V minulém životě jsem prý byla pomocníkem mága Kelleyho. Spolu s ním jsem se snažila vyrobit zlato, a nakonec zemřela jako šarlatán ve vězení.
Pamatuji si na svou zvláštní vizi, která přišla v mém dětství. Po škole jsem musela chodit do družiny, protože rodiče pracovali a babičky nefungovaly. Družina byla ve staré budově nedaleko školy, kde jsme měli také různé kroužky a klubovnu. Jednou se stalo, že vychovatelka odběhla domů, bydlela ulici od družiny, a my zůstali tzv. bezprizorní. Řádili jsme jako draci, běhali po budově od sklepa až po půdu a hráli si na schovávanou. V zápalu hry jsem objevila nezamčenou místnost v podkroví. Ukryla jsem se tam. Když jsem se rozhlédla, v místnosti nebyl jediný kus nábytku, zato ale uprostřed podlahy ležela hromada starých knih. Se zájmem jsem si je začala prohlížet. Byly to hlavně staré učebnice z padesátých let. Jedna tlustá potrhaná kniha mě zaujala. Byla prastará. Titulní stranu zdobil ornament, který se mi zdál povědomý, netušila jsem ale odkud. Prohlížela jsem si ho. Co mi jen připomíná? Otevřela jsem knihu, ve které byly vyobrazeny různé rostliny a kameny a zvířata, já ale v tu dobu ještě neuměla číst, abych zjistila, o čem se tam píše. Tak jsem si prohlížela jen obrázky. Zmocnil se mě pocit zvláštního vzrušení. Najednou jsem narazila na starou rytinu, která tam byla vyobrazena. Byli na ní dva muži v dlouhém hávu a kolem nich různé baňky. Úplně jsem cítila, jak můj mozek zablikal jako žárovka. Před očima se mi promítlo několik barevných záběrů z nějakého podivného světa.
Byla to vzpomínka?
Bílá stěna přede mnou zmizela a já viděla film, který se mi odehrával před očima. Temná místnost, osvětlená několika svícny, všude samé poličky s různými krabičkami a rozvěšenými předměty, skleněné baňky všude a na dlouhé stole leželo nehybné tělo. Nad ním se skláněly dvě postavy. Byli to muži v dlouhé hávu, v rukou nějaké skalpele a toho člověka na stole, který byl nejspíš mrtvý, pitvali. Bylo to tak živé a sugestivní, že jsem až ucítila nasládlou vůni krve a také nějakých bylin. Muži zvedli hlavu a já ty tváře znala. Odkud ale? Ve svém krátkém životě na naší vesnice jsem žádného z těch dvou pánů nepotkala. A najednou se všechno rozplynulo. Stála jsem tam a zoufale se snažila vrátit ke vzpomínce, která mizela v mé mysli. Byla ta tam. Zase jsem byla malá holka z první třídy. Na chodbě bylo zlověstné ticho, které signalizovalo, že se vychovatelka vrátila. Rychle jsem vyběhla z místnosti a běžela do družiny. Tam jsem dostala vynadáno. Mnohokrát jsem si na tu zvláštní vizi v životě vzpomněla. Neuměla jsem si ji vysvětlit, až mě po revoluci napadlo, že by to mohl být nějaký můj minulý život. Vyhledala jsem si terapeutku, která mě vedla hypnózou do minulého života. O svém zážitku z dětství jsem ji ale neřekla ani slovo. Cestou v čase zpět mě zavedla do doby Rudolfa II. Vůbec mě nepřekvapilo, když mi řekla, že jsem byla pomocníkem a blízkým přítelem slavného alchymisty Kelleyho, který byl v Praze uvězněn za šarlatánství. V pražském vězení také zemřel a já ss ním.
Dita (46), Tábor
