Domů     Dcerka nedovolila, abych byla kvůli ní do smrti nešťastná
Dcerka nedovolila, abych byla kvůli ní do smrti nešťastná

Moniku život nešetřil a připravil jí osud, který by jiného srazil na kolena. Ona ale díky němu našla životní lásku.

Vdávala jsem se ve třiadvaceti – musela jsem. Manžel pocházel z Polska a byl o tři roky mladší než já. Čekali jsme dvojčata. Moc jsem se těšila, i moji rodiče byli v sedmém nebi. Manžel Broněk se prý taky těšil. Ovšem jak se to projevovalo, nevím.

Věčně někde lítal jezdil na té své motorce, a já jsem seděla doma sama. Svým způsobem jsem to chápala. Bylo mu dvacet, co bych od takového kluka mohla chtít.

Bydleli jsme kus od Ostravy, přejížděl hranice do Polska několikrát denně, někdy jsem úplně ztrácela přehled, kde vlastně momentálně je. Ale nedělala jsem z toho drama. Jednoho dne, v šestém měsíci těhotenství, jsem se vydala na běžnou gynekologickou kontrolu.

Cítila jsem se normálně, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl nastat problém. Když mě ale doktor prohlédl, zděsil se. “Vždyť vy rodíte!” vykřikl a okamžitě volal sanitku. Byla jsem tak vyděšená.

Odvezli mě do porodnice a tam se během dvou dnů narodila moje miminka. Doktoři se sice snažili porod zastavit, nebo aspoň zpomalit, ale bohužel to moc nešlo.

Michálek umřel hned druhý den, Anička skončila v inkubátoru a nikdo nedokázal odhadnout, jak to s ní dopadne. Později jsem se sice dozvěděla, že předčasnému porodu šlo nejspíš zabránit sešitím a hospitalizací, ale teď už bylo pozdě. Můj gynekolog si prostě žádných problémů nevšiml.

Vydrží moje holčička?

“Jak to s Aničkou vypadá? Bude v pořádku, nebo jí hrozí nějaké postižení?” ptala jsem se denně doktorů, ale oni jen krčili rameny.

“V této chvíli nikdo nedokáže nic říct, musíte doufat,” odpovídali a já s hrůzou pozorovala 600 gramů vážícího tvorečka s tak průsvitnou kůží, že byly patrné snad všechny žíly a cévy, ve kterých jí pulzovala krev.

Denně jsem plakala a modlila se, aby to Anička dokázala. Mohla jsem si ji i pohladit, ale moje ruka byla skoro větší než ona! Na hlavičce jí seděl obrovský kulich, v plence, kterou měla kolem sebe se úplně ztrácela jako v pytli.

“Neboj se, Moni, ona to zvládne a všechno bude v pořádku,” utěšoval mě Broněk i naši. Do porodnice mě jezdily povzbuzovat i kamarádky, protože jsme tady strávily celé čtyři měsíce. Pak jsem si Aničku odvezla domů – v pořádku ale nebyla.

Bylo to horší, než jsem si dovedla představit, a stále vyplouvaly na povrch další a další problémy. Čekalo nás mnoho operací – oči, svalové úpony, ruce, nohy… Několik prvních let jsem stále doufala, že se mi podaří Aničku rozcvičit.

“Broučku můj zlatý, máma ti pomůže, abys byla zdravá,” utěšovala jsem ji, když se vzpouzela. Dřely jsme jako mezci, jezdily po doktorech i léčitelích, znali nás v rehabilitačních ústavech v celé republice. Anička zůstala postižená. A to jak duševně, tak fyzicky.

Manželství v troskách

Když ostatní děti začínaly chodit do školky, my kupovali nový kočárek. Speciální pro budoucího vozíčkáře.

Kamarádka, která porodila skoro stejně se mnou, mi vyprávěla, jak její dcera začala chodit do baletu, jak už hezky počítá a maluje a já jsem ji v tu chvíli nenáviděla. Byly to těžké časy.

Úplně jsem se izolovala od svého okolí a jen vymýšlela způsob, jak Aničce pomoct. Aspoň trochu! Kéž by chodila jenom o berlích! V té době jsem pro samé zoufalství ani nevnímala, jak je to mezi mnou a mým mužem.

Doma se moc nezdržoval, až později jsem zjistila, že byl samá ženská a všem tvrdil, že je svobodný a bezdětný. Když u nás zazvonila policie, musel do Polska k soudu, kde dostal tříletou podmínku. Rozvedli jsme se. Od té doby jsme ho neviděli.

Na Aničku mi nikdy nezaplatil ani korunu alimentů. Peníze náš život začaly drtit skoro stejně jako nepříznivý osud. Mateřská skončila a těch pár korun invalidního důchodu a dávek nestačily. Rodiče mezitím odešli do důchodu a na rozdávání neměli.

A tak jsem se odstěhovala do jihomoravské chaloupky po babičce a rozhodla se, že nastoupím do práce. Byla jsem vystudovaná učitelka, a tu v místní škole tenkrát potřebovali. Při nástupu jsem si vymínila, že Anička bude moct chodit do školy se mnou.

Nastoupila do první třídy v osmi letech a tři roky to s omezením nějak zvládala. Dokonce na dobu vyučování dostala i vlastní asistentku.

“Do chalupy nám teče, pro vodu musíme k pumpě, holka zlatá, potřebovaly bysme chlapa,” vzdychala jsem po večerech a začala se pomalu ohlížet, jestli by byl nějaký volný. Byl a bylo by to docela fajn.

Jakmile jsem ale po pár schůzkách vyrukovala se “sladkým tajemstvím”, že mám postižené dítě, nikdy naše známost nedošla dál než k noci plné vášní. Chodit s cizím mrzáčkem na procházku a přizpůsobovat se speciálnímu režimu se žádnému nechtělo.

Co dál se životem?

Hodně jsem přemýšlela. Aničku do ústavu nedám a sama být nechci. Jak to udělat? Vezmu ji s sebou hned na první rande, aby chlap věděl, do čeho jde, a nemusel se pak pracně vymlouvat a lhát.

Možná to někomu přijde moc riskantní, ale já teď musím říct, že tahle riskantní akce nakonec vyšla! Jmenuje se Pavel a dnes je už osm let mým manželem. Je to chlap jako hora, jezdí po Evropě s kamionem a Aničku má moc rád!

První rande bylo zvláštní, ale rozhodně ne špatné. Pavel nás vzal na pouť! Anička tenkrát projezdila na kolotoči celé odpoledne – do té doby tam nikdy nebyla. Nakonec dostala plyšovou opici na gumičce a Pavel byl její. Když odcházel, držela se ho kolem krku a nechtěla ho pustit:

“Pavle, přijdeš zase za námi?” žadonila a Pavel přišel hned druhý den. Za měsíc nám spravil střechu a za půl roku jsme už rekonstruovali chalupu. Rozvedli jsme po domě vodu, vyměnili podlahy, okna… Ani jsem nemohla uvěřit, že takový člověk existuje.

A nevadí mu, že mám postižené dítě! Chodila jsem do školy, Pavel byl občas týden, někdy dva na cestách a my s Aničkou jsme se na něj strašně těšily.

“Holky moje, to jsem rád, že jsem zase s vámi,” vítal nás a objímal. Jednou si vzal Aničku stranou a něco spolu dlouho domlouvali. Ona se pak pořád potutelně smála a celý den říkala: “Mami, já ti nesmím něco říct. To budeš koukat.

Pavel něco chystá.” Co by mohl chystat? Chce nás pozvat na výlet? Nebo koupil na zahradu nové židle? Přemýšlela jsem a čekala, co z toho vyleze. A večer se to stalo. Pavel napekl plnou mísu řízků a po večeři se někam ztratil.

Předtím mrkl na Aničku, která seděla na svém vozíku. Pak někdo zaklepal na kuchyňské dveře a vešel Pavel. V obleku, bílé košili a s obrovskou kytkou žlutých růží.

“Vážená slečno Aničko. Dovolte mi, abych vás požádal o ruku vaší maminky Moniky, kterou nesmírně miluju a rád bych ji pojal za manželku. Při té příležitosti mi bude ctí vás přijmout za svou právoplatnou dceru.

Jestli budete souhlasit, byl bych rád, kdybyste obě dvě nosily moje jméno,” obřadně přednesl a pohledem pátral po reakcích v mém obličeji. Rozplakala jsem se dojetím. Anička vřískala radostí, tleskala a málem vypadla z vozíku, jak si tuhle chvíli užívala.

S Pavlem jsme si padli kolem krku a za pár měsíců byla svatba. Nic honosného, ale zato z velké lásky a úcty.

Po obřadu mi tenkrát Pavel řekl: “Víš, čím jsi mě poprvé nejvíc zaujala? Že si na naše rande přišla i s Aničkou. To chtělo velkou dávku odvahy a smysl pro čest. Takovou ženu budu rád milovat do konce života.”

Monika (43), Brno

reklama
Související články
26.3.2024
Rozvedla jsem se, přišla o milovanou psici, děti vyletěly z hnízda. Nevěděla jsem, co bude dál a jak naložit se svým životem. Poslední rok jsme už na sebe jenom křičeli. Nedokázali jsme kolem sebe projít bez rozčilování či štiplavých poznámek. Byla to muka, neshodli jsme se ani na tom, co bude k snídani. Hádky střídaly ještě prudší hádky. Připadalo mi, že nemáme ani hezké vzpomínky, že i to, co
21.3.2024
Občas se ohlížím a bojím se chodit ven. I když už je pryč, ty vzpomínky tam jsou. Zpočátku sympaťák, poté byl úlisný. A pak udělal tu věc... Kdo je pryč? Můj soused. Takový sympaťák to zpočátku byl. A pak se vybarvil. Sympaťák se změnil Když u nás bydlel teprve několik dní, tak jak jsme se poprvé potkali, hned se mi představil, potřásli jsme si rukou a já mu popřála, ať se mu u nás v domě
20.3.2024
Dodnes nechápu, jak mohli moji rodiče překonat vše, co jsem prováděla. Že nade mnou nezlomili hůl. Byla jsem klidné dítě z pohodové rodiny, jenže pak se naši rozvedli, já jsem se ocitla v pubertě, takže jsem to nezvládala moc lehce. Rebel bez příčiny Přitom u nás ani nebyly žádné hádky, dnes vím, že se rodiče chovali maximálně ohleduplně kvůli mně. Jenže jsem se chytla špatné party, potul
18.3.2024
Když jsem si Milana brala, myslela jsem si, že jsem si lepšího chlapa snad ani nemohla přát. Byli jsme spolu šťastní, jenomže pak začal pít. Než se nám narodily děti, tak jsme si s Milanem pěkně užívali. Rádi jsme cestovali a poznávali Evropu. Jenomže pak Milan změnil práci, přišla rodina, nějaké ty starosti k tomu a obláček spokojenosti na obloze manželství byl fuč. Změnila ho práce Všec
17.3.2024
S manželem jsme vybudovali krásné bydlení. Když zemřel, zůstala jsem sama. A bez jeho pomoci jsem naletěla a přišla o vše, co bylo naše. Je to smutné a bolavé. Spíš než ztráta hmotného majetku mě trápí, že jsem se nechala tak hloupě napálit. Přišla jsem o všechno, co jsme s Karlíčkem vybudovali. I když tu už není, pořád se před ním stydím, že jsem takhle nemožně dala všanc to naše. Když jsem v 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
DŮM A ZAHRADA
epochanacestach.cz
DŮM A ZAHRADA
Výstava Dům a zahrada, která se koná od 18. do 21. dubna 2024 na Výstavišti Diamant Expo v Lounech představí více než 300 prodejců okrasných rostlin, bylinek, keřů, zeleniny, cibulovin, zahradního nářadí, zahradní techniky, zahradního nábytku, hnojiv, postřiků, potravin, přírodních léčiv, ale i stavebního materiálů, topných systémů, tepelných čerpadel, fotovoltaiky, koupacích sudů, bazénů, saun a
Plněná vejce
nejsemsama.cz
Plněná vejce
Základním a tradičním symbolem Velikonoc jsou vajíčka. Váš sváteční stůl ozdobí a výborně chutnají třeba vejce plněná. Potřebujete: ✿ 5 vajec ✿ 50 g lučiny ✿ 1 lžíci majonézy ✿ 1 lžíce plnotučné hořčice ✿ 1 lžičku citronové šťávy ✿ sůl, bílý pepř ✿ špetku mleté sladké papriky ✿ hrst zelené petrželky nebo jiných bylinek 1. Vejce uvařte natvrdo, zchlaďte je a oloupejte.
Láska na konci sluchátka
skutecnepribehy.cz
Láska na konci sluchátka
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
nasehvezdy.cz
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
Zdá se, že herečka Veronika Žilková (62), kterou známe například ze seriálu Sedm schodů k moci, má zase hlavu plnou starostí. Když totiž sundala růžové brýle, začaly jí na partnerovi, rockerovi Jose
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
enigmaplus.cz
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
Přibližně 20 kilometrů východně od Olomouce stojí zdánlivě obyčejný kopec Smolná, nazývaný dříve též Smolno. Říká se, že tato část Oderských vrchů je prokletá. Může na tom být něco pravdy?  
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
epochalnisvet.cz
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
Mezi nejčastěji prodávané patří orchideje rodu Phalaenopsis, Oncidium a Dendrobium. Aby se jim opravdu dařilo, musíte jim věnovat tu správnou péči.   Nejdůležitější je světlo Orchidejím se nejlépe daří na parapetech oken obrácených na jih. Roztáhněte i záclony a závěsy, nepoužívejte žaluzie. Pokud i přesto začnou zasychat poupata a žloutnout listy, mají světla málo. Větrejte
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
tisicereceptu.cz
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
Jehněčí maso nechybí na velikonočním stole ani ve Francii. Nejčastěji jde o Gigot d‘agneau (čti žigo daňó), pečená jehněčí stehna plněná česnekem. Potřebujete 200 ml kuřecího nebo zeleninového v
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
iluxus.cz
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
V srdci nekonečných oceánů, kde tajemství a divy čekají na své odhalení, přichází Scenic Eclipse s novinkou, která překreslí mapu luxusního průzkumu podmořského světa. Triton 660/9 AVA, nejnovější pří
Tragédie na South Forku: Smrtící kilometry ostnatého drátu
epochaplus.cz
Tragédie na South Forku: Smrtící kilometry ostnatého drátu
Skupina mužů s krumpáči a lopatami neúnavně uvolňuje zanesený odtok pensylvánské přehrady South Fork na řece Little Conemaugh. Intenzivní deště ani po několika dnech neustávají. Další početná skupinka se snaží upustit vodu z přeplněné hráze vykopáním dalšího odtoku. Dílo ale nedokončí.   „Nechte toho! Přehrada už nevydrží, musíme pryč!“ křičí jeden z pracantů. Je 31.
Napadli britskou flotilu žabí muži?
historyplus.cz
Napadli britskou flotilu žabí muži?
Řekli mu, že na jeho lodi dojde za půl hodiny k výbuchu. Podrobnosti však ze zadržených Italů nedostane. Kapitán britského bitevníku Valiant je na vážkách. Nakonec vydá rozkaz evakuovat alespoň spodní paluby…   Druhá světová válka ve Středomoří zuří naplno. Italové doposud schytali od Britů několik ponižujících porážek a touží po pomstě. Zaměří se na egyptskou
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
21stoleti.cz
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
V každém krajském městě sbírali vědci klíšťata v parcích a zjišťovali, nakolik jsou pro člověka nebezpečná. Nyní vyhodnotili výsledky za loňskou sezonu a vyplynulo z nich, že klíšťata v městských parc