Domů     Pro svou dceru jsem musela žít a zbavit se tyrana
Pro svou dceru jsem musela žít a zbavit se tyrana
7 minut čtení

Rozcházeli jsme se dlouhých deset let, byla jsem v pasti zahnána do kouta. Z temného tunelu jsem neviděla cestu ven.

Když jsme se seznámili, bylo mi dvaadvacet, Martinovi táhlo na třicet. Šíleně jsem se do něho zamilovala a za pár měsíců jsme spolu už začali žít. Martin byl charismatický, společenský, podnikal v pohostinství a peněz měl dost.

Byl rozvedený a táta malé dcerky, kterou jeho bývalá uklidila stovky kilometrů daleko a striktně odmítala, aby ji navštěvoval. Už to jsem neměla podcenit. Jenže já byla mladá, nezkušená, zamilovaná a na očích mi seděly růžové brýle.

Vyslechla jsem od něj na exmanželku stovky stížností, nadávek a sebelítostivých citových výjevů. “Ty nenávidíš moji dcerku!” se slzami v očích křičel při mé prosbě, zda bychom mohli změnit téma hovoru.

Pak se zamkl do pokoje a začal si balit věci, že ode mě odchází. “Prosím neodcházej, já tě mám ráda, nemyslela jsem to tak,” škemrala jsem a cítila se zmatená. Hodiny plakal v ložnici s peřinou přes hlavu. Pak s tragickou tváří chodil po bytě a občas prohodil:

“Nemůžu se na tebe ani podívat. Chápeš vůbec cos udělala?” Nechápala jsem, ale když se podobné excesy opakovaly, nechala jsem se přesvědčit, že za ně můžu já.

Kristepane, co jsem to za monstrum, že dokážu jedním slovem nebo špatnou intonací hlasu toho druhého tak zdeptat?

Naočkoval mi vinu

Stále jsem se jen omlouvala a prosila za odpuštění. “Takže ty chceš říct, že lžu?” skočil po mně, když jsem se mu párkrát snažila vysvětlit, že nemá pravdu. Popadl mě za ruce a začal se mnou cloumat.

Někdy mnou smýkl tak, že jsem upadla nebo se natloukla o roh nábytku. Měla jsem po těle hodně modřin, které jsem různě zakrývala oblečením.

Když jsem při jeho záchvatech chtěla z místnosti odejít, skočil ke dveřím, přirazil je a jeho řev pokračoval s ještě větší intenzitou. “Neopovažuj se mě kritizovat! Ty, která v životě nic nedokázala.

Tady budeš a vyslechneš si, co ti říkám,” vedl hodinové monology a já brečela sesutá v koutě pokoje. Při jedné scéně se mnou hodil o postel tak prudce, že jsem hlavou bouchla o pelest a na pár minut byla úplně mimo.

Pak mi začala téct krev z nosu a Martin se poprvé lekl. “Vidíš, k čemu jsi mě vyprovokovala? Kdyby ses ke mně chovala slušně, nic takového by se nestalo,” omlouval své chování a já zase uvěřila.

Popisovat všechna příkoří, urážky, ponižování a křivdy nemá význam. Spojovalo je ale jediné. Takřka nikdy jsem nebyla schopná říct důvod, proč k hádce došlo. Moje psychika prošla za několik let různými stádii.

Sebeobviňováním, vzdorem, kdy jsem i já na něj řvala jako smyslu zbavená až po úplnou apatii a tajnou touhu umřít. Proč jsem neutekla?

Drezúra cukr a bič

Kromě biče tu byl totiž i med. V té době jsem studovala dálkově vysokou školu a chodila do práce. “Je toho na tebe moc. Odejdi z práce, já tě v pohodě uživím, začal do mě hučet a nepřestal, dokud jsem to neudělala.

To byla další fatální chyba, protože jsem na něm začala být finančně závislá a taky izolovaná od každodenního kontaktu s lidmi. “Dělám pro tebe maximum a ty jsi pořád nespokojená.

Zasloužila bys, aby tě někdo zmlátil jako psa,” argumentoval na můj chabý nesouhlas, když mi zakázal vídat se s kamarádkami, protože to jsou všechno coury. Kdo jiný by se taky se mnou přátelil! Ani moje návštěvy u rodičů mu nevoněly. Jednou za dva týdny?

“Nepřeju si mít ženu závislou na matce, to už jsem zažil s bývalou,” křičel. A pak jsem dostala bonbón v podobě výletu či dovolené. Cestování byla vždy moje velká vášeň a on jako “milující” partner mi přece splní každý sen! Nakonec byla i svatba a miminko.

To už jsem dávno nechala školy, kterou jsem po boku svého muže psychicky nezvládala. Na dítě jsem se moc těšila a představovala si, že se všechno změní. Nenapadlo mě však, že se tím moje past zavřela.

Matka malého dítěte bez vlastního přijmu, bez dokončené kvalifikace, bez kariéry, bez zázemí silné rodiny – to byl jeho cíl.

Byl to milující tatínek

Těhotenství bylo nejhorší období mého života. Vlastně se dodnes divím, že jsem o dítě nepřišla. Martin začal chodit domů opilý namol nebo se několik dní neukázal vůbec a já šílela strachem.

Měla jsem spoustu zdravotních problémů a skončila na rizikovém těhotenství. Hanička se narodila o měsíc dřív. Měla nevyvinutou jednu plíci, ale v inkubátoru všechno za tři týdny dohnala. Pak nás propustili domů.

“Budu se starat o peníze, ale jinak se mnou v ničem nepočítej,” řekl a já se úplně nezhroutila jen díky mé mámě, která mi v začátku chodila s malou pomáhat. Nic jsem jí ale neřekla a dělala, že je vše v pořádku.

Strašně jsem se styděla, že je ze mě taková nechtěná chudinka. S manželem jsme moc nemluvili. I když dítě velmi chtěl, teď neměl zájem. K malé ani jednou nevstal, nikdy ji nepřebalil, nenakrmil, nevykoupal.

“Jiné ženské mají tři děti, chodí do práce a ještě stihnou koníčky a péči o domácnost. A ty? Jsi jen koule u nohy,” častoval mě “lichotkami” skoro denně. Byla jsem nešťastná, ale takovým zvláštním způsobem. Tiše a trpně.

Každá má buňka představovala čiré zoufalství. Já sama jsem byla neštěstí. Vůbec už jsem neuvažovala, jak z toho ven, jen jsem potřebovala přežít další den. Kvůli Haničce. Kdybych skočila pod vlak, co by s ní bylo?

Už jsem se nebála

Po dvou letech se ve mně něco zlomilo. Nepomohly mi kamarádky ani rodiče, ale knížky! Pořád jsem totiž četla o ženách, které se vzepřely ještě horším mužům, než jsem měla já a postavily se na vlastní nohy. To mi dodávalo ohromnou sílu.

Že jsem Martina přestala milovat jsem poznala podle toho, že mi začalo být jedno, zda mi zahýbá, nezajímala jsem se, kde je a zda žije, když tři dny nepřijde domů, přestala jsem mu prát, žehlit, vařit, starala jsem se jen o sebe a dceru.

Konečně mi ztvrdlo srdce. Nadávky a sprostoty po mně klouzaly jako po skle. Podala jsem žádost o rozvod. “Myslíte to vážně?

To se nebojíte být sama s malým dítětem?” hodnotily mě dvě úřednice v soudní podatelně, když jsem jim s dcerou v náručí předávala lejstra. To asi nevěděly, že spím s pepřákem pod polštářem, protože se někdy opravdu bojím o život. A to se mám bát rozvodu?

Po letech jsem na sebe začala být pyšná. Já, slaboch a troska jsem se dokázala kvůli Martinovi netrápit, neplakat, nezoufat! Ta síla, která se ve mně najednou objevila, byla tak opojná! Já se dokonce těšila i na překážky a trable, které mě po rozvodu čekají!

Nebála jsem se bídy, samoty ani toho, jak všechno zvládnu! Já, ta “totálně neschopná koule u nohy”! V té době už jsem věděla, že nic z toho není pravda a na Martina jsem se dokázala dívat jen jako na bezcenného člověka.

Rozvedli nás během hodiny a já se vznášela v radostné euforii. Díky přátelům jsem našla práci, a s dcerou mi pomohli rodiče. Finančně jsem si hodně pohoršila, ale vůbec mi to nevadí.

S jistotou vím, že už nikdy nedopustím, abych se stala závislá na penězích někoho jiného a stala se tak jeho loutkou. Na svoje manželství jsem si schovala jedinou vzpomínku.

Dopis, kde mi Martin vyhrožuje povolením matic kol u mého fiátku a smrtí, nakládačkou od Ukrajinců, nebo tím, že se zcela zřekne své dcery a ona ho už nikdy neuvidí. To pro případ, že by mi někdy přišlo líto, že moje holčička vyrůstá bez táty.

Zdena H. (43), Olomouc

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Méně stresu, více koncentrace: K čemu je dobré žvýkat žvýkačku?
epochaplus.cz
Méně stresu, více koncentrace: K čemu je dobré žvýkat žvýkačku?
Jak rychle osvěžit dech? Většina lidí sáhne po žvýkačce. A zafunguje to během okamžiku. Možná si ani nestihnete všimnout, že tato nevšední cukrovinka umí kouzel mnohem víc! Proč má ten kus pryskyřice na sobě otisky zubů? Podobným nálezům už se archeologové dávno nediví. Je to žvýkačka! Tu vůbec nejstarší, objevenou v lokalitě Huseby Klev v
Ivanka Devátá v zajetí dr. Cvacha
nasehvezdy.cz
Ivanka Devátá v zajetí dr. Cvacha
Její první muž byl laskavost sama. Ivanka Devátá (89) ho přesto opustila. Herečka a spisovatelka Ivanka Devátá (89) o sobě prohlašuje, že není rozhodně submisivní bytost. Ale když se zamilovala do
Ty obrázky kouzlily a dodávaly mi ve spánku sílu
skutecnepribehy.cz
Ty obrázky kouzlily a dodávaly mi ve spánku sílu
Tonoucí se stébla chytá, a já ze zoufalství doufala, že mi pomůže léčivý obraz. Nakonec ho pro mě namalovala naše malá Kačenka. Před časem jsem si pořídila jeden z obrazoobjektů jistého českého malíře, aby mě léčil a pomáhal překonat zdravotní problémy, do kterých jsem se dostala. Tento výtvarník se totiž počítá mezi naše současné přední zástupce medikament artu
Už pětatřicet let nemluvím se svojí sestrou
nejsemsama.cz
Už pětatřicet let nemluvím se svojí sestrou
Závist starší sestry vedla až k mojí pokažené svatbě. Většinou bývá zvykem, že starší sourozenec se usadí dřív než ten mladší. U nás to dlouho vypadalo stejně – moje sestra Eva byla o několik let starší, měla vážný vztah a všichni čekali, že svatba je jen otázkou času. Jenže pak přišel zlom: drsný rozchod s
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a
Zlomený manžel: Napotřetí se oženil se státem
historyplus.cz
Zlomený manžel: Napotřetí se oženil se státem
I když svatební tabule přetéká jídlem, Isabela si těch dobrot sotva zobne. Nejistě hledí do stolu, cítí na sobě pohledy všech přítomných. Po chvíli se přece jen osmělí a prohlédne si manželovy sourozence. Do oka jí okamžitě padne Josefova o rok mladší sestra Marie Kristina. Právě s ní se nešťastná Italka brzy sblíží, a to
Legendární kraken: Je to mýtus, nebo vědě neznámý kryptid?
enigmaplus.cz
Legendární kraken: Je to mýtus, nebo vědě neznámý kryptid?
Mořské příšery se zabydlely již v antické mytologii. Bájného tvora krakena však objevíme až později, a to v bájesloví obyvatel Skandinávie. Je to jen mýtus, nebo se opravdu pod hladinou severních moří
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Život podle filmového magnáta
rezidenceonline.cz
Život podle filmového magnáta
Na jedné z nejvyhledávanějších adres na světě, na luxusním pozemku v Holmby Hills v Bel Air, si nechal postavit rezidenci známý filmový producent. Obklopená vzrostlými listnatými stromy a zakomponovaná ve svažitém terénu působí rozlehlá tříúrovňová stavba do uliční zóny spíše nenápadně. Bílé zdi členěné vertikálami úzkých oken mnoho neprozrazují o opulentní rezidenci ve tvaru písmene L, která se
Vědci našli způsob, jak oslabit špatné vzpomínky
21stoleti.cz
Vědci našli způsob, jak oslabit špatné vzpomínky
Vědci objevili nový přístup, který by mohl pomoci lidem trpícím traumatickými vzpomínkami nebo jinými psychickými obtížemi spojenými se špatnými zážitky. Podle jejich výzkumu lze negativní vzpomínky o