než jaké tvoří zlaté rezervy v britských bankách. Na její špici se navíc blyští