Domů     Dcerka nedovolila, abych byla kvůli ní do smrti nešťastná
Dcerka nedovolila, abych byla kvůli ní do smrti nešťastná

Moniku život nešetřil a připravil jí osud, který by jiného srazil na kolena. Ona ale díky němu našla životní lásku.

Vdávala jsem se ve třiadvaceti – musela jsem. Manžel pocházel z Polska a byl o tři roky mladší než já. Čekali jsme dvojčata. Moc jsem se těšila, i moji rodiče byli v sedmém nebi. Manžel Broněk se prý taky těšil. Ovšem jak se to projevovalo, nevím.

Věčně někde lítal jezdil na té své motorce, a já jsem seděla doma sama. Svým způsobem jsem to chápala. Bylo mu dvacet, co bych od takového kluka mohla chtít.

Bydleli jsme kus od Ostravy, přejížděl hranice do Polska několikrát denně, někdy jsem úplně ztrácela přehled, kde vlastně momentálně je. Ale nedělala jsem z toho drama. Jednoho dne, v šestém měsíci těhotenství, jsem se vydala na běžnou gynekologickou kontrolu.

Cítila jsem se normálně, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl nastat problém. Když mě ale doktor prohlédl, zděsil se. “Vždyť vy rodíte!” vykřikl a okamžitě volal sanitku. Byla jsem tak vyděšená.

Odvezli mě do porodnice a tam se během dvou dnů narodila moje miminka. Doktoři se sice snažili porod zastavit, nebo aspoň zpomalit, ale bohužel to moc nešlo.

Michálek umřel hned druhý den, Anička skončila v inkubátoru a nikdo nedokázal odhadnout, jak to s ní dopadne. Později jsem se sice dozvěděla, že předčasnému porodu šlo nejspíš zabránit sešitím a hospitalizací, ale teď už bylo pozdě. Můj gynekolog si prostě žádných problémů nevšiml.

Vydrží moje holčička?

“Jak to s Aničkou vypadá? Bude v pořádku, nebo jí hrozí nějaké postižení?” ptala jsem se denně doktorů, ale oni jen krčili rameny.

“V této chvíli nikdo nedokáže nic říct, musíte doufat,” odpovídali a já s hrůzou pozorovala 600 gramů vážícího tvorečka s tak průsvitnou kůží, že byly patrné snad všechny žíly a cévy, ve kterých jí pulzovala krev.

Denně jsem plakala a modlila se, aby to Anička dokázala. Mohla jsem si ji i pohladit, ale moje ruka byla skoro větší než ona! Na hlavičce jí seděl obrovský kulich, v plence, kterou měla kolem sebe se úplně ztrácela jako v pytli.

“Neboj se, Moni, ona to zvládne a všechno bude v pořádku,” utěšoval mě Broněk i naši. Do porodnice mě jezdily povzbuzovat i kamarádky, protože jsme tady strávily celé čtyři měsíce. Pak jsem si Aničku odvezla domů – v pořádku ale nebyla.

Bylo to horší, než jsem si dovedla představit, a stále vyplouvaly na povrch další a další problémy. Čekalo nás mnoho operací – oči, svalové úpony, ruce, nohy… Několik prvních let jsem stále doufala, že se mi podaří Aničku rozcvičit.

“Broučku můj zlatý, máma ti pomůže, abys byla zdravá,” utěšovala jsem ji, když se vzpouzela. Dřely jsme jako mezci, jezdily po doktorech i léčitelích, znali nás v rehabilitačních ústavech v celé republice. Anička zůstala postižená. A to jak duševně, tak fyzicky.

Manželství v troskách

Když ostatní děti začínaly chodit do školky, my kupovali nový kočárek. Speciální pro budoucího vozíčkáře.

Kamarádka, která porodila skoro stejně se mnou, mi vyprávěla, jak její dcera začala chodit do baletu, jak už hezky počítá a maluje a já jsem ji v tu chvíli nenáviděla. Byly to těžké časy.

Úplně jsem se izolovala od svého okolí a jen vymýšlela způsob, jak Aničce pomoct. Aspoň trochu! Kéž by chodila jenom o berlích! V té době jsem pro samé zoufalství ani nevnímala, jak je to mezi mnou a mým mužem.

Doma se moc nezdržoval, až později jsem zjistila, že byl samá ženská a všem tvrdil, že je svobodný a bezdětný. Když u nás zazvonila policie, musel do Polska k soudu, kde dostal tříletou podmínku. Rozvedli jsme se. Od té doby jsme ho neviděli.

Na Aničku mi nikdy nezaplatil ani korunu alimentů. Peníze náš život začaly drtit skoro stejně jako nepříznivý osud. Mateřská skončila a těch pár korun invalidního důchodu a dávek nestačily. Rodiče mezitím odešli do důchodu a na rozdávání neměli.

A tak jsem se odstěhovala do jihomoravské chaloupky po babičce a rozhodla se, že nastoupím do práce. Byla jsem vystudovaná učitelka, a tu v místní škole tenkrát potřebovali. Při nástupu jsem si vymínila, že Anička bude moct chodit do školy se mnou.

Nastoupila do první třídy v osmi letech a tři roky to s omezením nějak zvládala. Dokonce na dobu vyučování dostala i vlastní asistentku.

“Do chalupy nám teče, pro vodu musíme k pumpě, holka zlatá, potřebovaly bysme chlapa,” vzdychala jsem po večerech a začala se pomalu ohlížet, jestli by byl nějaký volný. Byl a bylo by to docela fajn.

Jakmile jsem ale po pár schůzkách vyrukovala se “sladkým tajemstvím”, že mám postižené dítě, nikdy naše známost nedošla dál než k noci plné vášní. Chodit s cizím mrzáčkem na procházku a přizpůsobovat se speciálnímu režimu se žádnému nechtělo.

Co dál se životem?

Hodně jsem přemýšlela. Aničku do ústavu nedám a sama být nechci. Jak to udělat? Vezmu ji s sebou hned na první rande, aby chlap věděl, do čeho jde, a nemusel se pak pracně vymlouvat a lhát.

Možná to někomu přijde moc riskantní, ale já teď musím říct, že tahle riskantní akce nakonec vyšla! Jmenuje se Pavel a dnes je už osm let mým manželem. Je to chlap jako hora, jezdí po Evropě s kamionem a Aničku má moc rád!

První rande bylo zvláštní, ale rozhodně ne špatné. Pavel nás vzal na pouť! Anička tenkrát projezdila na kolotoči celé odpoledne – do té doby tam nikdy nebyla. Nakonec dostala plyšovou opici na gumičce a Pavel byl její. Když odcházel, držela se ho kolem krku a nechtěla ho pustit:

“Pavle, přijdeš zase za námi?” žadonila a Pavel přišel hned druhý den. Za měsíc nám spravil střechu a za půl roku jsme už rekonstruovali chalupu. Rozvedli jsme po domě vodu, vyměnili podlahy, okna… Ani jsem nemohla uvěřit, že takový člověk existuje.

A nevadí mu, že mám postižené dítě! Chodila jsem do školy, Pavel byl občas týden, někdy dva na cestách a my s Aničkou jsme se na něj strašně těšily.

“Holky moje, to jsem rád, že jsem zase s vámi,” vítal nás a objímal. Jednou si vzal Aničku stranou a něco spolu dlouho domlouvali. Ona se pak pořád potutelně smála a celý den říkala: “Mami, já ti nesmím něco říct. To budeš koukat.

Pavel něco chystá.” Co by mohl chystat? Chce nás pozvat na výlet? Nebo koupil na zahradu nové židle? Přemýšlela jsem a čekala, co z toho vyleze. A večer se to stalo. Pavel napekl plnou mísu řízků a po večeři se někam ztratil.

Předtím mrkl na Aničku, která seděla na svém vozíku. Pak někdo zaklepal na kuchyňské dveře a vešel Pavel. V obleku, bílé košili a s obrovskou kytkou žlutých růží.

“Vážená slečno Aničko. Dovolte mi, abych vás požádal o ruku vaší maminky Moniky, kterou nesmírně miluju a rád bych ji pojal za manželku. Při té příležitosti mi bude ctí vás přijmout za svou právoplatnou dceru.

Jestli budete souhlasit, byl bych rád, kdybyste obě dvě nosily moje jméno,” obřadně přednesl a pohledem pátral po reakcích v mém obličeji. Rozplakala jsem se dojetím. Anička vřískala radostí, tleskala a málem vypadla z vozíku, jak si tuhle chvíli užívala.

S Pavlem jsme si padli kolem krku a za pár měsíců byla svatba. Nic honosného, ale zato z velké lásky a úcty.

Po obřadu mi tenkrát Pavel řekl: “Víš, čím jsi mě poprvé nejvíc zaujala? Že si na naše rande přišla i s Aničkou. To chtělo velkou dávku odvahy a smysl pro čest. Takovou ženu budu rád milovat do konce života.”

Monika (43), Brno

reklama
Související články
16.4.2024
Když jsem slavila šedesáté narozeniny, číšník mi přinesl obálku. Ale nebyly tam peníze. Uvnitř se skrýval můj nejkrásnější narozeninový dárek. Celý život jsem neměla kamarádku. Tedy když nepočítám Bohunku, ale o tu jsem přišla. S Bohunkou jsme byly spřízněné duše. Než ta první něco dořekla, ta druhá se tomu už smála, až se za břicho popadala. Bohunku nikdy nikdo nenahradil. Všechny ty úžasné
16.4.2024
Stala se ze mě matka samoživitelka, na kterou se začaly dluhy hrnout ze všech stran, a já je nedokázala řešit. Bojím se kvůli tomu znovu vdát. Pokud je žena dobrá máma, tak nedopustí, aby její děti někdo šikanoval a bil. Život s mým manželem bylo peklo. Byl to tyran. Tak jsem sbalila tašky, nasedla s dětmi do auta a odjela. První tři měsíce jsem žila z úspor. Moje práce byla špatně placená. Dět
16.4.2024
Byl tak vlezlý a trapný! Nakonec jsem se ale do něj zamilovala. Dokázal totiž, že je to muž, o kterého se může žena v nouzi pevně opřít. Měl a jsem o muži svého života přesnou představu a od té jsem se nehodlala vzdálit. Jakmile to nebyl pan Dokonalý, neměl šanci. A tak to bylo i s Ivanem. Potkala jsem ho v době, kdy jsem chodila s Láďou. Toho jsem nekriticky milovala. Byl to krasavec, vysporto
15.4.2024
S mužem jsme 40 let snili o Karibiku. Když jsme na něj našetřili a vyrazili jsme, vrátili jsme se do domova, který byl zcela zničen. Jako náš život. S Karlem nemáme děti. Chtěli jsme, ale nepovedlo se. O to víc jsme si chtěli užít život, abychom si řekli, že jsme jej spolu naplnili. Jezdili jsme na výlety a dopřávali si, avšak nebyli jsme tak bohatí, abychom si jen tak dovolili Karibik, o němž
14.4.2024
Rodina je základem všeho, ovšem co když ty kořeny nepoznáte už v dětství? To byl totiž přesně můj případ a tehdy se začal psát můj katastrofický životní osud. Celý život a stále je to ve mně. Je mi 81 let a lituji, že jsem prožila tolik let v bolesti. Přitom stačilo být tvrdší. Jenže zkušenosti získáváme postupně, a proto dnes kroutíme hlavou nad tím, co jsme kdysi udělali a jak jsme si život z
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
skutecnepribehy.cz
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
Je jí už třicet, ale máma s ní jedná jako s malou. Zakazuje jí chlapce a hlídá ji na každém kroku. Pořád dělá scény a vnučka chřadne před očima. Moje dcera bývala pěkné kvítko. Už na základce chodila s dvacetiletým a později těch chlapů vystřídala nepočítaně. Když se konečně vdala, ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Stala se z ní taková
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
epochalnisvet.cz
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
Před badatelem Josefem Urbánkem leží právě dokončená mapa. Zakreslená je na ní také obří vodní plocha. Urbánek totiž ve 20. a 30. letech minulého století postupně prozkoumal záhadnou jeskyni Výpustek. Údajně v ní objevil také přírodní unikát. Po něm se ale úplně slehla zem. Existuje vůbec a může nás k němu mapa přivést?   Rozlehlými prostorami
Opékané španělské papričky
tisicereceptu.cz
Opékané španělské papričky
Ve Španělsku se konzumují jako předkrm. Vy si je můžete vychutnat třeba jako přílohu k masu. Suroviny 250 g čestvých papriček Pimientos de Padrón hrubozrnná (uzená) sůl kvalitní olivový olej
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
21stoleti.cz
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
V roce 2023 stoupla globální hladina oxidu uhličitého na 419 částic na milion, což je přibližně o 50 % více než před průmyslovou revolucí. To znamená, že ve vzduchu je zhruba o 50 procent více molekul
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
nasehvezdy.cz
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
Herec Bronislav Poloczek (†72) připomínal medvěda. Postavou i chováním. Dětství a mládí prožil Bronislav Poloczek (†72) ve Slezsku a mluvil stejně dobře polsky jako česky. Původně chtěl studovat př
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
epochaplus.cz
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
Zámek jako z nejkrásnější pohádky je svědkem pohnutých dějin od doby, kdy se Francie stává významnou velmocí až po dramatický úpadek monarchie. Ve Versailles se však rozhoduje i o osudu jiných států. Impozantní sídlo ve Versailles je jednou z nejcennějších památek Francie, která je od roku 1979 zapsána na seznamu památek UNESCO. A také patří
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
epochanacestach.cz
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše, o tom se můžeme přesvědčit jen kilometr od poutního areálu ve Velehradě, v Archeoskanzenu Modrá. Představuje opevněné sídliště z dob Velké Moravy vybudované na základě skutečných archeologických nálezů přímo ze zdejší lokality. Prostor je členěn do několika tematických celků. Fortifikační část se věnuje typům dobových opevnění od hradeb ze dřeva a
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
historyplus.cz
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
Je to jedinečná šance, jak zlikvidovat prvního muže Třetí říše. Při svých pravidelných vycházkách po Obersalzbergu je totiž téměř nechráněn. Stačí vybrat vhodné stanoviště, zamířit a vystřelit. Pokud by britský odstřelovač přece jenom minul, jeho dva kolegové budou připraveni dokončit práci bazukou…   Usekni hadovi hlavu a vyřadíš celé tělo…Myšlenka s jasným poselstvím, že když
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
nejsemsama.cz
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
Byli jsme mladí a až příliš troufalí. Chtěli jsme si promluvit s duchy našich blízkých. Takovou zkušenost bych ale nikomu nedoporučovala. Tehdy mi bylo třináct let, když mi zemřela babička, kterou jsem měla velice ráda. Neměla jsem moc kamarádek, ráda jsem trávila čas sama. Ráda jsem si četla, malovala a vyšívala, vždy v klidu v tichosti domova. Ven jsem chodila
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
enigmaplus.cz
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
Zámek Vranov nad Dyjí, nacházející se na jihu Moravy nedaleko Vranovské přehrady, se může pochlubit velmi bohatou historií. Už okolo roku 1100 zde totiž údajně stával hrad, zmiňovaný rovněž v Kosmově
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
iluxus.cz
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
Cartier se vždy vyznačoval vytvářením jedinečných forem, od designu přes propracované siluety, které jsou na první pohled okamžitě rozpoznatelné. Hra s tvary, stírání hranic mezi skutečným a imaginárn