Byl to nadšený motorkář. Během závodů však utrpěl těžká zranění. Ve chvíli mezi nebem a zemí hledal odpověď v Bibli. A ta se stala pravdou. Příběh, který vám píšu, se stal v roce 1991. Tehdy bylo Samovi (dnes mému zeťovi) šestnáct let a motorky byly celý jeho svět. Jezdil závodně motokros, a když přišly závody, vykukoval z toho všeho vytoužený adrenalin. Byl to krásný a bezstarostný život. Až jed


Na syna jsem byla přísná, ale ve vnukovi se vidím. Obzvlášť od doby, co mi zemřel manžel, je pro pro mě nejdůležitějším mužem mého života.
 Se synem jsem měla vždycky přátelský a vyrovnaný vztah, ale že bychom byli kamarádi, to ne. Byla jsem na něj dokonce přísnější, než manžel. Chtěla jsem, aby z něj byl slušný člověk, a to se mi povedlo. Vystudoval, oženil se, vede život úspěšného muže. Když

Neuměl se vypořádat s rozchodem a problémy ve škole. Rozhodl se skoncovat se životem. Díky zvláštnímu varování na internetu jsem syna zachránila. S Kubovým otcem jsem už léta nežila, ale neustále jsme se o něčem dohadovali. Nejvíce o synovi. Stále mi znělo v uších, že na něj nedohlížím, proto se neučí a jen tak tak prochází. Na začátku čtvrtého ročníku na střední škole měl pravidelnou brigádu a c

Stále dokola se mi vracel, byl zmatený a končil tragicky. Poslechla jsem radu vědmy a udělala dobře. Od střední školy jsem chodila s klukem, který studoval vysokou. Říkala jsem si, že naše láska bude věčná. Jak jsem se mýlila! Čekala jsem, že se po promoci vezmeme. Martin ale tvrdil, že se musíme ještě trochu zajistit. Na tom by nebylo nic zlého, kdyby si nenašel práci v Brně. A já na něho zase

S Petrem jsme byli láska ze školky. Já se ale později zamilovala do jiného a toho si vzala. On ale na mě čekal dlouhých deset let... Vdala jsem se z lásky, můj manžel to ale tak necítil. Po narození dcerky se nám začal vzdalovat a po sedmi letech mě opustil. Zůstaly jsme samy. Tehdy jsme jely na návštěvu k přátelům do chatové oblasti, kde jsme byly už tolikrát, že se to za ty roky nedá ani spočít

Nemohla jsem bolestí spát, nepomáhalo nic. Až náhoda mě přivedla na správnou léčbu, která mě uzdravila. Nevím, jestli mladá generace ví, co to jsou nátepníčky. Jelikož já pamatuju už dost, tak to s dovolením vysvětlím. Jsou to jakési pletené návleky, které se dávají na zápěstí, kde to bodá, píchá, dloube a trne, většinou bohužel nejvíc v noci, takže člověk má spánek plný přestávek a ráno je jak

Dodnes nechápu, jak se to mohlo stát. Jen jsem ho na několik vteřin spustila z očí, najednou nikde nebyl. Bylo pozdní odpoledne a já vyrazila s vnoučkem na vycházku. V parku jsme potkali jeho kamarády a to si vždycky Pavlík náramně užil. Domů se vrátil vyběhaný, najedl se a po koupání okamžitě usnul. I tentokráte se nadšeně pustili do svých oher, zatímco já se usadila vedle ostatních maminek. Ch

Ženy v naší rodině mají z nějakého zvláštního důvodu slabost pro lumpy a pro umělce. Doufala jsem, že naší vnučce se to vyhne. Bohužel jsem se mýlila. Dnes se mi zdá, že si vytáhla tu nejhorší kartu, jakou mohla.
 „Mě se ten kluk nelíbí...“, podívala jsem se na Hanku a viděla jsem, jak nesouhlasně špulí pusu. „Ale babi, ty to vidíš strašně dramaticky. Filip není takový jak vypadá. Je úplně v po

V naší rodině byl tento sport zakázaný díky dávné tragedii. Neumím lyžovat já ani moje děti. Až vnučka si lyže vybojovala. Ten příběh z mého dětství provázel naši rodinu až do nedávné doby. Tehdy byl začátek roku a moje starší sestra Iveta se s třídou vydala na povinný lyžařský výcvik, který býval v 7. třídě. První tři dny byly v pohodě. Vzpomínali jsme svorně na sestru, protože venku byl velký n

Otec celý život odmítal létat. Bál se, že s ním letadlo spadne. Ke kulatinám jsme mu proto koupili nevšední dárek. Náš táta byl bodrý chlapík, pravý Valach, který se vrhal i v pozdním věku do všeho po hlavě. Jediné, čeho se bál, bylo létání. Jeho kamarád Pepík vlastnil malé sportovní letadlo a řadu let ho přemlouval, aby se spolu vydali na výlet vzduchem. K šedesátinám jsme mu ten let domluvili a